Potřebujeme si rozumět, abychom si mohli pomáhat

Říkám „z celkového a obecného hlediska", protože v ničem nelze udělat tolik chyb a nic není tak nebezpečné jako srovnávání morálky různých lidských bytostí. Není většího nesmyslu než se pyšnit svými morálními ctnostmi nebo si myslet, že hříchy, které odsuzujeme u ostatních, se nám vyhýbají.

Přijmeme-li však běžný pohled na morálku, můžeme říci, že manžel je obvykle méně bezúhonný než manželka. Nebo alespoň že všeobecně jsou si muži více vědomi svých hříchů než ženy. Uvědomují si své sexuální choutky, lži, které vykládají manželce nebo svému konkurentovi, podvody s daňovým přiznáním nebo přílišnou pýchu na svou práci.

To je možná jeden z důvodů, proč muži chodí do kostela méně ochotně než ženy. Necítí se tam dobře, spíš trochu farizejsky, když tu veřejně předvádějí svou lítost, neboť velice dobře vědí, co v jejich životě není správné a v čem cítí, že to nejsou schopni napravit. Možná že je to také důvod, proč v kostele vidíme z větší části muže, kteří nejsou tak silácky mužní a nemusí se tolik prát se životem: státní úředníky, učitele a jiné, kteří mají díky své práci větší šanci vést bezúhonný život.

Podobně jako tito muži jsou si i ženy obvykle méně vědomy svých hříchů, například žárlivosti. Žena může velmi nepěkně prohánět svou snachu, aniž si i jen trochu uvědomí, že ji k tomu vede žárlivost. Hluboce ji raníte, když jí něco podobného řeknete. Ona je totiž naprosto přesvědčena, že tak jedná z lásky. Z lásky k synovi a dokonce i ke své snaše, protože si myslí, že jí vytýká její nedostatky jen proto, že ji chce napravit. Chce, aby její syn a snacha byli šťastni! Může s pohnutím v srdci poslouchat dojemná kázání o lásce, aniž by měla sebemenší výčitky svědomí. Neuvědomuje si svou agresivitu a nepřátelství, jež chová ke své snaše, která mimochodem přijímá její dobré rady tak nevděčně! To je možná jeden z důvodů, proč ženu znepokojuje tolik maličkostí a snaží se objevit malé hříšky, zatímco jiných a těžších si vůbec nevšímají.

Obecně řečeno, důsledkem toho je, že na manžela doléhá těžší břemeno skutečných vin. Mluvit se ženou upřímně je pro něho o to těžší, že se jemu i jí zdá, že žena je v jejich manželství mnohem čestnější. Jak by mu mohla rozumět, když žije tak spravedlivě. Muž se obává, že by ho manželka odsoudila. Představuje pro něj cosi jako policistu nebo ztělesněné morální právo. Tím lze vysvětlit i to, proč je pro něj těžké promluvit si s kazatelem nebo knězem. V jeho očích i oni ztělesňují morální zákon. Proto se může tak dobře otevřít ženě, kterou kulturně i společensky převyšuje. Může to být i žena trochu volnějších mravů, které si muž váží mnohem míň než své manželky, ale cítí se s ní svobodnější. Ona ho obdivuje a oceňuje ho takového, jaký je, dokonce se jí líbí i to z jeho chování, za které se on stydí.

To je hlavní příčina mnoha případů manželské nevěry, kterou ctnostná a pohoršená manželka tak ostře odsuzuje, jakmile ji objeví. Žena se tu opět domnívá, že to vše dělá z lásky k manželovi, ale přitom jen klade poslední cihly na zeď, která je odděluje. Z hlediska morálky je tato žena zaštítěna ctností a právem. Když se odvážím navrhnout jí, aby se pokusila svého muže pochopit, udělá si z toho závěr, že se stavím na jeho stranu a odporuji morálce.

Na tuto věc je třeba pohlížet velice vážně. Tento muž se vydal po postranních cestách, kterými on sám opovrhuje, protože už před dávnou dobou ztroskotal ve snaze najít u své ženy porozumění. Proto se stáhl do sebe a začal hledat pochopení jinde, i když přitom pociťoval vinu.

Cizoložství nemusí být v každém případě jen sexuálním problémem. Samozřejmě že většinou tomu tak je! Nežiji ve vysněném světě! Avšak z tohoto tělesného pokušení, stejně jako z dalších jeho odchylek od čestného chovám nebo z pocitu nedostatečné lásky mu můžeme pomoci pouze tehdy, když bude cítit, že ho někdo chápe a přijímá takového, jaký je i se všemi svými nectnostmi. Pokud ho někdo tak bere, je to pro něj důkazem Božího milosrdenství. Neboť Bůh nás miluje ne pro naše ctnosti, ale pro naši ubohost: „Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní," říká Ježíš.

Potřebujeme uvidět tuto všeobecnou chorobu, ten nespočetný zástup mužů a žen, které tíží jejich tajemství, obavy, utrpení, smutky, zklamání i jejich viny. Potřebujeme porozumět tomu, jak zoufale se cítí osamělí. Mohou se účastnit společenského života, mohou v něm třeba hrát i vedoucí úlohu, předsedat klubovým schůzkám, vítězit ve sportovních mistrovstvích nebo chodit s manželkou do kina. Vnitřně jsou však rozerváni, protože žijí celé roky, aniž by našli někoho, ke komu by měli tolik důvěry, aby se mu mohli se vším svěřit.

Z knihy Paula Tourniera „Porozumění v manželství". Vydalo nakladatelství Návrat domů.