Odpočinek pro náš neklid
Když den pokročil, ředitelé prostě posunuli ručičky na hodinách zpět a nutili tím nešťastné zaměstnance, aby pracovali více hodin bez platu. Jindy se během pauzy na oběd minutová ručička místo jedné minuty posunovala v tříminutových intervalech, což zkrátilo přestávku. Tyto praktiky okradly pracující o tu jedinou komoditu, kterou nikdy nikdo nemůže nahradit, a tou je čas.
Můžeme přijít o peníze nějakou špatnou investicí, ale někdy se nám podaří získat je zpátky. I když ztratíme své zdraví, můžeme je někdy získat zpět vhodnou lékařskou péčí, stravou a cvičením. Ale ztracený nebo ukradený čas – ať už je to jedna minuta, jeden den, jeden týden, cokoliv – je nadobro pryč.
Ve filmu Vyměřený čas řídí společnost proces stárnutí, aby zabránila přelidnění. Bohatí jedinci, kteří mají hodně peněz, si mohou koupit delší život než ti, kdo jsou chudí. Ale to, co je možné ve fikci, je nemožné ve skutečném životě. Nikdo si čas koupit nemůže.
Hodiny běží kupředu bez ohledu na to, co děláme. Ze všech stran se na nás valí tlaky, které si nárokují náš čas. Zdá se, že rychlejší telefony, rychlejší elektronické tablety, rychlejší internetová spojení a rychlejší počítače nám více času nepřinesly. Naopak, jedním ze smutných faktů moderního světa je, že čím rychleji věci děláme, tím méně času máme sami pro sebe.
Přestože je nedostatek času velkým neduhem moderního života, účinný protilék na naše moderní dilema ve skutečnosti pochází ze starověku. Nazývá se sobota a je spolu s řádným spánkem jedním z nejlepších způsobů, jak nalézt odpočinek pro lidský neklid.
Útočiště pro každého
V těch částech světa, ve kterých řádí hurikány, tornáda a tsunami, si lidé stavějí přístřešky. Tyto přístřešky existují z jednoho důvodu: aby lidé nalezli úkryt před bouřemi, zejména před tornády. Ale je tady jeden problém: do přístřešku se musíme dostat. Pokud mu nejsme nablízku a uhodí bouře, můžeme být bez úkrytu. Žádný přístřešek si nás nevyhledá – my musíme jít k němu.
Jeden tady přesto je. A místo toho, abychom k němu museli spěchat my, přichází on za námi! Rychlostí 1 600 km za hodinu (rychlost otáčení Země) se sobota otáčí kolem zeměkoule. Přichází se západem Slunce, odchází při dalším západu; sedmý den zaplavuje planetu a přináší s sebou do našich domovů a životů útočiště od neustálých požadavků světa na nás a na náš čas.
Toto útočiště, tento odpočinek je tak důležitý, že nám ho Bůh nabízí jednou týdně, a to bez výjimky. Náš sobotní odpočinek je symbolem naší důvěry v milujícího Stvořitele, který o nás pečuje mnohem víc, než si jen dokážeme představit. V sobotu nalézáme útočiště a ochranu před starostmi, úzkostmi a problémy života.
Sobota symbolizuje náš odpočinek v tom, který nás velmi miluje. Abraham Heschel, význačný židovský spisovatel, popsal sobotu jako „palác v čase“. Jednou týdně sestupuje na 24 hodin Boží nebeský palác z nebes na zem a náš Stvořitel nám otevírá slávu své přítomnosti. Oproštěni od pozemských zmatků a znepokojujících břemen každodenního života jsme spolu s ním uzavřeni v našem útočišti, v sobotní svatyni. Bůh nás nejenom zve do svého sobotního odpočinku, ale nařizuje nám zastavit naši práci. Ví, že život ustavičného spěchu a neustálé práce podlomí naše životní síly, oslabí náš imunitní systém a tím pohltí naši pozornost, až na něj zapomeneme. Spolu s přikázáním nezabíjet, nekrást a nesmilnit proto vyhlásil i přikázání odpočívat. To nám říká, jak je odpočinek důležitý pro naši celkovou kondici. Odpočinek, o kterém Bůh mluví, znamená přitom mnohem víc než jen fyzický odpočinek, i když samozřejmě zahrnuje i spánek. Je to celkový odpočinek mysli, těla a ducha způsobený jeho láskou a péčí o nás.
Spánek je nesmírně důležitý
Ať už pro nás sobota znamená cokoli, je jasné, že v jejím středu je odpočinek. Dokonce i sám název v hebrejštině, shabbat, pochází ze slovesa, které znamená „ustat, odpočinout“. Ale bez ohledu na to, jak zásadní může být sobotní odpočinek, sám o sobě nestačí. Nepracovat jeden den v týdnu, ať je to pro nás jakkoliv duchovně, duševně a fyzicky prospěšné, by nestačilo bez další formy odpočinku – a tou je spánek. Bůh nám konkrétně nepřikazuje, abychom dostatečně spali, jako to dělá u sobotního odpočinku. Nemusí to dělat, protože nám to přikazují sama naše těla, pokud jim nasloucháme. Je na nás, zda jim věnujeme pozornost, nebo ne.
Samozřejmě že ignorování řeči našeho těla, stejně jako přestupování Božích přikázání, přináší negativní následky. V roce 2011 zemřel jeden Číňan po třídenním maratonu, který strávil u počítače v internetové kavárně téměř bez jídla a bez pití. O dva roky později, v prosinci 2013, pracovala nepřetržitě celé tři dny Mira Diran, mladá zaměstnankyně reklamní agentury Young & Rubicam v Indonésii. Aby se udržela vzhůru, pila energetické nápoje. Ale cena, kterou za svou přemrštěnou oddanost zaplatila, byla příliš vysoká – přišla o život.
Je ohromující, jak bezútěšný a temný se může zdát svět, když se na něj díváme očima zastřenýma vyčerpáním způsobeným nedostatkem spánku. Na druhé straně jak osvěžující je pocit znovuzrození a obnovy po dlouhé noci hlubokého spánku.
Jestliže Bůh stvořil lidi, aby pracovali (viz Genesis 2,15), stvořil je také, aby odpočívali. Pokud tedy dokážeme vyvážit spánek a sobotní odpočinek s pracovním vypětím, docílíme optimální fyzické, duchovní a duševní kondice. Sobota a spánek jsou pravým odpočinkem pro vnitřní neklid každého z nás.
Z knihy Marka Finleyho a Petera N. Landlesse Pohoda a zdraví. Vydal Advent-Orion.