Televize vykazuje velmi silný vliv na lidskou mysl

V televizních programech (nebo na videu či DVD) se mění scéna přibližně každé čtyři sekundy. Perspektiva, ze které vnímáte sledované události, se mění záběr od záběru mnohokrát za minutu, ať už chcete nebo ne. Častý střih záběru kamery a změna scény, které divák pasivně vstřebává, jsou kritickým faktorem, který navozuje útlum činnosti čelního laloku během procesu vnímání. Takové působení na čelní lalok ostře kontrastuje s normálním každodenním vnímáním světa okolo nás. Scény skutečného života vidíme z jedné perspektivy (kde se nacházíme v průběhu události) a úhel pohledu můžeme změnit pouze záměrným pohybem.

Doktorka Morrisová uvádí, že rychlé změny scén v televizi mají podobný účinek, jaký má hypnóza.

Dr. Thomas Mulholland zaznamenával dětem EEG (elektrické mozkové vlny) během doby, kdy se dívaly na svůj oblíbený televizní seriál. Vědci předpokládali, že děti budou do děje oblíbeného programu duševně vtaženy, takže jejich mozkové vlny alfa budou často přecházet na frekvenci beta. Místo toho se mozkové vlny po dvou až třech minutách sledování ustálily téměř výlučně na frekvenci alfa. To znamená, že děti „nereagovaly, neorientovaly se, nezaměřovaly se na nic“, jednoduše byly „mimo“.

Jen malou část televizní produkce (méně než jedno procento) tvoří vzdělávací programy. Už v průběhu první minuty sledování jakéhokoliv televizního programu zjistíte, zda se činnost čelního laloku zvyšuje anebo snižuje. Vzdělávání totiž nejenže zprostředkovává informace, ale zlepšuje i činnost předně-střední a levé prefrontální kůry čelního laloku. Pokud scéna s jednou tematikou zůstane minutu nebo alespoň půl minuty stejná, můžete si být jisti, že program je vzdělávací.

Příkladem informačních programů, které jsou charakteristické pomalou či téměř žádnou změnou scén, je většina programů na C-Span, některé pořady na kanálu Discovery a hodně programů na 3ABN (specializuje se na duchovní a zdravotní pořady). Sledování tohoto druhu pořadů umožňuje stálou aktivitu mozku a celkové uplatnění analytických schopností diváka během přijímání informací. Takové programy obvykle nevyžadují dlouhé soustředění očí (jako je tomu při hypnóze). Protože se scény mění pomalu, oči nemusejí bez přestání nepřirozeně hledět na televizor, ale mohou si oddychnout a přehlédnout okolí, přičemž informace stále přijímají a analyzují.

Výzkumný pracovník v oblasti mozkových vln doktor Herbert Krugman veřejně prohlásil: „Televize je komunikační prostředek, který bez námahy přenáší obrovské množství informací (divákovi), který na ně v čase expozice nemyslí.“

Doktor Erik Peper, další významný odborník, jednou řekl: „Horor televize spočívá v tom, že informace přicházejí, ale my na ně nereagujeme, což jim umožňuje vstoupit rovnou do paměti. Televize nás učí nereagovat. Později však na určitý podnět reagujeme podle toho, co máme ve své paměti uloženo, ale přitom vůbec netušíme, proč tak reagujeme anebo odkud naše reakce pocházejí.“ Je-li čelní lalok pod vlivem televize, nemůže pracovat naplno. Mozek sice zaznamenává informace – zrak, paměť a emoce fungují dobře, avšak neanalyzuje je. Na obrazovce se například odehrávají strašidelné scény, ale divák má tendenci se jen smát nebo si jich vůbec nevšímat. Kdyby se podobné události odehrály v jeho životě, byl by zděšen (avšak i to už se mění, protože lidé jsou díky tomu, co vidí, stále méně citliví).

Navzdory tomu, jak člověk reaguje (ať už smíchem, lhostejností, odvrácením očí nebo jiným způsobem), scény se nesmazatelně vrývají do mysli. Díváme-li se na film, který jsme už dříve viděli, uvědomíme si to hned na začátku. Paměť funguje výborně, avšak čelní lalok opět nepracuje.

Alvin Toffler, autor bestselleru Šok z budoucnosti (sedmdesátá léta), psal o účincích nepřirozené stimulace. Znovu a znovu nacházím v jeho slovech přesný popis přetěžujících důsledků sledování televize.

Před více než deseti lety bylo zveřejněno něco přes 3 000 vědeckých studií o vlivu televize na lidskou mysl a výzkum stále pokračuje. I když na toto téma bylo napsáno více než 500 knih a je to jedna z nejlépe prozkoumaných oblastí, jen málokdo ví o závažných následcích sledování televize.

Vzdělávací televizní programy často zveřejňují vědecké studie o způsobu života, ale o vlivu televize na lidskou mysl téměř nemluví. Nemůžeme očekávat, že televizní průmysl na sebe poví pravdu, ale také nemusíme zůstat v nevědomosti. Ve většině knihoven najdeme knihy, které vysvětlují účinky televize na mysl, a univerzitní knihovny jsou většinou napojeny na vědecké zdroje, které zpřístupňují stovky článků na toto téma. Internet dokonce poskytuje přístup k výsledkům výzkumů z domova. V prosinci roku 2000 vyhledávací systém Lycos našel po zadání hesla „televize“ a „duševní zdraví“ více než 10 000 odkazů. Šedesát let poté, co prezident RCA David Sarnoff na Světové výstavě 1939 slavnostně spustil první televizní vysílání, je čas položit si otázku: Jak ovlivňuje televize náš stát? Nebo ještě konkrétněji: Jak ovlivňuje televize mě osobně?

Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz.