Postoj řídí chování

Lidé se často usilovně snaží změnit své chování. Přesto se jim nedaří dosáhnout dlouhodobě úspěchu. Proč? Je to z toho důvodu, že postoje řídí chování. Změna postojů změní způsob, jak o věcech uvažujeme. Následně se změní i naše jednání.

„Jsme to, čím se opakovaně zabýváme. Dokonalost není čin, nýbrž zvyk." (Aristoteles) Tento moudrý citát věda jen potvrzuje - tím, čím se zabýváme, se nakonec stáváme. A to se týká i našeho myšlení a našich postojů.

Postoj je vším. Postoje, nikoliv schopnosti, jsou klíčové pro dosažení úspěchu. Změna postoje a uvažování mění mozek - a následně i chování. Špatný postoj je jako prázdná pneumatika - moc daleko nedojedeme, pokud ji nevyměníme.

Podívejme se na pár „splasklých" postojů, díky kterým zůstáváme trčet na místě, a na jejich protějšky, „nabité" postoje, které nám umožní růst a vítězit ve všech oblastech našeho života.

Splasklý postoj č. 1: Negativní myšlení

Negativní myšlení říká: „Nemůžu; není to možné; věci se nikdy nezmění; všechno hraje proti mně; všichni se proti mně spikli."

Nabitý postoj č. 1: Pozitivní myšlení

Pozitivní myšlení naopak říká: „Můžu; je to možné; každý den mohu zakoušet nebo iniciovat nějaké pozitivní změny; okolnosti mi mohou pomoci; prozřetelnost mi přivede do cesty ty správné lidi."

Základem pozitivního myšlení je naděje, odvaha a vytrvalost, což jsou rysy osobnosti, které lze postupně kultivovat.

Splasklý postoj č. 2: Sebelítost

Sebelítost je nadměrné zabývání se svými skutečnými nebo imaginárními problémy. V sebelítosti není žádná naděje, plán, účel ani smysl, sebelítost považuje sama sebe za beznadějný případ. Jak to vyjádřila Elizabeth Elliotová: „Sebelítost je smrtí, ze které není žádné vzkříšení - jde o jámu, ze které vás nikdo nevytáhne; sami jste si totiž vybrali, že v ní budete vězet."

Sebelítost není totéž jako zármutek. Podle dr. Johna Rateyho: „Zármutek... nás odstaví na vedlejší kolej, takže se můžeme dát dohromady a přehodnotit situaci. Může současně způsobit tolik bolesti, že nás to motivuje ke změně..."

Pokud ovšem tento stav trvá, může být jeho důsledkem deprese. (Mimochodem, opakem deprese není štěstí. Je to odolnost - schopnost otřepat se po těžké ráně, postavit se problémům a rozvinout takové strategie, které umožní překonat překážky.)
Najděte si tedy čas na přemítání, ale braňte se sebelítosti. I když přijdou smutné chvíle, odolávejte depresím.

Nabitý postoj č. 2: Zapomínání na sebe

Fanny Crosbyová, autorka řady chvalozpěvů, byla odmalička v důsledku nehody slepá. Cítila se izolovaná od světla a od života, který ji obklopoval. V takových chvílích si připomínala: „Zapomínání na sebe přináší radost. A tak se snažím, aby mým sluncem bylo světlo v očích druhého člověka, mojí symfonií hudba v jeho uších a mým štěstím úsměv na jeho rtech."

Fanny Crosbyová nakonec složila tisíce nádherných chvalozpěvů a básní, které dodnes prozařují životy milionů lidí.
Zapomínání na sebe není zanedbáváním vlastních tělesných a emocionálních potřeb; jde o to, že je držíme ve správné perspektivě - a radujeme se z uspokojování potřeb druhých.

Splasklý postoj č. 3: Přílišná starostlivost

Starostlivost je definována jako „ustaraný stav mysli, úzkost, neklid nebo napětí". Starostlivost zvyšuje stres, brání učení se, ztěžuje řešení problémů, je většinou zbytečná a vyvolává nevhodné reakce.

Psychiatr Edward Hallowell uvádí: „Dělání si starostí je specifickou formou strachu, která vzniká, když k obavám přidáváme očekávání, paměť, představivost a emoce." Pokud je mozek nadměrně zaměstnán starostmi, snižuje se jeho kapacita. Je třeba, abychom si uchovali svoji duševní energii ke konstruktivnímu řešení skutečných problémů.

Nabitý postoj č. 3: Vděčnost

Opakem přílišné starostlivosti je důvěra, klidné spočinutí a jistota. Pokud u sebe kultivujeme vděčný postoj, pomůže to mozku dosáhnout tohoto stavu. Když se pak dostaví skutečná krize, bude disponovat volnou kapacitou, jež mu umožní s nouzovou situací se vypořádat.

Vděčnost, optimismus, přičinlivost a odolnost vůči stresu jsou spojeny s lepším duševním a tělesným zdravím.

Splasklý postoj č. 4: Malování čerta na zeď

Jedná se o předpokládání nejhoršího možného výstupu jakékoliv situace, u které existuje možnost nepříjemného výsledku. Katastrofické uvažování je blízkým příbuzným ustaranosti. Příklady? Student, před kterým je důležitá zkouška, se bojí, že ji neudělá, vyhodí jej ze školy a skončí na ulici jako nezaměstnaný, bez prostředků a s podlomeným zdravím. Žena, která má letět do zahraničí, se netěší na zajímavou dovolenou, ale obává, že letadlo spadne.

Ať už je situace jakákoliv, člověk si říká: „To nemůžu zvládnout, situace se jistě vymkne z rukou." Chcete-li takovému uvažování zabránit, vyhýbejte se médiím, literatuře a aktivitám, které jsou depresivní, traumatické, násilné, nemorální a bezúčelné.

Nabitý postoj č. 4: Optimismus

Pár příkladů definic optimismu: Optimismus je maximalizací toho, co přichází, a minimalizací toho, co odchází. Optimista je ten, kdo věří, že bzučící moucha hledá cestu ven z pokoje. Optimismus je radostný postoj mysli, který umožní čajové konvici hvízdat si, i když jí vroucí voda vlezla až do nosu.

Soustředění na pozitivní, hodnotnou četbu a aktivity poskytuje mozku dobrou výbavu, má-li se učit novým cestám, jak se vypořádat s problémy. Současně i zlepšuje náladu, odvádí pozornost od potíží a nechá mozek odpočinout od starostí, obav a úzkostí. Užívejte si proto médií, literatury a aktivit, které jsou osvěžující, uvolňující, zdravé, morální, duševně stimulující.

Rozpoznejte negativní myšlenkové vzorce. Nahraďte negativní myšlenky pozitivními. Odmítněte prodlévat u chyb z minulosti anebo v obavách z budoucnosti. Nezapomínejme, že nové volby vytvářejí nové já. Změna způsobu myšlení přináší změnu mozkové struktury.

Splasklý postoj č. 5: Nesmiřitelnost

Jedná se o neschopnost odpustit sobě nebo druhým selhání nebo špatná rozhodnutí, neschopnost, která ústí do osobních muk, snahy o zneužívání druhých i ničení sama sebe, do vzteku a kritiky. Člověku se nedaří emocionálně, tělesně ani duchovně. Výsledkem jsou zahořklost, nenávist, svázanost, selhávání a nemoc.

Nabízí se alternativa odpuštění, které je sice někdy třeba mnohokrát opakovat, ale jež je nejlepší volbou, již může člověk udělat.

Nabitý postoj č. 5: Odpuštění

Odpustit znamená „nechat být". Neznamená to, že budeme ignorovat nebo omlouvat něco špatného, že se budeme chovat odměřeně, že se vyhneme potřebě řešit konflikt, že budeme tolerovat nevhodné chování či že z něj nevyvodíme důsledky. Slovník definuje odpuštění jako „vzdání se pocitů zášti či touhy po odplatě vůči člověku, který mi ublížil."

Odpuštění je aktivní čin, který vyžaduje vědomé rozhodnutí rozejít se s nepřátelskými, podrážděnými či zahořklými pocity, jež jsou spojeny se zlem, které bylo na nás napácháno. Jedná se o proces, který vyžaduje úsilí i čas.

Ti, kteří odpouštějí, mívají lepší duševní zdraví, silnější imunitní systém, méně depresí a méně se rozčilují, zakoušejí menší strach a jsou schopni zapomínat na minulá ublížení.

Když jsme naopak my někomu ublížili, je důležité příkoří napravit ve všech následujících oblastech - finanční, morální, emocionální i duchovní. Přiznání a náhrada škod nám pomůže se vyrovnat se svými chybami, začít se chovat jinak a zakusit uzdravení.

Z materiálů organizace Lifestyle Matters.