Učit se, učit se, učit se…

To díky nim Židé pochopili, jak je učení důležité. Stará rabínská zásada říká: „Máš-li poznání, máš všechno.“

Osvícený Žid ví, že může přijít o všechen svůj pozemský majetek, ale pokud má poznání, nikdo mu ho jen tak nevezme. Židovský esejista Achad ha-Am počátkem dvacátého století napsal: „Učit se, učit se, učit se! Takové je tajemství přežití Židů.“

Křesťanství na tento židovský důraz navázalo. Ježíš byl známým cestujícím učitelem. Evangelia jej jednačtyřicetkrát označují titulem didaskalos a šestnáctkrát titulem rabi. Před odchodem z této země vyzval jako učitel své žáky k tomu, aby šli do celého světa a učili ty, které budou potkávat.

Hebrejské pojetí učení

Hebrejština používá pro učení několik termínů. Každý z nich poukazuje na to, o co v židovských, potažmo křesťanských kruzích při učení vlastně šlo.

1) učit = LAMAD – zvykat si, cvičit se, trénovat

Nejfrekventovanějším termínem pro učení je v hebrejštině sloveso Iamad. V doslovném překladu do češtiny znamená „zvyknout si na, cvičit se, trénovat“, prostě makat.

Stojí za úvahu, že prvním písmenem slovesa lamad je písmeno lamed. V hebrejštině má tvar bodce, tedy nástroje na pohánění dobytka. Hebrejský termín pro bodec je malmad, tedy „věc, která učí“.

Židé pojímali učení jako tvrdou dřinu. Jeden talmudický učenec svým žákům řekl: „Slova tóry pevně uchopí jen ten, kdo se kvůli nim studiem zabije. Jen ten, kdo pochopil, že vzdělávání je o čase, trpělivosti a ochotě se namáhat, může se při svém vzdělávání dopracovat nějakých výsledků.“

2) učit = ŠANAN – ostřit, brousit, probodávat, vštěpovat

Dalším z důležitých hebrejských slov, která do češtiny překládáme termínem „učit“, je slovíčko šanan. Doslovně „ostřit, brousit, probodávat, vštěpovat“.

Při vzdělávání hrálo v hebrejském pojetí důležitou roli memorování (učení se zpaměti). Vyučující musel svému žáku vyučovanou látku do mysli pevně vtisknout, vyrýt, vyfrézovat tak, aby už tam zůstala napořád.

Současní pedagogové bývají z memorování poněkud rozpačití, kladou v prvé řadě důraz na to, aby žáci učivo pochopili. Jen obtížně se však člověku promýšlí to, co si nezapamatoval. Naopak k tomu, co mu jednou utkvělo v hlavě, se musí vracet, i kdyby nechtěl. Proto Mojžíšův zákon zdůrazňuje: „Budeš ta slova vštěpovat (šanan) svým synům“ (Deuteronomium 6,6.7).

3) učit = BÍN – rozlišovat, odlišovat

Všechny, kteří by kvůli důrazu na memorování chtěli hebrejské mudrce osočovat z vymývání mozků, bych rád upozornil na to, že dalším důležitým hebrejským pojmem pro učení je sloveso bín, které v překladu do češtiny znamená „rozlišovat, odlišovat“.

Hebrejský učitel prostě vedl své žáky k tomu, aby s informacemi získanými memorováním dokázali pracovat, třídit je, kriticky přehodnocovat a chápat.

Sloveso bín najdeme například v knize proroka Daniela. Pán Bůh zde andělu Gabrielovi klade na srdce: „Gabrieli, vysvětli (bín) Danielovi to vidění“ (Daniel 8,16).

4) Učit = JARA – hodit, vrhnout, střelit

Na další důležitý aspekt výuky v hebrejském pojetí poukazuje hebrejské slovo pro učení jara. V překladu do češtiny znamená „hodit, vrhnout, střelit“. Často se používá v souvislosti s vystřelením šípu.

Podle tohoto pojetí musí učitel svého žáka nasměrovat ke správnému cíli (terči). Vydat se k němu však musí žák sám. Hebrejská pedagogika nepovažuje za správné, aby žáka k cíli poznání vlekl učitel za ručičku. Prostě s ním musí jednat tak jako Hospodin s námi lidmi. Respektovat jeho svobodnou vůli.

Sloveso jara je v hebrejském textu k nalezení například v Žalmu 32,8: „Dám ti prozíravost, ukážu ti (jara) cestu, kterou půjdeš, budu ti radit, spočine na tobě mé oko.“

5) učit = CHANAH – začít, iniciovat, zahájit

Další hebrejské sloveso pro učení je chanah, doslovně „začít, iniciovat, zahájit, zasvětit“. Ve Starém zákoně se toto sloveso běžně používá k označení zasvěcovacích rituálů.

Iniciační rituály mívají veliký motivační účinek. Zasahují nejenom mysl, ale i srdce člověka. Dá se předpokládat, že rozhovor dvanáctiletého Ježíše s učenými teology v chrámě nebyl náhodný. S největší pravděpodobností tam jako dvanáctiletý skládal tradiční židovskou zkoušku dospělosti zvanou bar micva.

Zasvěcovací rituály (např. požehnání pro miminko) by v církevním prostředí neměly být podceňovány. O křtech a svatebních obřadech nemluvě.

Sloveso chanah najdeme například ve známém textu z Přísloví 22,6: „Zasvěť (chanah) už chlapce do jeho cesty, neodchýlí se od ní, ani když zestárne.“

6) učit = JADA – poznávat

Důležitým hebrejským termínem pro učení je sloveso jada. V překladu do češtiny znamená „poznávat“. Nejde však jen o poznávání intelektuální, ale o bytostné splynutí, sjednocení s tím, co poznáváme. „Poznal (jada) člověk svou ženu a ta otěhotněla a porodila Kaina“ (Genesis 4,1). Slovo učitele by se v rámci výuky mělo stávat tělem (viz Jan 1,14).

V biblických dobách byl hlavním nástrojem v učebním procesu otec. Pro své děti měl být ztělesněním slov tóry.

Někdy nás zlobí, že naše děti tráví hodně času na mobilech a počítačích. Neměli bychom však zapomínat na to, že nejvíce času stráví pozorováním nás samotných. Docela zavazující, nemyslíte?

Z brožurky Radomíra Jonczyho O manželství a dětech. Vydal Advent-Orion.