Radikální nebezpečí

Ten, kdo nebyl dost rychlý, zůstal stát a ze hry vypadl. Pískání a běhání se opakovalo až do té doby, než zůstal jen jeden hráč - vítěz. Měli jsme tu hru docela rádi a nejraději jsme ji hrávali, když ve školce nebyl Radek. Byl to velice agresivní kluk, který chtěl vždycky a za každou cenu vyhrát. Když se stalo, že zůstal stát bez židle, zuřivě se snažil shodit ze židličky někoho jiného a získat tak právo pokračovat ve hře. Nedokázal se vyrovnat s tím, že přišel o svou židličku. Chtěl vyhrát stůj co stůj. Problém byl ale v tom, že někdo slabší zůstal bez židle místo něho.

Volné radikály na scéně

Slyšeli jste už o volných radikálech? Dnes jsou v módě. Pochopili jsme, že jsou zodpovědné za mnohé chorobné procesy v živých organismech, za ničivé důsledky řetězových reakcí, ve kterých stojí na samém začátku. Co to vlastně jsou volné radikály? Jsou to atomy anebo skupiny atomů (molekuly), které mají aspoň jeden nepárový elektron. Volné radikály jsou v organismu neustále přítomny - účastní se mnohých chemických reakcí a jsou pro organismus dokonce potřebné. Problém nastane, když se jejich tvorba vymkne přirozené kontrole.
Původ volných radikálů v našem těle může být různý. K nejvýznamnějším zdrojům patří záření. V podstatě každé záření, kterému jsme vystaveni - ultrafialové ze slunce, radioaktivní gama záření všude okolo nás, rentgenové záření při lékařském vyšetření, kosmické záření dopadající na naši planetu, či - v zanedbatelné míře - elektromagnetické záření televizního, rozhlasového a telekomunikačního signálu. Atomy a molekuly se pod silným „tlakem" záření nestandardně rozkládají za vzniku volných radikálů.

Zdrojem energie potřebné k rozštěpení chemických vazeb za vzniku radikálů může být i teplo, světlo, chemická reakce apod. Volné radikály vznikají také v průběhu choroby, po požití drog a některých léků, toxických látek, těžkých kovů. Volné radikály přijímáme ze znečištěného ovzduší. Aktivní a pasivní kuřáci také vdechováním kouře ze spáleného tabákového listí. Volné radikály vznikají při nedostatku kyslíku, stejně jako při samotném dýchání buněk. V tomto případě však tvorba volných radikálů podléhá kontrole a neohrožuje nás. Ovšem kouření, smog, alkohol, léky, drogy..., to je jiná! Tady hrozí určité nebezpečí. Nikdo z nás neví, kdy se to „překulí" a nadbytek volných radikálů rozstřílí miliony našich buněk.

Elektronová smršť

Agresivita a zákeřnost volných radikálů spočívá v reaktivitě, kterou se vyznačují. Chovají se jako Radek ve chvíli, kdy zůstal stát. Rychle někoho vyhodil ze židle, jen aby si mohl sednout. Podobně se chovají radikály. Elektrony nesnášejí samotu. Jsou nanejvýš „společenské" - vyžadují společnost jiného elektronu a ten si vezmou, kde se jim zachce. Zpravidla to bývá nejbližší molekula - ať je to cokoli.Důležitá bílkovina v krvi, mastná kyselina v buněčné membráně, deoxyribonukleová kyselina v jádru buňky nebo tukové částice (lipoproteiny) v krvi. Volný radikál si absolutně bez ptaní přivlastní z nic netušící sousedky - molekuly jeden elektron. Tím původní volný radikál zanikne. Co se stane s „okradenou" molekulou? Stane se volným radikálem, protože přišla o jeden elektron a ten druhý v poškozeném orbitalu zůstal nepárový. Okradená molekula se - jako nový volný radikál - v průběhu stejně krátkého času postará o chybějící elektron od další molekuly, ta potom od další, ta od další... atd... Ve zlomku vteřiny se krevními částicemi, buňkami, tkáněmi prožene skutečná elektronová smršť, která po sobě zanechá pořádnou spoušť. Poškodí molekuly, poškodí membrány, poškodí geny...

Populárně se dnes tomuto útoku volných radikálů říká také oxidační stres.

Škodí cévám, škodí srdci

Od samého začátku procesu aterosklerózy volné radikály poškozují endotel v cévách (to je příčina selhání jeho funkcí). Jsou rovněž zodpovědné za přeměnu krevních tuků (zejména lipoproteinů o nízké hustotě - LDL), která z nich dělá aterogenní (aterosklerózu vyvolávající) částice (oxidované LDL).

Volné radikály napadnou membrány endotelových buněk, čímž se endotel postupně stává nefunkčním. To kromě jiného znamená, že endotel není schopen bránit průniku nežádoucích látek z krve do cévní stěny. Mezi takové nežádoucí látky ve stěně cévní patří cholesterol. Cholesterol se pohybuje v krvi vázaný na molekuly lipoproteinů. Bílkoviny, cholesterol a mastné kyseliny lipoproteinů jsou zdrojem chybějících elektronů pro volné radikály. Když se volné radikály „přemnoží" a přiblíží se k lipoproteinům „na dostřel", prožene se lipoproteinovými částicemi hrozná elektronová smršť a původně neškodné lipoproteiny se stávají hlavním faktorem rozvoje aterosklerózy.

Volné radikály tedy přispívají k ucpávání cév.

Volné radikály a rakovina

Volné radikály hrají roli i při vzniku rakoviny. Proniknou do jádra buňky, napadnou DNA a způsobí její poškození anebo dokonce rozpad. Poškozená DNA není schopna řádně kontrolovat důležité buněčné procesy a buňka se může změnit na rakovinnou. Už víme, že na začátku je to jen jedna jediná buňka.

Radikály proti mládí

V laboratorních podmínkách se zdravé (nerakovinné) lidské buňky dokážou rozdělit asi padesátkrát. (Dělení je základem regenerace, protože každé dělení znamená přírůstek nových výkonných buněk nahrazujících buňky staré.) Můžeme se tedy domnívat, že počet možných dělení zdravých buněk je omezený. Nevhodným způsobem života přispíváme k tomu, že se naše buňky musí obměňovat rychleji. To znamená, že limitovaný počet dělení se uskuteční dříve u člověka, který se o svoje buňky nestará, než u toho, komu tyto věci nejsou lhostejné. Jinak řečeno: kdo si dříve vystřílí střelný prach, bude dříve bezbranný.
Negativní vliv volných radikálů se projevuje postupným „ochabováním" schopností buněk; mezi ty nejdůležitější schopnosti patří regenerace - obnovování buněk. Podle některých teorií snažících se o vysvětlení stárnutí jsou právě volné radikály zodpovědné za vyčerpání podstatné části buněčného regeneračního potenciálu. Molekuly a buňky napadené nadbytkem volných radikálů jsou poškozeny a musí být nahrazeny novými buňkami. Výsledek je jasný. Zásoby „střelného prachu", původně určené na celý život, jsou vystřílené ve čtyřicítce, padesátce.

Co si s tím počít?

Už víme, že se máme chránit především před příjmem volných radikálů zvenčí. Takže: přestaneme kouřit, přestaneme „tolerantně" dýchat zakouřený vzduch, svoje tělo přiměřeně okysličíme. Můžeme si však zajistit dobrou ochranu také před vnitřními radikály.

Za prvé: máme vrozený systém kontroly působení volných radikálů. Ten představují některé enzymy. Tyto enzymy dokážou udržet množství vznikajících volných radikálů na bezpečné úrovni. Řídí reakce, ve kterých se nadbytek vzniklých volných radikálů chemicky odstraní.

Množství a aktivita našich ochranných enzymů jsou dány geneticky, ale můžeme je sami příznivě nebo nepříznivě ovlivnit. Můžeme například přijímat ochranné enzymy v tepelně neupravených rostlinných potravinách a doplnit tak (i přes určité ztráty při trávení) svoje vlastní enzymatické zdroje. U aktivních i pasivních kuřáků je zjištěna snížená aktivita enzymů v důsledku jejího nadměrného vyčerpávání. Méně ochranných enzymů mají zpravidla i lidé pobývající v silně znečištěném prostředí, lidé s nízkou tělesnou aktivitou a lidé obézní.

Za druhé: protektivně v naší krvi působí i látky, o jejichž schopnosti ochrany před volnými radikály se dosud vědělo jen málo. Jsou to různé molekuly - „vazače a nosiče" (albumin, haptoglobin, hemopexin, transferin, ceruloplazmin), nebo produkty látkové výměny (bilirubin, kyselina močová).

Za třetí: na poškozené molekuly DNA se hned „vrhnou" čety enzymů - opravářů, které se snaží poškozená místa opravit. Také aktivita těchto enzymů je dána geneticky, ale sami můžeme významně přispět k jejich vyčerpání anebo povzbuzení.

Za čtvrté: samozřejmě nesmíme zapomenout na antioxidanty, které jsou dnes tak populární. Určitě jste slyšeli o vitaminech E, C, beta-karotenu, selenu. K účinným ochráncům však patří i stovky a tisíce rostlinných látek, které zatím pouze objevujeme a zjišťujeme, jak jsou důležité. Nacházejí se všude - v rajčatech, třešních, rybízu, angreštu, jahodách, citrusech, jablkách, hruškách, banánech, zelí, mrkvi, obilných klíčcích, rostlinných olejích lisovaných za studena, hrášku, cibuli, brokolici, meruňkách, hroznovém víně... Nacházejí se v listech, kořenech, plodech, květech, bulvách, jádrech, stoncích. Nacházejí se nejen v čerstvém, ale i v sušeném a mraženém stavu (méně po tepelné úpravě). Čím více takového druhu potravy přijímáme, tím lépe nám poslouží. Ať si však nikdo nemyslí, že když bude mít dost vitaminu E, A a C v krvi, může se dál bez rizika přejídat, kouřit a jen sedět. Ani náhodou!

Je možné se nějak chránit?

Kromě již zmíněných srdečně-cévních a nádorových onemocnění se volné radikály přímo či nepřímo účastní chorobných procesů u více než sta onemocnění. Kdybychom to vzali „od hlavy k patě": Downův syndrom, schizofrenie, maniodepresivní psychóza, katarakta, ateroskleróza, infarkt myokardu, ischemická choroba srdeční, syndrom dechové tísně dospělých, cystická fibróza plic, hepatitida, revmatoidní artritida, cukrovka, nedostatečná funkce a následné selhání ledvin, Crohnova choroba, mužská neplodnost, imunitní nedostatečnost, poruchy struktury hemoglobinu, AIDS a mnohé jiné. Vypadá to tak, že se potřebujeme před nepříznivým vlivem volných radikálů opravdu důkladně chránit.
Existuje už dostatek vědeckých prací a studií, které mluví o tom, že ti, kdo se přiměřeně chrání, jsou vystaveni nesrovnatelně menšímu riziku poškození volnými radikály. Za všechny - právě v souvislosti s aterosklerózou - uvedu aspoň zjištění, že muži, kteří konzumují čerstvou zeleninu méně než dvakrát týdně, mají ve srovnání s těmi, kteří ji konzumují více než třikrát týdně, cévy výrazně poškozenější.

Stručné shrnutí aneb Co si z toho můžeme vzít

1. Z normálních neškodných molekul se mohou stát působením chemické nebo fyzikální energie agresivní volné radikály.

2. Volné radikály jsou pro naše zdraví potřebné - obranný systém jimi například likviduje záškodníky v těle.

3. Volné radikály se do organismu dostávají také z vnějšího prostředí (znečištěné ovzduší, kouření, pobyt v zakouřeném prostředí).

4. Pokud máme volných radikálů „přebytek", mohou vyvolat nebezpečné řetězové reakce, poškozující molekuly, geny, buňky.

5. Potřebujeme se důsledně chránit před zbytečným přísunem volných radikálů do organismu, protože nevíme, kdy se jejich množství stává pro nás nebezpečné - přestaňme kouřit, přestaňme se zdržovat v zakouřených místnostech, omezme spotřebu alkoholu a léků.

6. Před nadbytkem volných radikálů chrání náš organismus jeho vnitřní systém enzymů, některé bílkoviny a látky v krvi (ceruloplazmin, ubichinon, haptoglobin, transferin, albumin, kyselina močová apod.) a různé antioxidanty (vitamin E, C, beta-karoten a jiné karotenoidy, rostlinná barviva, rostlinná aromata a mnoho dalších tzv. fytochemikálií).

7. Čerstvá, tepelně a chemicky neupravená strava (zelenina, ovoce, ořechy, semena, obilniny) obsahuje množství fytochemikálií s antioxidačními vlastnostmi a jejich účinek v našem těle je závislý na jejich dostatečném příjmu.

8. Užívání tablet s nějakým „zázračným" antioxidantem je spojeno se zbytečnými finančními výdaji a okrádáním se o ostatní antioxidační látky (např. užívání pouze beta-karotenu v tabletkách nás okrade o dalších více než 300 karotenoidů, vyskytujících se v zelenině a ovoci), které mají rovněž ochranný účinek.

9. Nedostatek antioxidantů v organismu je spojen se zvýšeným rizikem aterosklerózy, infarktu, některých druhů rakoviny, cukrovky, revmatických onemocnění aj.

Z knihy Dr. Igora Bukovského „Hledá se zdravý člověk". Vydalo nakladatelství Advent-Orion.