Pevný bod pro orientaci

Je to Bible. Je zásadní rozdíl mezi poselstvím této knihy a všemi těmi -ismy i klerikalismy. Její pisatelé nedávají žádný návod na změnu světa, ani neslibují žádný ráj na zemi – jak tomu bylo u ideologií, které tak krutě poznamenaly naše století.

Milan Kundera ve svém světově proslulém románu „Nesnesitelná lehkost bytí“ říká: „Zločinné režimy nevytvořili zločinci, ale nadšenci, přesvědčení, že objevili jedinou cestu vedoucí do ráje. Hájili ji udatně – a popravili proto mnoho lidí. Později vyšlo najevo, že žádný ráj neexistuje a nadšenci byli tedy vrahové.“

I krásné ideje, když se stanou ideologiemi, se zvrhnou v prostředky ohrožující i jejich samotné nositele.

Bible naši situaci kreslí zcela jasným obrazem pochopitelným všem bez rozdílu místa a staletí: „Všichni jsme bloudili jako ovce.“ (Iz 53,6) Ovce, jak můžeme pozorovat, zabloudí při docela důležité a pro ni nutné činnosti. Zabloudí, když se pase. Hlavu stále skloněnou k zemi, neorientuje se. Do ovčince, do bezpečí ji musí zavést pastýř. On je ochránce ovcí i jejich vůdce. Jde před nimi a ony ho následují.

Bible je vzácná kniha proto, že nám představuje tohoto Pastýře. Ježíš řekl: „Já jsem dobrý pastýř. Dobrý pastýř položí svůj život za ovce.“ (Jan 10,11) Nepoužívá masy lidstva pro dosažení svých cílů. Nechce vládnout. Řekl: „Přišel jsem, abych sloužil.“

Někteří vědci věřící v paleokontakt (návštěvu mimozemšťanů) hledají tzv. artefakt, předmět, který by jasně nebyl vyroben na naší planetě. To by pak byl důkaz o návštěvě z jiných světů. Podobně, kdyby se v egyptských pyramidách nalezl obraz klokana, byl by to důkaz, že staří Egypťané navštívili Austrálii, poněvadž klokan nikde jinde než v Austrálii nežil a nežije.

Ježíš je onen artefakt. Jeho učení není z tohoto světa. Jeho působení a vláda nejsou založeny na metodách tohoto světa. Vláda tohoto světa je vykonávána moci. Kristova vláda – láskou. „Kdo chce, ať přijde ke mně.“

Mnozí se ptají, co vlastně ten Ježíš změnil, když dvě nejstrašnější války vznikly v křesťanské Evropě? Aby nebylo pochyb, změnil, uvedl do myšlení světa principy, které jako žhavý proud tekou pod povrchem dějin a ovlivňují je.

Současný německý filozof, představitel evropské moderny, Jurgen Habermas bije na poplach před návratem středověké Evropy. Přestože není křesťan, přiznává: „Nevěřím, že my Evropané můžeme vážně chápat takové pojmy, jako je morálka, mravnost, osobnost, individualita, svoboda a emancipace, aniž bychom si osvojili substanci myšlení dějin spásy židovsko-křesťanského původu.“

„Velké pravdy Bible o nekonečné ceně člověka, o bratrství, o právu chudých a nepatrných, poselství o království Božím, o jeho pokoji a spravedlnosti pomalu, ale přece jen měnily tvář země. Znamenaly revoluci všech revolucí. Očarovaly svět a pudily jej vpřed na nové cesty.“ Tak to napsal již před 2. světovou válkou Leonard Ragaz v téměř prorocké knize „Od Krista k Marxovi, od Marxe ke Kristu“.

Ježíš Kristus je ten pevný bod pro naši orientaci v proměnách světa. On nás dokonce na tuto krizi orientace připravoval: „Povstanou falešní proroci a svedou mnohé.“ „Na zemi (bude) úzkost národů, bezradných, kam se podít.“ (Luk 21,25) V této situaci je dobré znovu vzpomenout na staré mořeplavce. Když se ocitli mimo pobřeží a měli plout dál k novým břehům nových zemí hledajíce ten pevný bod pro svoji orientaci, pozvedli hlavu vzhůru. Tam našli ty pevné body, podle kterých dosáhli cíle.

Chápeme stále více Pavlovu výzvu: „Vytrvejme v běhu, s pohledem upřeným na Ježíše, který vede naši víru od počátku až do cíle.“ (Žid 12,1.2) Když odhlédneme od zmatku kolem a svůj zrak pozdvihneme nad neklidné zástupy, spatříme ve chvíli ztišení své mysli nad evangeliem lem Jeho pláště. Když vykročíme za ním – vyvede nás z hluku světa a ukáže cestu i nádherný cíl.

L. Švihálek: Edice Znamení doby