Úzkostná porucha je nemoc

Například traumatický zážitek, jakým je loupežné přepadení, válka nebo přírodní katastrofa, přetrvává jako duševní stresor ještě roky po události. Přetrvávající stresory (na jakékoli úrovni) mohou způsobit úzkost.

Ne všechny stresory jsou dostatečně silné na to, aby způsobily úzkostnou poruchu, a to i když přetrvávají. U jedinců, kteří mají k psychickým onemocněním dědičnou dispozici, však může být dlouhodobý nevyřešený stres živnou půdou pro vznik úzkostné poruchy.

Úzkostná porucha je nemoc. Může se projevovat častými pocity úzkosti (život člověka narušují jen málo), ale i záchvaty hluboké úzkosti, které člověka ohrožují a imobilizují. Tragédií zůstává, že i když poruchy lze léčit, často jsou nediagnostikovány a zanedbávány po celá léta. Léčba předepsanými léky i jinými způsoby může být mimořádně úspěšná.

Dovolím si však upozornit na to, že „samodiagnóza“ nemusí být v tomto případě účinná. Mnozí se spokojí s vlastní diagnózou, že „jde jen o stres“, avšak ve skutečnosti je problém mnohem vážnější. Úzkostné poruchy jsou psychiatrické nemoci, a proto je moudré svěřit jejich léčbu kvalifikovanému odborníkovi. Naštěstí máme o léčbě úzkosti poměrně hodně nových poznatků. Vzpomenu některé z nich, abychom lépe pochopili příčiny úzkosti a možnosti jejich léčby.

Typickým rysem úzkostných poruch je, že se „rády drží společnosti“. Asi polovina lidí, kteří mají všeobecnou úzkostnou poruchu, má i další úzkostnou poruchu anebo depresi. Vědomí možné další poruchy může člověku pomoci podívat se na ukazatele její přítomnosti.

Ukázka z knihy dr. Neila Nedleyho „Život bez deprese“, kterou lze objednat na adrese www.a-o.cz.