Planeta Země - stvořena k obývání

Jemná modrá skořápka atmosféry, temně modrá barva oceánů, hnědé kontinenty, bílé polární čepičky a šmouhy mraků, to vše v příkrém kontrastu s dehtovou černotou prostoru s myriádami hvězd činí ze Země nejkrásnější místo celého vesmíru.

Naše planeta ukrývá vnitřní krásu, která vyjevuje, že Země je výjimečně příhodná jako domov pro člověka - k čemuž byla stvořena. Podívejme se na několik úžasných rysů, které činí z naší planety tak vhodné místo k životu.

Oběžná dráha

Planeta Země obíhá okolo slunce po skoro dokonale kruhové oběžné dráze - v zóně, která je obyvatelná. V této zóně existuje voda v kapalném stadiu, nepříliš horká, takže se varem nevypaří, ani nepříliš studená, takže všechna nezamrzne. Má-li na planetě existovat tekutá voda, musí mít pevný povrch, na který musí atmosféra vyvíjet dostatečný tlak, aby se všechna voda nevypařila. Voda na Zemi ve skutečnosti existuje ve třech skupenstvích (kapalném, pevném - zmrzlá v podobě ledu - a jako vodní pára), přičemž relativně snadno přechází z jednoho skupenství do druhého. Pokud by oběžná dráha Země byla hodně eliptická, výkyvy teploty by byly tak velké, že by prostředí nebylo vhodné pro život.

Otáčení okolo osy

Čím více se dovídáme o naší planetě, tím více žasneme, jak výjimečně vhodná je pro život.
Země se otáčí okolo své osy jednou za solární den, čímž dochází ke střídání noci a dne i barevné hře mraků při úsvitu i západu slunce. Rotace Země napomáhá regulaci teploty po celém glóbu, takže žádná jeho část se příliš nezahřeje nebo nadmíru nevychladne. Pokud by země byla svázána se sluncem podobně jako je měsíc se Zemí, jedna její strana by byla soustavně vystavena slunci - a tak nemilosrdně rozpálená -, zatímco druhá by tonula ve stále zmrzlé temnotě.

Zemská osa

Zemská osa je nakloněna asi o 23,5 stupně vůči rovině, ve které Země obíhá okolo slunce. Díky tomu zažíváme v průběhu roku řadu ročních období. Na severní polokouli je v létě severní pól nakloněn ke slunci, takže slunce je vysoko nad obzorem a dny jsou delší než noci. Jižní polokoule současně zažívá zimu. O půl roku později se situace otočí. Když slunce prochází rovinou rovníku, den a noc trvá stejně dlouho. K jarní a podzimní rovnodennosti dochází ke konci března a ke konci září.

Střídání ročních období je pro mnoho forem života nezbytné k tomu, aby se jim dobře dařilo. Roční cyklus střídání chladu a tepla občerstvuje rostliny i zvířata a různorodost povětrnostních podmínek okolo nám pomáhá orientovat se v čase. Teplé léto přenechává prostor nádherným barvám podzimu. Poté přichází zimní odpočinek následovaný na jaře explozí nového života.

Měsíc

Měsíc, který obíhá okolo země s periodou 29,5 dne, hraje důležitou roli pro to, aby země byla vhodná k obývání. Náš měsíc je se svojí hmotností, která činí asi osmdesátinu hmotnosti Země, mnohem větší než kterýkoliv z dalších 60 měsíců ve sluneční soustavě. Jedním z hlavních vlivů měsíce, kromě toho, že je v noci zdrojem světla (odraženého od slunce), je vliv na příliv a odliv v pozemských oceánech. Každý den je svědkem dvou přílivů a dvou odlivů, které se opakují v cyklu, jenž trvá přibližně 25 hodin. Příliv a odliv je nezbytný pro okysličení pobřežních vod v zátokách a ústích řek po celém světě. Slouží k podpoře mořských ekosystémů a zabraňuje jejich stagnaci. Pokud by byl měsíc mnohem menší, podobně jako další měsíce v sluneční soustavě, příliv a odliv by byl příliš malý na to, aby dokázal podpořit život při pobřeží. Pokud by byl o hodně větší, pobřeží by byla dvakrát denně vystavena zničujícím přílivovým vlnám.

Zatmění slunce

Možná tím nejvíce dech vyrážejícím přírodním jevem na Zemi je úplné zatmění slunce. Před několika lety jsem je mohl zažít, a i když slunce bylo naneštěstí zastíněné mrakem, strašidelná temnota a chladný vítr, který se okamžitě zvedl, naháněly husí kůži. I když je slunce 400x větší než měsíc, je 400x vzdálenější - a tak měsíc i slunce mají na obloze skoro stejnou velikost. To znamená, že při výjimečných příležitostech, kdy dojde přesně k jejich zákrytu, zablokuje měsíc na pouhé dvě minuty světlo z intenzivně jasné fotosféry slunce, což nám umožní pozorovat tenkou sluneční chromosféru a působivou sluneční korónu s mohutnými erupcemi. Oblast, kde je možné úplné zatmění pozorovat, nepřesahuje 200 km a posouvá se po povrchu země od západu k východu.

Astronomové se díky úplnému slunečnímu zatmění mohli dozvědět mnoho o povaze slunce a také dalších hvězd. Pokud by byl měsíc o hodně větší, chromosféra by byla pouze pomíjivě pozorovatelná při zahájení a ukončení zatmění. Pokud by byl jenom o trochu menší, k úplnému zatmění by nikdy nedocházelo a částečná zatmění by byla stěží postřehnutelná. Pravděpodobnost, že by k takovému úžasnému sladění velikostí došlo náhodou, je nepatrná.

Zemská atmosféra

Zemská atmosféra, sestávající ze 78% z dusíku a z 21% z kyslíku, tvoří okolo zeměkoule tenké pouzdro, jež na svém místě drží gravitační síla a které Zemi chrání a podporuje na ní život. Vrstva atmosféry nad zemským povrchem má mocnost asi 100 km, což představuje pouhé 1,5% jejího poloměru. Můžeme to připodobnit k tloušťce slupky od jablka v porovnání s velikostí celého jablka.

Molekuly kyslíku a dusíku rozptylují sluneční světlo a vytvářejí modrou klenbu, takže můžeme během dne vidět jen slunce a měsíc, ale v noci se stává atmosféra průhlednou a odhaluje i planety a hvězdy. Kyslík je nezbytný pro život všech dýchajících stvoření. Kdyby byl jeho obsah příliš vysoký, ze vzduchu by se stala nebezpečná třaskavina, kdyby byl příliš nízký, život by nemohl vzkvétat. Vzduch dále obsahuje proměnlivé množství vodních par, okolo 1% na úrovni moře, a méně než 0,04% oxidu uhličitého, spolu se stopami dalších plynů. Oxid uhličitý je nezbytný pro život rostlin, které jej úžasným procesem zvaným fotosyntéza pohlcují a produkují kyslík.

Atmosféra pomáhá regulovat teplotu Země a transportuje vodní páry, čímž usnadňuje hydrologický cyklus vypařování a srážek (deštivých a sněhových) a dochází tak ke koloběhu vody v přírodě. Interakce mezi energií vyzařovanou sluncem a atmosférou ovlivňuje po celé zeměkouli počasí, které má následně vliv na živé tvory.

Voda

Látkou, která se na naší planetě vyskytuje v největším množství, je voda. Voda má chemický vzorec H2O. Jedinečná geometrie vodní molekuly jí dává řadu vlastností, které jsou zcela nezbytné pro život. Voda, na rozdíl od většiny dalších tekutin, při zmrznutí zvětšuje svůj objem. Díky tomu led pluje na hladině, jezera a řeky nezamrzají od spodku nahoru a během zimy je tak uchráněno mnoho forem vodního života. Množství energie, které je potřebné ke zmrznutí, rozpuštění, varu anebo kondenzaci jednoho gramu H2O je vyšší než u takřka všech dalších látek, což znamená, že voda je velmi účinná při zmírňování zemského klimatu a slouží i jako chladicí kapalina pro velká zvířata. Velké povrchové napětí vody v tekuté podobě současně účinně napomáhá kapilární aktivitě v půdě, rostlinách a biologických systémech. Asi 72% zemského povrchu je pokryto vodou. Kdyby se zemský povrch vyrovnal, hory snížily a mořská dna zvýšila, takže Země by tvořila dokonalou kouli, oceány by pokryly její povrch do výšky asi tří kilometrů.

Jak je to úžasné

Čím více se dozvídáme o naší planetě, tím více žasneme nad tím, jak výjimečně vhodná je pro život. Důkazy nesvědčí pro přirozené procesy, ke kterým by docházelo zcela náhodou během dlouhých časových období. Ti, kteří věří, že existuje Bůh stvořitel, tak, jak je představen v biblické knize Genesis, nejsou překvapeni, když nalézají známky nesmírně složitého designu, který odráží moc, inteligenci a péči Boha, který nás stvořil. Když vidíme takové věci, uvědomujeme si, že je zde Stvořitel, který vytvořil planetu Zemi, aby se stala naším domovem. Izajáš 45,18 říká: „Toto praví Hospodin, stvořitel nebe, onen Bůh, jenž vytvořil zemi, jenž ji učinil, ten, jenž ji upevnil na pilířích; nestvořil ji, aby byla pustá, vytvořil ji k obývání."

Mark Harwood, přetištěno ze serveru www.creation.com.