Teplota stoupá...

V tomto pavučinově tenkém závoji existuje všechen život. A zde také nárůst koncentrace skleníkových plynů destabilizuje naše podnebé a vrhá rovnováhu v biosféře do vážného ohrožení.

Atmosféra je složitá směs plynů obalující náš svět. Po staletí zůstávala až neuvěřitelně stabilní, což je nutné k zachování podmínek vhodných pro život. Kdyby např. koncentrace kyslíku stoupla o 20 procent, veškeré rostlinstvo by se ocitlo v plamenech a téměř všechen život na planetě by byl během několika hodin zničen.

Koncentrace další z plynných složek atmosféry, oxidu uhličitého, se rovněž neměnila. Tedy - až do dnešní doby. Při spalování fosilních paliv (uhlí, ropy a zemního plynu) dodáváme do atmosféry obrovské množství uhlíku. Za posledních čtyřicet let se tak množství uhlíku v atmosféře zvýšilo o 25 procent. Budeme-li pokračovat v pálení fosilních paliv a lesů, prudký vzestup množství oxidu uhličitého bude nezadržitelně pokračovat. Tím sice nedojde ke vznícení rostlinstva na Zemi - mnozí vědci však očekávají tání polárních ledovců, vzestup hladiny oceánů, prudké bouře, šíření nakažlivých nemocí a zánik celých ekosystémů.

Tým předních klimatologů z 98 zemí problém dopodrobna prostudoval. V roce 1998 tito vědci zveřejnili zprávu, která varuje svět, že globální oteplování je nepopíratelnou skutečností. Tato studie neměla jednoho či dva autory, jak je u vědeckých prací běžné. Na jejím vypracování se podílelo 78 hlavních a 400 přispívajících autorů z 26 zemí. Jejich práce byla revidována dalšími 500 vědci ze 40 zemí a poté ještě jednou revidována 177 delegáty reprezentujícimi Národní akademie věd ze zemí celého světa.

Závěry grémia byly jednoznačné. Neexistuje žádná pochybnost. Spalování fosilních paliv destabilizuje světové klima a pravděpodobně způsobuje ničivé změny počasí a katastrofy.

Lidské bytosti samozřejmě mění svět odedávna. Vždycky jsme stavěli domy, přehrazovali řeky, orali pole, káceli stromy a mnoha dalšími způsoby měnili tvář Země k našemu obrazu. Obrovský nárůst populace a ještě větši rozvoj technologických možností však exponenciálně zvýšily naši schopnost působit změny.

Žijeme-li uvnitř vytápěných a klimatizovaných staveb, můžeme snadno zapomenout, jak zranitelní jsme atmosférickými podmínkami. Zpráva mezivládního grémia odborníků z roku 2001 předpokládá během tohoto století vzestup průměrné teploty o 2,7 až 11 stupňů. Tání ledovcového pokryvu v Arktidě a západní Antarktidě by mohlo přinést zvednutí hladiny oceánu o několik metrů. To bude mít za následek masivní zaplavení pobřežních oblastí a ztrátu biodiverzity. Místní neúrody mohou následovat i kolapsy celých biosystémů. O některých projevech můžeme jen spekulovat. Např. Golfský proud může změnit směr nebo se i zastavit - kdyby toto nastalo, Evropa by během celkového oteplování zamrzla.

Stoupající hladina oxidu uhličitého a metanu v atmosféře spolu s dalšími korespondujícími změnami v jejím složení již způsobily rozsáhlé škody. To však může být pouze začátek. Za posledních pětatřicet let dvacátého století ubylo ledu v Severním ledovém oceánu o 40 procent. V roce 2000 poprvé roztála ledová pokrývka severní točny. Kdyby toho roku v létě výzkumníci pořádali pěší výpravu na severní pól, museli by poslední kilometry uplavat. Mnozí vědci předpovídají, že led by v období léta mohl ze Severního ledového oceánu zcela zmizet do roku 2035.

Není žádným tajemstvím, proč k tomu dochází. Vzestup hladiny oxidu uhličitého v atmosféře zvyšuje teplotu Země. V roce 2000 bylo uveřejněno, že z pětadvaceti nejteplejších let jich 23 přišlo po roce 1975. Ve stejném roce věnoval časopis E podruhé ve své historii celé číslo jedinému tématu - globálnímu oteplování. Vědci mj. uvádějí: Hladina Tichého oceánu stoupá. Dochází k zaplavování menších ostrůvků. Na celém světě umírají korály - a s nimi zanikají i korálové útesy. V Antarktidě se odlamují obří kry o velikosti amerických států. Hmyzí škůdci ničí rozsáhlé lesy. Asi 73 procent emisí oxidu uhličitého pochází z průmyslových zemí.

I když vezmeme v úvahu nárůst populace v městských oblastech, nárůst škod způsobených závažnými klimatickými změnami je závratný.

Naglobální oteplování má vliv řada lidských aktivit. Mezi nimi hraje překvapivě významnou roli zemědělství. Používání velkého množství dusíkatých hnojiv je hlavím motorem klimatických změn. Dusičnan (ledek) amonný, nejběžněji používané dusíkaté hnojivo (jinak též součást výbušnin) je v podstatě ztuhlý přírodní plyn, fosilní palivo.

Vliv užívání tohoto hnojiva na atmosféru je nedozírný. Jen ekonomika USA spolkne denně téměř půl kilogramu amoniaku (čpavku) na osobu; většinou v podobě dusíkatého hnojiva. Čtvrtina množství tohoto dusíkatého hnojiva je použita k hnojení kukuřice určené ke krmení hospodářských zvířat.

Produkce jakékoli potraviny vyžaduje energii. Vzhledem k tomu, že energie se získává z uhlí, ropy a zemního plynu, do atmosféry uniká oxid uhličitý. Mezi náročností výroby jednotlivých potravin jsou ovšem velké rozdíly. Např. na produkci jedné kalorie z bílkoviny ze sójových bobů se spotřebují dvě kalorie z fosilních paliv, u kukuřice nebo pšenice jsou to tři kalorie. U hovězího masa to ale činí již 54 kalorií! V důsledku tedy člověk, který se živí namísto hovězím např. sójovými boby, spotřebuje jen čtyřprocentní množství oxidu uhličitého.

Vedle oxidu dusičitého je metan plynem, který nejvíce destabilizuje zemské klima. Ve srovnání s oxidem uhličitým je 24krát účinnější a jeho koncentrace v atmosféře roste ještě rychleji. Nyní je téměř trojnásobná v porovnání s dobou před sto lety, kdy začala stoupat. Hlavní příčinou je výroba hovězího. Podle EPA (Agentury na ochranu životního prostředí) má chov dobytka na svědomí 25 procent antropogenních (lidskou činností vyvolaných) emisí metanu.

V roce 1999 publikovala Unie angažovaných vědců knihu analyzující společnost a vysvětlující, jak naše každodenní činnost ovlivňuje životní prostředí. Ze zprávy vyplývá, že ve vztahu ke globálnímu oteplování jsou nejškodlivějšími aktivitami člověka jízda ve voze s vysokou spotřebou a konzumace hovězího masa.

Jíme-li v souladu s vlastním zdravím i se zdravím celé planety, pomáháme společnosti vyrovnávat se s ekologickými problémy. Celospolečenský posun směrem k rostlinné stravě by znamenal krok směrem ke zdravějšímu životnímu prostředí.

Z knihy Johna Robbinse „Nová výživa". Vydalo nakladatelství Pragma.