Jak se seznámit s Bohem

Budilo ji to v noci, pronikalo to do jejích snů, šeptem to přerušovalo její myšlenky; zůstávaly jako přetržená, vlající nit. Byla tmavá noc. Zapomenuté hvězdy se rozsypaly po sametové obloze. Zavřela oči.

V myšlenkách se vracela do jednoho parného odpoledne, kdy stála u hrobu svého spolužáka. Květiny vadly, jen co dopadly na čerstvě vykopanou hlínu. Přemítala: „Jsme-li skutečně jen shlukem atomů a molekul, které se propojují a rozpojují, slučují a dělí, jak může ztráta člověka, kterého ani neznáte tak dobře, jak byste si přáli, tak ukrutně bolet? K čemu šance žít, když je nakonec stejně k ničemu? A jestli existuje nějaká vyšší moc, kdy si přestane užívat siesty?“

Zadali jste někdy do internetového vyhledávače slovo „Bůh“? Vyhledal by vám mnohem více výsledků než u jmen slavných osobností na vrcholu jejich popularity. Existuje dokonce webová stránka nazvaná god.com (bůh.com), kde se lidé mohou dovědět něco o Bohu. Jsme tvorové posedlí zájmem o vyšší moc a o všechno nadpřirozené. Dokonce i zarytí ateisté se pouštějí do diskuzí na toto téma se svými věřícími přáteli. Ozývá se v nás neodbytná otázka: Co když Bůh opravdu existuje, a proto po něm lidstvo tolik dychtí? A jaký je? Jak můžeme poznat bytost, kterou nevidíme, které se nemůžeme dotknout?

Bůh se rozhodl představit sebe lidstvu v podobě Ježíše Krista, Božího Syna, který žil 33 let životem služby a lásky v Izraeli. Během svých posledních dnů na Zemi mluvil s Bohem o lidech, které nazval svými přáteli, a žádal svého Otce, aby jim dal věčný život. Vyjádřil to takto: „A život věčný je v tom, když poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista.“ Věděl, že svou existencí umožnil lidstvu poznat Boha stejně tak důvěrně, jako znají své blízké přátele.

Existují tři způsoby, jakými člověk získává informace: rozumem, zkušeností a zjevením. Žádný z nich neexistuje sám o sobě. Vždy musíme srovnávat svou zkušenost s rozumem a náš rozum a životní zkušenosti máme podřizovat Božímu zjevení.

Chci vám vyprávět pozoruhodné příběhy lidí, kteří zcela bytostně poznali Boha – svým intelektem, vlastní zkušeností i prožitkem Božího zjevení. Chci vám vyprávět o tom, jakou hodnotu přikládali svému vztahu s ním.

Mojžíš. – Mojžíš se pravděpodobně moc nepodobal herci Charltonu Hestonovi ze slavného hollywoodského filmu. Nejspíše vypadal o něco exotičtěji. Přece jen to byl egyptský princ. Byl vzdělaný, ovládal válečné zákony, byl vznešený a měl vybrané chování. Byl také vznětlivý. Když jednou spatřil, jak někdo nespravedlivě trestal otroka, okamžitě jednal. Zabil vojáka a jeho tělo pohřbil v písku. Tak se ocitl v exilu, na poušti, kde pásl ovce. Co z toho, že byl princem nejmocnějšího impéria té doby.

Bůh se však chystal Mojžíšovi představit. Vybral si místo na úbočí hory, kde se mu zjevil jako hořící keř, kterého oheň nesežehl. Bůh byl pro Mojžíše oheň a žár. Setkání s ním inspirovalo Mojžíše k tomu, že se vrátil do Egypta, kde, veden Bohem, osvobodil izraelské otroky. Když pak Izraelce zajímalo, jak mají žít, dal Bůh Mojžíšovi deset přikázání – Desatero. Mojžíš tenkrát naléhavě Boha prosil, aby mu zjevil svou božskou tvář.

A Bůh to pro Mojžíše udělal: „Obklopil Mojžíše svou přítomností, a když před ním procházel, pronesl tato slova: ‚Jsem Hospodin, soucitný Panovník a laskavý Bůh. Jsem shovívavý, milující a věrný.‘„ To, co nás na Bohu přitahuje, není jeho božská podstata, ale jeho charakter – něco, čeho si vážíme i na lidech.

Šalomoun. – Šalomoun byl také princ. Narodil se rodičům, kteří věřili v Boha, a přesto byli vinni z vraždy a cizoložství. Byl velmi moudrý, vše s přehledem zvládal a sledoval, jak jeho starší bratři jeden po druhém ztráceli kvůli svému sobectví a pošetilosti právo na korunu. Když mu jeho otec David na smrtelné posteli předal své království, Šalomoun si byl vědom toho, že má před sebou obrovský úkol. Zanedlouho se pak ve snu setkal s Bohem a požádal jej o vnímavé srdce, aby dovedl rozlišovat mezi dobrem a zlem a moudře vládl. Pro mladého Šalomouna znamenal Bůh moudrost.

Avšak na konci své životní dráhy, poté co vystavěl chrám (který se stal jedním z divů světa), poté co se dvořil nejpůvabnějším ženám světa, zaujal Šalomoun k životu cynický postoj: „I pohlédl jsem na všechno, co bylo mýma rukama vykonáno, na své klopotné pachtění, a hle, všechno je pomíjivost a honba za větrem; a žádný užitek z toho pod sluncem není.“

Viděl a do sytosti si užil všeho, co mu mohl svět nabídnout, a zjistil, že je to všechno jen marnost. Stárnoucí Šalomoun našel smysl života v Bohu. „A tak jsem došel k názoru, jestli není pro člověka nejlepší jíst a pít, a při všem plahočení se alespoň tak mít dobře. Vždyť i tyto dary jsou od Hospodina. Kdo může jíst a užívat si bez něho?“

Jezábel. – Královna Izraele a kněžna Sidónu, Jezábel, měla pověst kata. Poté co jako manželka krále Achaba přišla do Izraele, rozhodla se zbavit se nepotřebností a začala u Božích služebníků. Když se domnívala, že jsou všichni mrtví, najala si pro svou hýčkanou bohyni Ašéru své vlastní kněze.

Bůh se jí však stavěl do cesty. Poslal svého proroka Elijáše, který zemi předpověděl sucho a hladomor. Diví se někdo, že přestalo pršet? Království postupně odumíralo a stala se z něj prašná krajina. A tak se král Achab rozhodl vzít věci do svých rukou a Elijáše vyhledal.

Výsledkem byla obrovská show na vrcholu hory. Vystoupilo zde čtyři sta padesát nejmocnějších kněží od Jezábel proti jedinému Božímu muži. Úkol byl jasný: přivodit oheň z nebe. Kněží Jezábel kolosálně neuspěli a zaplatili za to svými životy. Když se o tom Jezábel dověděla, poslala Elijášovi zprávu: „Ať se mnou bohové naloží, jak chtějí, ale přísahám, že tě do zítřka nechám zabít, tak jako jsi připravil o život všechny mé proroky!“

Považovala se za ženu, se kterou by si nikdo neměl zahrávat, ani Bůh, který seslal všepohlcující oheň z nebe. Pro Jezábel byl Bůh otravnou překážkou. Jejích výhružných 24 hodin pominulo – a Elijáš byl stále naživu a zdráv ve svém úkrytu. Bůh měl pro Elijáše jistý úkol a Jezábelina moc nestačila na to, aby Boží plány překazila.

Ozeáš. – Nejspíš to byl obchodník. Než se setkal s Bohem, byl Ozeáš průměrným chlápkem. Poté napsal knihu rozhovorů, které sám s Bohem vedl. Jeho příběh se tak dovídáme z jeho vlastních slov. Bůh někde cestou požádal Ozeáše, aby se oženil s ženou lehkých mravů. Zároveň ho upozornil na to, že jeho žena nepřestane vyhledávat jiné muže, ať ji bude Ozeáš prosit sebevíc, aby zůstala doma a milovala jej. A aby toho nebylo málo, Bůh Ozeášovi řekl, aby ji i nadále miloval a aby hledal způsoby, jakými by si získal její srdce a lásku.

Ozeášovi se to zdálo bláznivé. Tímto způsobem mu však Bůh chtěl ukázat, jak moc miluje lidi, přestože si je vědom, že jejich láska k němu je tak přelétavá. Řekl: „Zasnoubím si tě navěky, zasnoubím si tě spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním, zasnoubím si tě věrností a poznáš Hospodina.“ Ozeáš svůj vztah s Bohem detailněji nepopisoval, z knihy však lze vyvodit, že to musel být vztah velmi blízký a důvěrný, jestliže dokázal snášet tak nešťastné manželství.

Jonáš. – Jonášův vztah s Bohem musel být bouřlivý, podobný tomu, čemu říkáme „italská domácnost“. Jonáš byl poslán do Ninive s poselstvím pro tamního krále a lid. Bůh byl hluboce znepokojen nespravedlností a padlou morálkou v jejich městě a chtěl, aby je Jonáš oslovil a přivedl k lepšímu způsobu života. Ale Jonáš přece nebude jen tak něčím poslíčkem. Místo cesty do Ninive se rozhodl pro plavbu opačným směrem, do Tarsu.

Když se tato loď ocitla v bouři, která ohrožovala existenci celé posádky, bál se, že jej pronásleduje sám Bůh, a tak se nechal hodit přes palubu. Co měl Bůh dělat? Jonáš měl důležitý úkol a místo toho, aby nesl poselství do Ninive, se teď bezdůvodně topí někde v moři. A tak rychle poslal obrovskou rybu, aby Jonáše spolkla a poskytla mu, i když poněkud slizký, dopravní prostředek k cestě na pevninu. Ta ho po třech dnech vyvrhla na pobřeží. Jonáš se umyl a neochotně se loudal do Ninive, aby tam kázal o zhoubě a zkáze.

Jenomže Ninivští si vzali Boží poselství k srdci: litovali špatností a změnili svůj způsob života. Bůh na oplátku za jejich upřímnost město nezničil. Jak byl Jonáš vzteklý! Pro Jonáše byl Bůh někým příliš shovívavým a odpouštějícím. Měl za to, že Bůh sám sebe shodil tím, že jej vyslal lidi kárat, aniž by jeho misi zakončil patřičným trestem. Vůbec nepochopil hlavní smysl svého poslání.

Mladý bohatý vládce. – Všichni neprožijí tak obrovskou zkušenost ze setkání s Bohem. Byl jednou jeden mladý právník, politický lídr, který vyrostl v bohatství a přepychu. Měl všechno – peníze, ženy i moc. Chtěl však ještě víc. Byl na vrcholu, přesto cítil, že mu něco schází. Vyhledal tedy Ježíše a zeptal se ho, kde najde Boha. Na to mu Ježíš řekl, aby prodal všechno, co má – aby se vzdal luxusu a svého postavení a strávil pár let putováním po venkově s malou skupinou rybářů.

Pro tohoto majetného právníka byl Bůh příliš prostý. Toužil po něčem, co by zapadlo do jeho komplikovaného života a dalo smysl prázdnotě, která ho obklopovala. Když mu však Ježíš poradil, jak se této prázdnoty zbavit, nebyl toho schopen. Nebyl ochoten vzdát se své životní úrovně a dosaženého postavení.

Marie. – Činy Marie Magdalské zastiňovaly schopnosti a talent její starší sestry Marty. Pak se však setkala s Ježíšem, mužem, kterého nemohla posuzovat podle jeho příjmu. Byla jím fascinována. Seděla u jeho nohou a hltala učení, které nabourávalo všechno, čemu ona, její sestra a bratr doposud věřili. Byla šťastná, když Ježíš slovem vzkřísil jejího bratra.

Pro Marii byl Bůh láska. Dokonce tak opravdová a hmatatelná, že utratila veliké jmění, aby mohla projevit svou vděčnost v jednoduchém, pokorném skutku lásky. Umyla jeho nohy jedním z nejdražších parfémů té doby, setřela je pak svými vlasy a líbala je.

John. – Angličan John Wycliffe, učenec z Oxfordu, člověk obrovských znalostí. Bůh se mu představil v jeho akademické činnosti a John pochopil, že kultura, kterou byl obklopen, takového Boha velmi potřebuje. Díky tomu, že uměl latinsky a řecky, měl jedinečnou příležitost poznat Boha skrze Písmo. Lidé v okolních vesnicích měli jen omezené možnosti, jak opravdově zakusit Boha, protože neměli přístup ke vzdělání jako on. Pro Johna byl Bůh někým, kdo má o lidi zájem.

John byl první za 1000 let, kdo přeložil Bibli z latinských a řeckých rukopisů do běžného jazyka. Tenkrát poprvé mohlo být Boží slovo čteno v angličtině. Od té doby měl každý, kdo uměl číst, možnost setkat se s Bohem stejně jako John. John našel smysl svého života v tom, že přepisoval Boží slovo do anglického jazyka.

Joseph. – Joseph Bates byl americký námořník. Z mladého pomocníčka se vypracoval až na kapitána lodi. S Bohem se setkal tak, že četl Bibli, kterou mu do kufru zabalila jeho žena. Přidal se k obrozeneckému hnutí v Nové Anglii a dál studoval Bibli. Bylo to pro něj Boží slovo. Pro Josepha byl Bůh pravda, kterou nalezl v Bibli. Joseph přišel na to, že v Bibli je sedmý den v týdnu sobota. Uprostřed kultury upřímných křesťanů, kteří si mysleli, že je pomateným bláznem, žil Joseph svůj život bezúhonně, se zapálením pro Boha.

Martin. – Martin Luther King Jr. byl kazatel s velkým posláním. Setkal se s Bohem a setkal se také s krutým útlakem. Chápal, že život není spravedlivý, ale toužil po něčem víc a skrze víru v Boha našel sílu jít za svými ideály. Pro Martina Luthera Kinga ml. znamenal Bůh svobodu a jednotu. Prohlásil: „S vírou, že budeme schopni vytesat z hory beznaděje kámen naděje. S vírou, že budeme schopni přetvořit drnčící disharmonické akordy našeho národa v krásnou symfonii bratrství. S touto vírou budeme schopni společně pracovat, společně se modlit, společně trpět, společně jít do vězení, stát společně za svobodou, s vědomím, že jednoho dne budeme svobodní.“

Ty. – Nejspíše ses už setkal s mnoha různými lidmi, kteří ti vyprávěli své příběhy o tom, co pro ně samotné Bůh znamená. Některé z nich možná vzbudily tvou zvědavost. Jiné tě naopak zcela odradily. Bůh zjevně udělal různé neuvěřitelné a podivuhodné věci jen proto, aby získal pozornost různých lidí. Zapálil keř. Dal lidem moudrost a smysl. Seslal oheň z nebe a velrybu jako záchrannou loď. Do životů lidí však přichází i tiše. Třeba skrze něco, co si lidé přečetli a pak zakusili ve svém všedním životě.

Bůh je víc než jen příběh. Je víc než energie v Einsteinově slavné rovnici. Je bytost, kterou musíš zakusit. Dovol Bohu, aby k tobě promluvil, aby se ti osobně představil. Říká o sobě: „Stojím u dveří a klepu. Kdo uslyší můj hlas a otevře, k tomu vejdu a budu s ním večeřet jako s přítelem.“ A ještě něco: Bůh je všude. Je všudypřítomný. Nemusíš nikam chodit, abys jej našel. On existuje. Hledá a nachází každého z nás.

Holly Messengerová, z knihy Prožívání radosti. Vydal Advent-Orion.