Proteinová bomba

Močovina má diuretický účinek, způsobuje, že ledviny pracují tvrději a vylučují více vody. Společně s vodou se močí ztrácejí minerály; jedním z nejdůležitějších minerálů, k jejichž ztrátě tímto způsobem dochází, je vápník.

Studie ukázaly, že u mladých mužů konzumujících stravu, která obsahovala více než 95 gramů bílkovin denně (což zhruba odpovídá stavu u nás), docházelo k negativní vápníkové bilanci i při velmi vysokém příjmu vápníku. V jedné dlouhodobé studii dokonce měřili výzkumníci vápníkovou bilanci u dospělých lidí a zjistili, že když pokusné osoby konzumovaly pouhých 75 gramů bílkovin denně, docházelo u nich, i přes příjem vápníku, který dosahoval až 1400 mg denně, k tomu, že z těla se močí ztrácelo více vápníku, než bylo vstřebáno ze stravy (tzv. negativní vápníková bilance). To by znamenalo, že u většiny lidí žijících u nás dochází každý den ke ztrátě určitého množství vápníku. Tento schodek musí být vyrovnán z uložených zásob vápníku - a těmi jsou v první řadě kosti. Konečným výsledkem tohoto stále pokračujícího procesu jsou o vápník ochuzené kosti, které se lámou pod nejmenším tlakem - tak může kýchnutí zlomit žebro anebo normální krok zlomit krček stehenní kosti. Tomuto stavu se říká osteoporóza a v bohatých zemích (k nimž se řadíme) k němu dochází asi u 25% žen starších pětašedesáti let. V době, kdy je učiněna diagnóza, bývá již 50-75% původního kostního materiálů z kostry ztraceno. Pozorování různých populací po celém světě ukazuje, že čím vyšší je příjem bílkovin, tím běžnější je výskyt osteoporózy. Afričtí Bantuové žijící na rostlinné stravě s nízkým obsahem bílkovin a konzumující 47 gramů bílkovin a 400 mg vápníku denně osteoporózou prakticky netrpí. U genetických příbuzných Bantuů, černošské populace zkoumané ve Spojených státech, která konzumuje bohatou stravu s množstvím masa a mléčných výrobků, je osteoporóza téměř stejně běžná jako u bílého obyvatelstva.

S vynikajícím příkladem účinku nadbytku bílkovin se můžeme setkat u Eskymáků, kteří konzumují stravu s velmi vysokým obsahem bílkovin - 250 až 400 gramů bílkovin z ryb, tuleňů a velryb denně, ovšem společně s vysokým příjmem vápníku v podobě více než 2 000 mg vápníku denně z rybích kostí. Tito velmi fyzicky aktivní lidé mají přesto jeden z nejvyšších výskytů osteoporózy na světě.

Snížení obsahu bílkovin ve stravě je tedy nejúčinnějším prostředkem znovunastolení pozitivní vápníkové bilance. Z toho též vyplývá, že jedním ze způsobů prevence tohoto onemocnění by měla být nízkobílkovinná strava. V tomto onemocnění hrají roli i další faktory, mezi nimi fyzická aktivita a hormonální status.

Vápník ztracený pří stravě s vysokým obsahem bílkovin končí v moči a má za následek vysokou hladinu vápníku v systému ledvin. To napomáhá tvorbě bolestivých vápníkových ledvinových kamenů. Vápníkové kameny jsou nejčastěji se nacházejícím druhem ledvinových kamenů u lidí žijících v bohatých zemích. Zdraví napomáhající strava, která klade důraz na potraviny s nízkým obsahem bílkovin, dokáže tedy zabránit i tvorbě vápníkových ledvinových kamenů u většiny lidí; zvlášť výrazný prospěšný účinek přitom zaznamenají lidé, kteří trpí opakovaným výskytem těchto kamenů.

Pro některé jedince může být omezení příjmu bílkovin nutné nejen pro zlepšení zdraví, ale i proto, aby si vůbec zachovali život. Bílkoviny konzumované v množství, které přesahuje naše potřeby, ničí totiž ledvinovou tkáň a způsobují postupné zhoršování funkce ledvin. Než se dožijí osmdesátky, ztrácejí lidé v bohatých zemích běžně až 75 procent funkce ledvin. U někoho, kdo má normální ledviny, se i tato ztráta stává zřídkakdy významná, zdravé ledviny mají totiž zcela výjimečnou nadbytečnou kapacitu. Když však někdo trpí nějakým dalším postižením, jako je např. cukrovka, ztráta jedné ledviny anebo poškození ledvin od jedovatých látek, pak se poškození způsobené bílkovinou stává kritickým. Když jsou lidé s částečnou ztrátou ledviny anebo jejich poškozením převedeni na stravu s omezením příjmu bílkovin, jsou schopni uchovat si většinu zbývající funkce ledvin. U těch nešťastných pacientů, kteří jsou ponecháni na stravě s vysokým obsahem bílkovin, dochází k postupnému zhoršování funkce ledvin - až do bodu, kdy se většina z nich již neobejde bez pomoci dialyzačního přístroje.

Bílkoviny se rozkládají v játrech a odpadní produkty tohoto rozkladu jsou poté vylučovány ledvinami. Jestliže některý z těchto orgánů přestane být schopen normálně fungovat, má to za následek nárůst produktů rozpadu bílkovin. Hromadění těchto látek způsobí, že postižená osoba velmi vážně onemocní. U lidí se selháváním ledvin nebo jater, kteří byli převedeni na nízkobílkovinnou stravu, bylo zaznamenáno značné zlepšení jejich stavu.

Pro pacienty s nemocnými ledvinami či játry existují ovšem ještě další dietní omezení. U většiny ledvinových onemocnění je mimořádně důležité udržovat nízkou hladinu sodíku, draslíku a fosfátů ve stravě. Vedení lidí s tímto a podobnými vážnými onemocněními vyžaduje přísný dohled odborníka, který se v tomto typu péče, a to jak po dietní, tak po lékařské stránce, velmi dobře vyzná.

Jídla s vysokým obsahem bílkovin obsahují zpravidla rovněž hodně purinů, což jsou primární stavební bloky nosičů našeho genetického kódu - DNA a RNA. Puriny se rozkládají na kyselinu močovou (ne na močovinu). Hromadění kyseliny močové v kloubech vede ke dně, což je bolestivý a znetvořující druh artritidy. Kyselina močová koncentrovaná v ledvinovém systému vede též u náchylných lidí ke tvorbě ledvinových kamenů z kyseliny močové. Stravou s nízkým obsahem bílkovin a s nízkým obsahem purinů lze tvorbě ledvinových kamenů zabránit a dnu snadno vyléčit.

Většina živočišných produktů obsahuje již ze své podstaty velké množství bílkovin. Když je z takového produktu odstraněn tuk, procento kalorií přítomných ve formě bílkovin úměrně vzroste. Když je například z plnotučného mléka při výrobě odtučněného mléka odstraněn tuk, relativní obsah bílkovin se zdvojnásobí. Odstraňování tuku z potravin se tedy neobejde bez nepříznivých výživových důsledků.

Rostlinné potraviny obvykle obsahují méně bílkovin než živočišné produkty. Nejdůležitější výjimkou jsou luštěniny, tedy fazole, sójové boby, hrách a čočka. Tyto potraviny lze snadno konzumovat v tak velkých množstvích, že výsledkem je strava s nadbytkem bílkovin. Těšíte-li se dobrému zdraví, luštěniny by se měly objevit na vašem talíři maximálně jednou denně a jejich množství by nemělo přesáhnout jeden šálek vařených luštěnin. (Další rostlinné potraviny s vysokým obsahem bílkovin, jako je např. hlávkový salát, špenát, droždí či houby, se obvykle konzumují v tak malých množstvích, že nemusí být zdravými lidmi vědomě omezovány.) Ti, kteří mají dodržovat dietu s přísně omezeným množstvím bílkovin, by se měli vyhnout veškerým rostlinným potravinám s vysokým obsahem bílkovin (viz tabulka). Do stravy lidí s nemocnými ledvinami či játry se někdy přidávají jednoduché cukry a bílkovin zbavené škroby, aby bylo dosaženo ještě většího snížení obsahu bílkovin ve stravě.

Nepochopení týkající se potřeby vápníku a bílkovin rozšířené u neodborné (laické) i odborné veřejnosti (a to včetně řady profesionálních výživářů) vedlo k zahrnutí nadměrných množství masa, mléčných výrobků a vajec do naší stravy. Vědecké studie vypracované během posledních šedesáti let naštěstí jasně ukazují, že strava založená na škrobech (obiloviny, brambory) a doplňovaná ovocem a zeleninou je vynikajícím zdrojem bílkovin a je proto základem té nejlepší výživy.

Je důležité vědět a dobře si zapamatovat, že (s výjimkou diety založené na nízkokalorickém ovoci) nerafinované rostlinné potraviny snadno pokryjí potřebu bílkovin u dětí i u dospělých a že skutečným potenciálním zdrojem zdravotních problémů je nadbytek bílkovin ve stravě.

Z materiálů dr. McDougalla, ředitele střediska zdravého životního stylu při St. Helena Hospital v Kalifornii.