Válka v nebi

Mnozí z tohoto nepočetného zástupu se mylně domnívali, že tento den nikdy nepřijde, že zde nyní nikdy nebudou stát. Všichni v naprostém tichu sledují, jak se před nimi odehrávají filmové scény, film důležitější než jakýkoli jiný film, který kdy viděli. Je to vlastně poslední film, který se na planetě Zemi promítá.

Jsou přítomny dvě skupiny a vy jste v jedné z nich. Kdo jsou tyto dvě skupiny, co sledují a proč?

Zatímco se tato scéna odehrává, přejděme prozatím k jiné. Vraťme se v čase, stiskněme tlačítko "přetáčení" dějin a dostaňme se za hranice života na naší planetě. Scéna, která se před námi odehrává, se odehrává v nebi, na místě čistého míru a odpočinku.

Na počátku, ještě před stvořením našeho světa, bylo nebe místem, kde byli andělé, stvoření Bohem, všichni v souladu s jeho vůlí - šťastní poddaní jeho trůnu a vlády. Něco se však stalo, co nebeský stav klidu narušilo. Vše začalo andělem jménem Lucifer, který později začal být znám jako Satan. Bible to vysvětluje:

"Byl jsi pomazán za strážného cheruba, neboť tak jsem tě ustanovil. Byl jsi na svaté hoře Boží, chodil jsi mezi ohnivými kameny, byl jsi bezúhonný na svých cestách ode dne, kdy jsi byl stvořen, dokud se v tobě nenašla špatnost" (Ezechiel 28,14.15).

"Cherubín" je anděl, ale Lucifer nebyl obyčejný anděl. Byl to "strážný" nebo "krycí" cherubín. Abychom pochopili úlohu strážného cheruba, potřebujeme mít určité znalosti o zvláštní stavbě, kterou kdysi Bůh přikázal svému lidu na zemi postavit, aby mu pomohla pochopit důležité věci o nebi. Jak je zaznamenáno ve Starém zákoně, Bůh nařídil proroku Mojžíšovi, aby po odchodu izraelských dětí z Egypta postavil na poušti "svatyni", někdy nazývanou "stánek". Bylo to velmi posvátné místo - něco jako dnešní kostel nebo chrám, ale také mnohem víc než to. Tato budova svatyně byla místem, kde Bůh "přebýval" nebo "přebýval" mezi Izraelci a kde ho uctívali. Tato stavba byla mocnou ilustrací, protože byla mini modelem Boží vlády, předobrazem jeho trůnu v nebi. Všimněte si, jak je v následujících verších použito slovo "vzor":

"Tehdy Hospodin promluvil k Mojžíšovi: 'Mluv k synům Izraele, ať mi přinesou oběť. Od každého, kdo ji dá dobrovolně a ze srdce, vezmeš mou oběť ... A ať mi udělají svatyni, abych mohl přebývat mezi nimi. Podle všeho, co vám ukážu, to jest podle vzoru příbytku a vzoru všeho jeho vybavení, právě tak ho uděláte."" (2. Mojžíšova 25,1.2.8.9, můj důraz).

První svatyně postavená na zemi byla přenosná a podobala se velkému stanu. Pozdější svatyně měly být zhotoveny jako stacionární a měly mít těžší stavební materiál. Všechny však měly stejnou konstrukci. Svatyně se skládala z nádvoří a stanu (nebo budovy) se dvěma místnostmi: Svatostánkem a Nejsvětější svatyní. Nejsvětější místo obsahovalo zlatem pokrytou schránku zvanou archa úmluvy. Na arše spočívala slitovnice, na níž přebývala Boží sláva (přítomnost) Šekina. Slitovnice tedy byla symbolem Božího trůnu v nebi. Proto Pavel v novozákonní knize Židům napsal: "Přistupme tedy směle k trůnu milosti, abychom dosáhli milosrdenství a nalezli milost k pomoci v nouzi" (Židům 4,16).

Mojžíš dostal pokyn, aby zhotovil obraz anděla, jeden pro každou stranu slitovnice. Těmto dvěma andělům se říkalo "krycí" cherubíni, protože střežili schránu smlouvy; tyto dvě postavy tedy představovaly dva anděly, kteří stojí nejblíže Boží přítomnosti v nebi. To nás informuje o tom, že Luciferovo postavení v nebi bylo stát nejblíže Bohu, blíže než kterýkoli jiný anděl. Takto jsou tito cherubíni popsáni v Bibli:

"Uděláš dva cheruby ze zlata, zhotovíš je z kovářské práce na obou koncích slitovnice. Jednoho cheruba udělej na jednom konci a druhého cheruba na druhém konci; cheruby na obou jejích koncích uděláš z jednoho kusu se slitovnicí. Cherubíni roztáhnou svá křídla nahoře a budou svými křídly zakrývat slitovnici; budou obráceni jeden k druhému; tváře cherubínů budou směřovat ke slitovnici. Slitovnici položíš na vrchol archy a do archy vložíš Svědectví, které ti dám" (Exodus 25,18-21).

Pokud byl Lucifer krycím cherubem, pak víme, že stál vedle Boha. Ale co konkrétně zakrýval? Byl to Boží trůn (Izajáš 6:1, 2). Slitovnice ve svatyni - opět symbol Božího trůnu - spočívala na arše smlouvy, což byl zvláštní kus nábytku pokrytý zlatem, který obsahoval Boží zákon a sloužil jako základ slitovnice. Můžeme tedy vědět, že v nebi je základem Božího trůnu jeho zákon. Pouze pokud se andělé tomuto zákonu podřídí, zůstane nebe místem pokoje. Právě tento zákon, který je na jiném místě Bible popsán jako "zákon lásky" (Římanům 13,8-10), kdysi zakryl Lucifer. (Slovo "přikrýt" znamená chránit.) Proto byl Lucifer, přikrývající cherubín, kdysi strážcem Božího zákona.

S Luciferem se však něco stalo: byla v něm nalezena "nepravost" (Ezechiel 28,15). Nepravost, což je jiný výraz pro hřích, narušila nebeský mír. To vedlo ke vzpouře v nebi. Zásadní otázkou je, co je to hřích? Pokud se nám podaří odhalit odpověď, získáme neocenitelný kousek skládačky tohoto konfliktu mezi Bohem a satanem.

Všimněte si proto, jak Bible definuje hřích: "Kdo se dopouští hříchu, dopouští se také nezákonnosti, a hřích je nezákonnost" (1 Jan 3,4).

Lucifer, kdysi strážce Božího zákona, se začal obracet proti samotnému zákonu, který měl chránit. Vzpoura v nebi byla způsobena nerespektováním Božího trůnu, jeho vlády, která byla založena na tomto zákoně. V důsledku hříchu Lucifer způsobil v nebi válečný stav - za který byl nakonec vyhnán. (Viz Ezechiel 28,16).

Nemělo by nás tedy překvapit, že v poslední kapitole Zjevení se píše: "Blahoslavení ti, kdo plní jeho přikázání, aby měli právo na strom života a mohli vejít branami do města" (Zjevení 22:14). Lucifer byl z tohoto města vyhnán za to, že bojoval proti zákonu, ale ti, kdo zachovávají Boží zákon, budou mít do tohoto města otevřený přístup. Na to se však podíváme podrobněji později. Prozatím se vrátíme k naší scéně v nebi ...

Lucifer se obrátil proti zákonu, který kdysi ctil. Nevzbouřil se však sám, přesvědčil tisíce dalších andělů, aby se k němu ve vzpouře připojili. Neměl to být snadný úkol, ale argumentace, kterou používal a stále používá, byla velmi klamavá nejen pro anděly, ale i pro něj samotného:

"Jak jsi spadl z nebe, ó Lucifere, synu jitřenky! Jak jsi sražen k zemi, ty, který jsi oslabil národy! Vždyť jsi ve svém srdci říkal: 'Vystoupím na nebesa, vyvýším svůj trůn nad Boží hvězdy, usednu i na hoře shromáždění na nejvzdálenějších stranách severu, vystoupím nad výšiny oblaků, budu jako Nejvyšší'" (Iz 14,12-14).

Lucifer věřil, že může být jako Nejvyšší, aniž by dodržoval stanovené zákony. Jinými slovy, věřil, že může být dobrý bez Božích zákonů. Proto předložil argument, že andělé nepotřebují zákony, které by jim diktovaly, jak mají jednat. Protože již byli svatí, mohli žít bez Božího zákona. Mohli si sami určit, co je správné a co ne. Pokud by to byla pravda, pak by se Bůh choval nespravedlivě, panovačně, diktátorsky a egoisticky a nechtěl, aby andělé naplno využili svůj potenciál.

Luciferův argument přímo nenabádal ke zlým činům; spíše tvrdil, že dobro je možné i bez nutnosti poslouchat Boha. Proto jeho vzpoura proti Božímu zákonu měla dokázat, že dobro je možné i bez Boha. Právě tento sebeklam si získal třetinu nebeských andělů (Zjevení 12,4). Podobně jako v politické kampani zahájil Lucifer řadu klamných argumentů a tvrdil, že se pouze snaží reformovat Boží vládu, aby zlepšil život andělů, že Boží vláda je příliš vlezlá a že andělé by měli být ponecháni na pokoji, aby si mohli žít podle svých vlastních snů a přání v souladu se samovládou.

Stejnou argumentací se nevědomky řídilo a řídí mnoho lidí zde na zemi. Ateisté například tvrdí, že nepotřebují boha, aby byli dobří. A dokonce i mnozí vyznavači křesťanství přijali tuto filozofii tvrzením, že křesťané nepotřebují dodržovat Boží zákon, aby byli svatí (Římanům 3,31). Právě tento argument vedl k válce v nebi, která nakonec vyústila ve vzpouru na zemi. "A v nebi vypukla válka: Michael a jeho andělé bojovali s drakem; drak a jeho andělé bojovali, ale nezvítězili a v nebi se pro ně už nenašlo místo" (Zjevení 12,7.8).

Z knihy Ivora Myerse Operation Blueprint.