Rolník a bohatý průmyslník

V této rozvojové zemi začal podnikat jeden bohatý průmyslník pocházející z průmyslově vyspělého národa. Projížděl krajinou a zjišťoval si fakta pro to, aby mohl investovat obrovskou částku peněz do ekonomie tohoto státu. Chtěl zde vybudovat velkou hydrocentrálu nebo atomový generátor, zkrátka něco, co by životní úroveň země zvýšilo.

Slunce už bylo velmi vysoko. Podnikatel projel svým autem už asi 150 kilometrů a prohlížel si krajinu. V široko daleko jediném pětihvězdičkovém hotelu si dal oběd. Jídlo bylo přesolené, řízek příliš mastný, zelenina zmrzlá, pudink dobrý tak pro prasata, káva se vůbec nedala pít a víno nebylo vychlazené na správnou teplotu. A když k tomu všemu ještě podnikatel uviděl našeho rolníka, jak spí ve stínu velkého stromu, bylo to už na něho příliš. „Zastav,“ křikl na svého řidiče. Vystoupil, přeběhl přes cestu, jak mu to jen jeho nemocné srdce dovolilo, a probudil spícího rolníka. Osopil se na něho: „Co tu děláš, ty lenivče!“ Chudák rolník byl samozřejmě celý zmatený, zejména proto, že se mu právě v té chvíli zdálo o svatbě jeho dcery, kterou připravovali koncem roku, po žních.

Byl to ale slušný člověk, a proto se klidně zeptal: „Prosím, pane?“ „Co tu děláš,“ křičel bohatý průmyslník dále. „Trochu jsem si zdřímnul ve stínu stromu, pod kterým kdysi odpočíval už můj otec,“ řekl chudý rolník. „Tak ty tady spíš? Cožpak nemáš dost práce?“ „Práce? Copak jsem už nepracoval dost?“ zeptal se rolník. „Neznáš správný význam toho slova,“ odpověděl průmyslník. „Jestliže vy, lidé této země, nezměníte sami sebe, nezměníte způsob svého myšlení, jestli nezačnete pilněji a déle pracovat, nebudete schopni si ušetřit peníze, investovat je do malých obchodů, vytvořit tak malé skupiny obchodníků, přijmout několik zaměstnanců, využívat stroje, automatizaci a získat tak kapitál, který byste mohli rozmnožovat tak, abyste porazili své konkurenty, abyste ovládli obchod a mohli se tak dostat na vrchol pyramidy a být skutečně někým a něčím.“

„Mohu se zeptat,“ řek zdvořile chudý rolník, „co budu dělat potom, až se dostanu na ten vrchol?“ „Dělat?“ rozkřiknul se boháč, který nevěřil svým vlastním uším. „Dělat? Proč ty? Dělat budou tvoji podřízení. Ty budeš odpočívat. Budeš žít ze svých příjmů, budeš mít dům na venkově, budeš mít dlouhé prázdniny, budeš vychutnávat ovoce své práce, dobrou stravu, pěkná děvčata, budeš mít radost ze slunce.“ „Pane,“ řekl chudý rolník. „Mám už teď dům na vesnici. Chléb, který peče moje žena, mi závidí všichni v okolí. Náš sýr je nejlepším sýrem v kraji a moje dcerka je nejhezčím děvčetem, jaké jsem kdy viděl. A než jsi mne probudil, cožpak jsem si nedopřával odpočinku na čerstvém vzduchu a na slunci?“