Toxické kalorie
Vzhledem k tomu, že se dnes doslova topíme v moři toxických kalorií, měli bychom přenést svoji pozornost od jednotlivce ke společnosti. Je například skutečností, že průměrné dítě může být vystaveno až deseti tisíci reklamám na potraviny za rok. Správně bychom měli říci reklamám na pseudopotraviny – bylo zjištěno, že 95 % z těchto reklam je na cukrovinky, tekuté cukrovinky (nealkoholické nápoje), snídaňové cukrovinky (sladké cereálie) a rychlé občerstvení.
Revoluce v potravinářském průmyslu
Nárůst počtu kalorií v dodávaných potravinách, ke kterému v USA dochází již od 70. let, je více než dostatečný k vysvětlení celé epidemie obezity. Podobný výkyv směrem k přebytku kalorií byly zaznamenán ve vyspělých zemích po celém světě – paralelně s rostoucím obvodem pasů jejich obyvatel. Předpokládalo se, že oni sami nesou za něj hlavní odpovědnost. V roce 2000 (po odečtení exportu) však již USA vyráběly denně 3 900 kalorií pro každého muže, ženu a dítě – což je téměř dvakrát tolik, kolik činí reálná potřeba.
V 70. letech minulého století proběhla revoluce v potravinářském průmyslu. Ještě v 60. letech byla většina jídel připravována a vařena v domácnostech. Průměrná žena v domácnosti strávila hodiny denně vařením a úklidem po jídle. Pak se ale vše začalo měnit. Technologický pokrok v konzervování a balení potravin umožnil výrobcům hromadně připravovat a distribuovat potraviny k přímé spotřebě.
Tato metamorfóza snese porovnání s tím, co se před sto lety během průmyslové revoluce stalo s hromadnou výrobou a dodávkou vyrobeného zboží. Nyní se však jednalo o hromadnou výrobu a dodávky potravin.
S využitím nových konzervačních látek, umělých příchutí a technik, jako je hluboké zmrazování či vakuové balení, mohly potravinářské společnosti využít snížení nákladů k hromadné výrobě hotových a trvanlivých poživatin, jež s sebou nesou obrovskou komerční výhodu oproti čerstvým a rychle se kazícím potravinám. A odvětví balených potravin je nyní průmyslem s více miliony dolarů.
Pomyslete třeba na dort. S dostatkem času a úsilí mohla každá ambiciózní kuchařka vytvořit ve své vlastní kuchyni dort plněný krémem. Totéž je dnes k dispozici k zakoupení na každém kroku. Pokud bychom si dorty museli připravovat sami, asi bychom jich tolik nesnědli.
Zvažte skromný brambor. Jsme již od nepaměti národem jedlíků brambor, byly ale většinou vařené nebo pečené. Každý, kdo si chtěl někdy doma sám připravit hranolky, ví, jak je to náročné a pracné. Díky sofistikované průmyslové mechanizaci výroby jsou dnes mražené hranolky dodávány do podniků s rychlým občerstvením nebo supermarketů napříč celou zemí – a jejich spotřeba raketově vzrostla.
Toto zvýšení přísunu kalorií, jež je dostatečným vysvětlením současné epidemie obezity, bylo spíše než důsledkem změn v množství potravin následkem změn v jejich kvalitě, kdy trh začaly ovládat levné, kaloricky vydatné a z hlediska obsahu živin nekvalitní potraviny.
Dotace a ceny
Vytvořili jsme takovou cenovou strukturu, která zvýhodňuje výrobu cukru, olejů a živočišných produktů. Zemědělská politika byla jak ve Spojených státech, tak v Evropě nastavena tak, aby snižovala cenu komodit, jako je cukr, maso, pšenice, mléčné výrobky či vejce. Ve hře jsou obrovské sumy peněz. Například od roku 1970 do roku 1994 klesly ceny hovězího masa globálně o více než 60 procent. Státní dotace jsou jedním z důvodů, proč jsou kuřata tak levná. Díky tomu se mění naše jídelníčky.
Částečně díky dotacím maso, cukrovinky, vejce, oleje, mléčné výrobky a limonády zlevnily (ve srovnání s celkovým indexem spotřebitelských cen potravin) a v důsledku se rozšířila epidemie obezity. Relativní cena čerstvého ovoce a zeleniny se přitom zdvojnásobila. To pomáhá vysvětlit, proč za přibližně stejné období poklesl počet Američanů, kteří denně zkonzumují pět porcí ovoce a zeleniny (dohromady 400-500 g), ze 42 procent na 26 procent.
Proč místo toho nedotovat produkci? Protože tam se lukrativní peníze nenacházejí. Celé nebo minimálně zpracované potraviny, jako např. konzervované fazole nebo rajčatový protlak, jsou v potravinářském průmyslu označovány jako komodity. Mají tak úzké ziskové marže, že se někdy prodávají za cenu blížící se jejich výrobním nákladům. Aby prodejci přilákali zákazníky – v naději, že si současně zakoupí i produkty „s přidanou hodnotou“, z nichž největší zisk (výrobcům i prodejcům) přinášejí ultra zpracované, tučné, sladké a slané výrobky z uměle ochucených, uměle zabarvených a (díky příjmům od daňových poplatníků) nejlevnějších ingrediencí.
Není žádným překvapením, že se celý tento systém se zaměřuje na nekvalitu. Nárůst příjmu kalorií nebyl primárně způsoben zvýšenou konzumací potravin. Více než polovina všech kalorií, které v současné době spotřebovává většina dospělých v rozvinutých zemích, pochází z těchto dotovaných potravin, a zdá se, že se situace stále zhoršuje. Ti strávníci, kteří jich jedí nejvíce, mají výrazně vyšší riziko chronických onemocnění, zvýšenou hladinu cholesterolu, vyšší tlak – a také vyšší hmotnost.
Michael Greger, z knihy How Not to Diet. Vydalo nakladatelství Flatiron.