Televize povzbuzuje k sexuální aktivitě a zvyšuje náchylnost k depresím

Výzkumy potvrzují, že věk, ve kterém dochází k prvnímu pohlavnímu styku, se významně snižuje díky vlivu televize. Čím více dítě sleduje televizi, tím dříve má první sexuální zkušenost. Dokonce i samy děti přiznávají, že televize je povzbuzuje k sexuální aktivitě v jejich mladém věku.

Mnozí sledují rostoucí výskyt sexu v médiích se zděšením. Avšak lidé se „svobodným myšlením“ označují tyto obavy jako úzkoprsé a puritánské. Propagace sexuální otevřenosti – ať už se šíří prostřednictvím televize, časopisy, internetem, sexuálně laděnými romány nebo i procházkou po pláži – však působí starosti odborníkům, kteří se zabývají vlivem sexuality na depresi.

Sexuální vzrušení se už léta dává do souvislosti se stimulací pravé strany mozku. Výzkum ukazuje, že konkrétní oblastí mozku, která „zpracovává“ sexuální vzrušení, je nižší část pravého čelního laloku. Jak jsem již uvedl, chceme-li depresi léčit nebo jí předcházet, není rozumné stimulovat pravý čelní lalok, jehož zvýšená aktivita způsobuje depresi.

Nechci přivádět do extrému souvislost mezi sexuálním vzrušením a depresí. Nenavrhuji ani, aby byli manželé během léčby deprese jednoho z nich zdrženliví. Jsem naopak přesvědčen, že v takových případech je citové a vztahové napětí při zdrženlivosti škodlivější než sexuální vzrušení v láskyplném manželském vztahu.

Trápí mě však lhostejný postoj většiny Američanů k přehnané sexuální otevřenosti. Nemluvím jen o nahotě. Většina toho, co divák vidí, má skrytý cíl sexuálně ho vyburcovat, přestože relace vysílané v hlavním vysílacím čase (včetně reklam) jsou všeobecně považovány za přijatelné. Výzkum však ukazuje, že sexuální vzrušení diváků opravdu nastává, i když je dosah u každého individuální. Každý jedinec dokáže určit, zda byla hranice překročena. Většina mých depresivních pacientů mi upřímně doznala, že během jednoho typicky televizního večera je jejich hranice vzrušení překročena nejednou.

Nedávný výzkum na UCLA odhalil, že mladé ženy, které jsou vystaveny „jedné či několika významným nepříznivým okolnostem (násilí v rodině, problémy s duševním zdravím rodičů, alkoholizmus), byly v dětství vlivem stresorů náchylnější k depresi“. Toto není ojedinělý výzkum. Stále častěji je potvrzována souvislost mezi stresujícími zážitky v dětství a zvýšeným rizikem deprese. Jiné výzkumy dodávají, že „nepříznivé okolnosti v dětství “ mohou být výsledkem sledování televize.

Renomovaný britský lékařský časopis British Medical Journal v roce 1994 zveřejnil několik případů z minulosti. V úvodním a dvou následujících článcích byly podrobně popsány případy sedmi dětí, které prožily velké psychické trauma po zhlédnutí jediného televizního programu s názvem Ghostwatch (Duchařská hlídka). Devadesátiminutový smyšlený dokumentární film znázorňoval příběh rodiny, která se stala obětí duchů. Závěr filmu vyvolával dojem, že i diváci mohou sami na sobě zažít podobné násilí duchů.

Britský lékařský časopis popisuje sedm dětských diváků, kteří nezávisle na sobě prožívali spoustu psychických problémů, které vážně narušily život jim i jejich rodinám. Mezi příznaky, které tyto děti uváděly, byly depresivní nálada, noční děs, strach ze tmy, strach spát o samotě, potíže se soustředěním, poškozená paměť, neustálé vtíravé myšlenky a představy traumatizující události (televizního pořadu), zvýšená úroveň úzkosti, záchvaty panického strachu a podrážděnost. Nepřekvapilo by mě, kdyby se u těchto dětí po takové stresující události objevila později velká deprese.

Nemáme ještě zcela přesvědčující důkaz o souvislosti mezi sledováním násilí v televizi a depresí. Před námi leží úkol provést definitivní výzkum, jehož výsledky by souhlasily s vědeckými důkazy. Propojení mezi sledováním násilí v televizi a depresí naznačuje i dokázaná souvislost mezi prožívaným stresem a depresí v pozdějším věku (sledování násilí v televizi může být významným stresorem).

Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz.