Otázky zdraví v Bibli
Uvedený text nacházíme v Mk 7,18-20. O čem se v něm hovoří? Nový zákon jasně prohlašuje: „Či snad nevíte, že vaše tělo je chrámem Ducha svatého, který ve vás přebývá a jejž máte od Boha? Nepatříte sami sobě! Bylo za vás zaplaceno výkupné. Proto svým tělem oslavujte Boha." (1 K 6,19-20) „Kdo ničí chrám Boží, toho zničí Bůh, neboť Boží chrám je svatý, a ten chrám jste vy." (1 K 3,17) „Ať tedy jíte či pijete či cokoli jiného děláte, všecko čiňte k slávě Boží." (1 K 10,31)
Biblický postoj je jasný a neměnný. Neříká nám na jednom místě, že na tom, co jíme, nezáleží - a na druhém místě, abychom pečlivě zvažovali, co jíme a pijeme. Zkoumejme Mk 7. kapitolu v jejím kontextu.
Farizeové měli velmi přísné zákony ohledně obřadné čistoty. Věřili tomu, že když se na tržišti dotknou pohana, jsou znečištěni. Veškeré nádobí, hrnce, talíře a podnosy musely být pečlivě očištěny vodou, když se jich dotkl pohan, jinak by se i oni znečistili. (Mk 7,1-5) Předmětem diskuse v Markově 7. kapito-le nebyly zdravotní zákony (Lv 11), které dal Bůh svému lidu k ochraně jeho zdraví, ale židovské „tradice starších". (Mk 7,5)
Farizeové se domnívali, že kdyby jedli nemytýma rukama, mohla by se na ně přenést nečistota z pohanů. Otázka se netýkala toho, co jíst, ale toho, jak jíst. Nešlo zde o zrušení závaznosti zdravotních zákonů, které vydal sám Bůh, ale spíš o odmítnutí představy o znečišťování prostřednictvím pohanů. V tomto pohledu „nic zvenčí nemůže přinést znečištění či hřích; všechny hříchy pramení v mysli". Židé zavrhovali Boží přikázání a lpěli na tradici své výlučnosti. (Mk 7,9) Ve verši 19 nacházíme výraz broma, který znamená jídlo. Žádné jídlo není ceremoniálně nečisté. Žádná potrava v sobě nenese hřích. Hřích nepřichází zvenčí, ale vyvstává zevnitř. (Mk 7,21)
Ježíš zde neuvažuje o nečisté živočišné stravě. V Mk 7 se neřeší otázka, jestli nečistá zvířata narušují zdraví, ale je řeč o tom, jestli se na člověka přenáší znečištění dotykem pohanů nebo jídlem.
Nejsou zdravotní židovské zákony pouze starozákonními rituály, které Kristus odstranil svou smrtí na kříži?
Kristus svojí smrtí vykoupil lidstvo od věčné záhuby. Jeho smrt se nijak nedotkla toho, co je, nebo není zdravé. To je logické, protože pokud byl vepř „uklízečem zdechlin" před Kristovou smrtí, pak se na jeho „úloze" nic nezměnilo ani po Kristově smrti. Na rozdíl od populárního názoru, biblické zdravotní zákony neplatily pouze pro Židy.
Když Noe připravoval archu, dostal pokyny, aby s sebou vzal po sedmi párech čistých a po dvou párech nečistých zvířat. Čistých zvířat měl vzít po sedmi párech proto, aby vzhledem k nedostatku rostlinné stravy po potopě měli lidé co jíst. V Lv 11. kapitole Bůh dělá rozdíl mezi čistými a nečistými zvířaty, a ten platí pro všechny lidi. Iz 65,2-5 popisuje lidi, kteří se vzbouřili proti Bohu, uctívají modly a jedí vepřové maso. Prorok Izajáš říká, že všichni, kdo jedí maso vepřů, „budou zničeni". Bůh ví, co je pro člověka nejlepší. Přeje si, abychom své tělo udržovali v nejlepším stavu. Proto nás vybízí, abychom se zřekli všeho, co škodí jeho chrámu.
Bůh řekl Noemovi: „Každý pohybující se živočich bude vám za pokrm, jako zelenou bylinu vám dávám i toto všechno." (Gn 9,3) Nedostali jsme tedy dovolení jíst všechno, co chceme?
Zkusme si položit otázku: Dovolil Bůh Noemovi jíst hady, aligátory, ještěrky či krokodýly? Určitě ne! Noe už znal rozdíl mezi čistou a nečistou stravou. (Gn 7,2) Bůh mu pouze řekl: „Noe, přišla chvíle, kdy můžete jíst masitou stravu." To dokazuje i skutečnost, že Bůh později v Lv 11 a Dt 14 zakázal jíst nečistá zvířata. Bůh se ve svých mravních postojích a měřítcích nemění. (Ž 89,34 a Mal 3,6) Bůh by Noemovi nedovolil jíst něco, co později prostřednictvím Mojžíše zakázal.
Všechny Boží zákony, včetně zdravotních, byly dány z lásky proto, aby omezily nemoci a poskytly lidem štěstí. (Ex 15,26) Mnozí vědci uznávají, že zdravotní principy Bible se výrazně podílejí na snížení výskytu kardiovaskulárních chorob i rakoviny. Boží cesty jsou nejlepší.
Nevaruje nás Bible před lidmi, kteří přikazují, abychom se zdržovali od masa? (1 Tm 4,3)
Uvedená pasáž hovoří o lidech, kteří v posledních dnech odpadnou od víry. Podle 1 Tm 4,3 budou učit dva hlavní bludy: budou zakazovat manželství a povedou lidi k tomu, aby se zdržovali masa nebo pokrmů (řecky broma), které Bůh učinil k jídlu. Slovo maso zde neoznačuje pouze maso, ale jídlo všeobecně. Stejné slovo nacházíme v řeckém překladu starozákonní pasáže v Gn 1,29: „Dal jsem vám na celé zemi každou bylinu nesoucí semena i každý strom, na němž rostou plody se semeny. To bude vám za pokrm."
Během staletí různí asketici, mniši a kněží prohlašovali svět za zlý. Avšak manželství i pokrm stvořil Bůh. Obojí je součástí Božího plánu s lidmi. Podle 1 Tm 4,4-5 to, co Bůh stvořil a posvětil svým slovem, je dobré; když to přijímáme s díkůvzdáním, neměli bychom to zavrhovat. Pavel zde bojuje proti fanatismu, který prohlašuje veškeré tělesné radosti za zlo. Ukazuje na to, že Boží stvoření je dobré. Bůh si přeje, aby se jeho děti uměly těšit z jídla, které pro ně připravil. Nejedná se zde o čistou či nečistou stravu, ale o to, jestli je i jídlo součástí materiálního světa, který zavrhují mniši. Pavel říká, NE! Boží stvoření je dobré.
Záleží na tom, co jíme nebo pijeme? Bůh se přece zajímá jen o náš duchovní život!
Člověk tvoří jednu celistvou jednotku. To, co ovlivňuje tělesnou oblast, ovlivňuje také duševní a duchovní schopnosti člověka. Naše stravovací návyky ovlivňují kvalitu naší krve, která vyživuje náš mozek. Krev špatně zásobená živinami způsobuje, že náš mozek má menší schopnost chápat duchovní pravdy.
V 1 Te 5,23 Pavel píše: „Sám Bůh pokoje nechť vás cele posvětí a zachová vašeho ducha, duši a tělo bez úrazu a poskvrny." V Ř 12,1 dodává: „Vybízím vás, bratří, abyste svá těla přinášeli jako živou, svatou, Bohu milou oběť." Jan napsal: „Modlím se za tebe, milovaný, aby se ti ve všem dobře dařilo a abys byl zdráv - tak jako se dobře daří tvé duši." (3 J 2) Boží slovo říká, že záleží na tom, co jíme, čím budujeme své tělo.
Co Pavel chtěl říci Timoteovi, když mu napsal: „Nenuť se pít vodu, ale kvůli svému žaludku a kvůli svým častým nemocem mírně užívej vína." (1 Tm 5,23)
Je naprosto zřejmé, že Pavel zde nepodporuje pití alkoholu při různých „společenských" příležitostech. Píše mu: „Nenuť se pít vodu (každý, kdo strávil nějaký čas v Orientu, ví, jak obtížné je tam dostat čistou, neznečištěnou vodu), ale kvůli svému žaludku a svým častým nemocem mírně užívej vína." To, jaký druh vína - alkoholické, nebo nezkvašené - měl
apoštol na mysli, je zřejmé ze zmínky o nemocném žaludku. Pavlova rada se týká léku, a ne společenských radovánek.
Jaký druh vína mu Pavel doporučoval? Je rozumné tvrdit, že se jedná o stejný nápoj, který je popsán v Př 23. kapitole, kde se ve v. 31 píše: „Nehleď na víno, jak se rdí"? Je to nápoj, který způsobuje „ach, běda, sváry, plané řeči, modřiny" (v. 29), víno klame (20,1), bere člověku soudnost a vede ho k tomu, „že se dívá na nepřístojnosti a mluví proradné řeči" (23,32-33). Tento nápoj Pavel Timoteovi rozhodně nedoporučoval!
Biblický výraz „víno" v sobě zahrnuje alkohol i nekvašený vinný mošt. Iz 65,8 říká, že „Když se najde v hroznu šťáva, říkává se: Nemař jej! Je v něm požehnání." Píše se výslovně o čerstvé, nezkvašené vinné šťávě. Kristus se při poslední večeři s učedníky zmínil o tom, že s nimi na zemi už nebude mít účast, ale hroznovou šťávu s nimi bude pít až v Božím království. (Mt 26,29) Víno v obřadu večeře Páně symbolizuje Kristovu čistou, neposkvrněnou krev, a to musí být nekvašené, protože kvas je symbolem hříchu. V 1 Tm 5,23 Pavel vybízí Timotea, aby nemoci svého žaludku léčil mírným užíváním vinného moštu. Čistá hroznová šťáva má zdravé účinky na tělo. Je pro člověka skutečně požehnáním.
Z knihy „Studujeme společně", jejímž autorem je Mark Finley. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.