Památník stvoření

V biblické knize Genesis však nebyla za svatou označena jako první nějaká věc - kopec, svatyně nebo jiné místo - ale časový úsek, sedmý den. „A Bůh požehnal sedmý den a posvětil ho." (Genesis 2,3) Slovo posvětil je přeloženo z hebrejského qadosh, což znamená „oddělit pro svatý účel." Přestože se stvoření týkalo nebe, země, ptactva, moře a pozemské zvěře, všech věcí v prostoru - byl to čas, a ne prostor, jenž Bůh prohlásil za požehnaný a svatý na prvním místě. Toto jednání dává smysl, vedle prostoru je totiž čas rozměrem, ve kterém Boží stvoření - nebe, země, ptactvo, moře a pozemská zvěř - existuje.

Kdyby Bůh posvětil jedno specifické místo, nebylo by stejně snadno dostupné pro všechny lidi. Museli by cestovat, aby mohli oslavovat Boha. Ale čas přichází k nám, místo toho, abychom my chodili za ním. Jednou za týden, rychlostí více než tisíc mil za hodinu (což je přibližně rychlost, kterou se země otáčí kolem své osy) oběhne sobota zeměkouli. Přichází při jednom západu slunce, odchází při následujícím - a sedmý den obmyje každý týden planetu jako obrovská očistná vlna.

Svatá města mohou být spálena. Svatí lidé mohou být zabiti. Svatyně mohou být vyrabovány. Ale čas nepodlehne ohni ani noži. Bůh tím, že posvětil zvláštní čas, zasadil sobotu do základu, který přesahuje všechny lidské vynálezy. Armády mohou vydrancovat města, vládci mohou zakázat náboženské poutě, ale vojenské tanky ani inkoustové klikyháky nezadrží příchod sedmého dne. Nemůžeme zabránit sobotě, aby se dostavila, stejně jako nezabráníme slunci, aby vyšlo. Bůh ochránil svůj památník. Nestvořil jej jako předmět v prostoru, jenž mohou lidé zničit. Umístil jej v čase, který zničit nelze.

A konečně: Lidé se mohou svatým věcem vyhýbat. Mohou se skrývat před předměty, lidmi a místy. Ale před časem neutečou. Sobotu můžeme ignorovat, nemusíme o ní vědět, můžeme ji nenávidět, ale ona vždycky přijde - a nic a nikdo ji nemůže zastavit.

Sobota stojí jako univerzální a nezničitelný památník Božího díla při stvoření lidstva. Zarámovaná v čase - v nejzákladnějším prvku Božího stvoření - nám sobota více než kterýkoli jiný biblický symbol poukazuje na podstatu naší existence: Jsme dílem Božích rukou. Sobota, jako hlavní symbol našeho původu, nám říká, kdo jsme, proč jsme a kam směřujeme.

Z knihy Clifforda Goldsteina „Moments of Peace".