Velká čínská studie

Když jste vystaveni takovému přívalu informací, jste si vy osobně jisti, že víte, co máte dělat, abyste zlepšili svůj zdravotní stav?

Měli byste kupovat potraviny s nálepkou BIO, abyste snížili vystavení pesticidům? Jsou chemikálie ze životního prostředí hlavní příčinou rakoviny? Anebo je vaše zdraví dopředu určeno geny, které jste zdědili, když jste se narodili? Opravdu se tloustne z uhlohydrátů? Měli byste si dělat větší starosti s celkovým množstvím tuků, které sníte, anebo pouze s nasycenými tuky či trans-mastnými kyselinami? Které vitamíny, pokud vůbec, byste měli užívat? Nakupovat potraviny, které jsou obohaceny o přídavek vlákniny? Měli byste jíst ryby, pokud ano, jak často? Zabrání konzumace sóji vzniku srdečního onemocnění?

Troufnul bych si odhadnout, že si nejste příliš jisti odpověďmi na tyto otázky. Pokud je tomu tak, pak nejste sami. I když je informací i názorů spousta, jen málo lidí opravdu ví, co by měli dělat, aby zlepšili své zdraví.

Důvodem není, že by neexistoval vědecký výzkum. Existuje. Máme obrovské množství informací o vztahu výživy a zdraví. Skutečné vědecké poznatky jsou však pohřbeny pod nánosem irelevantních anebo dokonce škodlivých informací - pseudovědy, extrémních diet a průmyslové propagandy.

Byl jsem v „systému" téměř padesát let, a to na nejvyšší úrovni, kdy jsem plánoval a řídil velké výzkumné projekty, rozhodoval o tom, jaký výzkum bude finančně podpořen a jaký ne, a zpracovával ohromné množství vědeckých informací do odborných zpráv.

Po této dlouhé kariéře ve vědě i v politice už chápu, proč je většina z nás tak zmatených. Jako daňový poplatník, z jehož peněz je financován vědecký výzkum a zdravotnictví, si zasloužíte vědět, že mnohé z toho, co vám bylo řečeno o potravinách, zdraví a nemoci, bylo mylné.

- Syntetické chemické látky v životním prostředí a v potravinách nejsou, i přes svojí problematičnost, hlavní příčinou rakoviny.

- Geny, které jste zdědili po rodičích, nejsou nejdůležitějším faktorem, který určuje, zda se stanete obětí jedné z deseti hlavních příčin úmrtí.

- Víra, že výzkum v oblasti genetiky přinese nakonec takové léky, které vyléčí nemoci, ignoruje mnohem významnější opatření, která je možno podniknout okamžitě.

- Přehnané kontrolování příjmu jakékoliv živiny, ať jsou to uhlohydráty, tuky, cholesterol nebo omega 3 mastné kyseliny, dlouhodobě zdraví nezlepší.

- Vitamíny ani výživové doplňky neposkytují dlouhodobou ochranu před nemocemi.

- Léky ani operace neléčí nemoci, které zabíjejí většinu z nás.

- Váš lékař pravděpodobně neví, jaká opatření by byla nejlepší pro udržení vašeho optimálního zdraví.

Navrhuji nic méně než nově předefinovat, co pokládáme za dobrou výživu. Provokativní výsledky čtyř desetiletí mého vědeckého lékařského výzkumu, včetně poznatků z dvaceti sedmi let laboratorního výzkumu (který byl sponzorován těmi nejprestižnějšími institucemi), dokazují, že konzumování zdravé stravy může zachránit váš život.

Některé výsledky, publikované v těch nejprestižnějších odborných časopisech, ukazují, že:

- Změna stravy umožňuje, aby pacienti s cukrovkou přestali užívat léky.

- Je možné vyléčit srdeční onemocnění pouhou změnou stravy.

- Rakovina prsu je ve vztahu k množství ženských hormonů v krvi; jejich hladina je výsledkem stravy, kterou jíme.

- Konzumování mléčných výrobků může zvýšit riziko rakoviny prostaty.

- Antioxydanty, nacházející se v ovoci a v zelenině, jsou ve vztahu k lepší duševní výkonnosti ve stáří.

- Zdravou stravou je možné předejít tvorbě ledvinových kamenů.

- Cukrovka I. typu, jedno z nejhorších dětských onemocnění, je jednoznačně ve vztahu k tomu, jakou výživu dítě dostávalo v kojeneckém věku.

Jedl jsem to, co každý

Před více než čtyřiceti lety, na počátku kariéry, bych si nikdy nebyl pomyslel, že strava může být v tak těsném vztahu ke zdravotním problémům. Po dlouhé roky jsem nevěnoval výběru potravin velkou pozornost. Jedl jsem to, co každý - o čem mi bylo řečeno, že je dobré. Všichni jíme jídla, která jsou chutná nebo vhodná anebo kterým nás rodiče naučili dávat přednost. Většina z nás žije v kulturních hranicích, které definují naše stravovací zvyklosti a preference.

Tak to bylo i se mnou. Vyrůstal jsem na mléčné farmě, kde bylo mléko v samém středu naší existence. Ve škole nás učili, že kravské mléko dává silné, zdravé kosti a zuby. Studoval jsem veterinární medicínu, když Cornellova univerzita přišla s nabídkou poskytnout mi stipendium na absolventskou práci na téma „výživa zvířat". Této nabídky jsem využil, zčásti proto, že místo, abych musel platit já za studium, platili oni mně.

Stal jsem se posledním žákem profesora Clive McKaye, který byl známý svými pokusy, kterými dokázal prodloužit život krys tím, že jim podával mnohem méně potravy, než by jinak zkonzumovali. Moje doktorská práce byla věnována zjišťování způsobu, jak docílit toho, aby krávy a ovce rychleji přibývaly na váze. Pokoušel jsem se vylepšit naši schopnost produkce živočišných bílkovin, které byly základem toho, co jsem pokládal za „dobrou výživu".

Byl jsem na cestě k propagaci lepšího zdraví obhajováním spotřeby většího množství masa, mléka a vajec. Byl to přirozený důsledek mého mládí stráveného na farmě a byl jsem šťasten, že přispívám k tomu, že americká strava je nejlepší na světě.

Záhada s aflatoxinem

V počátku profesionální dráhy jsem trávil hodně času nad dvěma z nejtoxičtějších chemikálií, které byly kdy objeveny, dioxinem a aflatoxinem. Měl jsem vyřešit hádanku okolo krmení pro drůbež. Miliony kuřat umíraly každý rok na následky otravy neznámou chemikálií. Mým úkolem bylo tuto chemickou látku izolovat a určit její složení. Po dvou a půl letech jsem pomohl objevit dioxin, pravděpodobnější nejjedovatější látku, která byla kdy nalezena. Této látce se následně dostalo pozornosti široké veřejnosti, zvláště proto, že byla součástí tzv. Agent Orange, který byl později použit na na odlisťování stromů ve vietnamské válce.

Poté, co jsem získal místo na Technické univerzitě ve Virginii, jsem začal koordinovat rozsáhlý projekt na Filipínách, kde jsem pracoval s podvyživenými dětmi. Částí projektu bylo zkoumání neobvykle vysokého výskytu rakoviny jater, která obvykle postihuje dospělé, u filipínských dětí. Předpokládalo se, že vysoká spotřeba aflatoxinu, plísňového jedu, který se vyskytoval v kukuřici a arašídech, stála v pozadí tohoto problému. Aflatoxin je jednou z nejvíce karcinogenních látek, které byly kdy objeveny.

Cíl našeho úsilí byl prostý: Zajistit, aby se filipínským dětem dostalo tolik bílkovin, kolik bylo jen možné. Panovalo přesvědčení, že většina dětské podvýživy na celém světě je způsobena nedostatkem bílkovin, a to zvláště živočišných bílkovin. Univerzity a vlády zemí celého světa se spojily v úsilí zmenšit tuto „bílkovinou díru" v zemích třetího světa.

V rámci práce na tomto projektu jsem však objevil podivný fakt. Děti, které konzumovaly nejvíce bílkovin, měly největší riziko, že onemocní rakovinou jater! Jednalo se o děti z nejbohatších rodin.

Poté jsem si povšimnul jedné výzkumné práce, jejíž výsledky byly velmi provokativní. Indičtí vědci studovali dvě skupiny krys. Krysám v jedné skupině podávali rakovinotvorné aflatoxiny a krmili je stravou, která z 20 % sestávala z bílkovin, což je hladina, která se blíží tomu, co konzumují občané západních zemí. Druhé skupině krys podávali stejné množství aflatoxinu, ale současně stravu, v níž tvořily bílkoviny pouze 5 % celkové kalorické hodnoty.

Bylo to neuvěřitelné, ale každé pokusné zvíře, které konzumovalo stravu s 20 % bílkovin, mělo příznaky rakoviny jater, zatímco každé pokusné zvíře, které konzumovalo stravu s 5 % bílkovin, se rakovině jater vyhnulo. Skóre bylo 100:0, nezůstávaly žádné pochybnosti, že výživa triumfovala nad chemickými karcinogeny, i nad tak silnými, a dokázala zabránit vzniku rakoviny.

Tato informace protiřečila všemu, co jsem se naučil. Tváří v tvář této obtížné otázce jsem se rozhodnul zahájit důkladný laboratorní výzkum, který by prokázal, jakou roli hraje výživa, a to zvláště bílkoviny, při vzniku rakoviny. Nebylo důležité pouze zjistit, zda živočišné bílkoviny napomáhají vzniku rakoviny, ale také jakým způsobem se to děje.

Náš výzkum byl nakonec po sedmadvacet let sponzorován takovými institucemi jako jsou National Institutes of Health, American Cancer Society a American Institute for Cancer Research. Výsledky, ke kterým jsme dospěli, byly publikovány v řadě prestižních vědeckých časopisů.

Šokující závěry

Co jsme zjistili, bylo šokující. Strava s nízkým obsahem bílkovin bránila karcinogennímu působení aflatoxinu, a tedy vzniku rakoviny, nezávisle na tom, kolik bylo tohoto jedu pokusným zvířatům podáváno. I když již ke vzniku rakoviny došlo, nízkobílkovinná strava dokázala zablokovat její další postup. Jinými slovy, rakovinotvorné účinky této mimořádně toxické látky byly podáváním stravy s nízkým obsahem bílkovin eliminovány. Ve skutečnosti byly bílkoviny ve stravě tak silným faktorem, že jsme mohli jednoduše vyvolat či zastavit rakovinu pouhou změnou jejich obsahu ve stravě.

To ale nebylo všechno. Zjistili jsme, že ne každá bílkovina má takové účinky. Které bílkoviny soustavně a silně napomáhaly vzniku rakoviny? Kasein, který tvoří až 87 % bílkoviny kravského mléka, podporoval rozvoj rakoviny ve všech jejích stádiích. Jaký typ bílkoviny nenapomáhal rozvoji rakoviny, a to dokonce i ve vysokých dávkách? Bezpečnými bílkovinami byly bílkoviny z rostlin, včetně pšenice a sóji. Jak se tento obrázek formoval v mé mysli, začala se v základech otřásat některá z mých nejvíce zakořeněných přesvědčení.

Velká čínská studie

Nezůstalo pouze u experimentálních studií na zvířatech. Stal jsem se vedoucím nejúplnější studie stravy, životního stylu a nemoci, která byla kdy v dějinách biochemického výzkumu vypracována. Jednalo se o velký projekt organizovaný Cornell University, Oxfordskou univerzitou a Čínskou akademií pro preventivní medicínu. Tento projekt zkoumal široké spektrum onemocnění a faktorů stravy a životního stylu na čínském venkově a poté i na Tchaj-wanu. Později se mu dostalo názvu Čínská studie a vyprodukoval více než 8 000 statisticky významných vztahů mezi různými výživovými faktory a nemocí!

Náš projekt byl výjimečný tím, že poukázal na to, že většina zkoumaných faktorů se sbíhala ve stejném poznatku: lidé, kteří jedli nejvíce živočišných potravin, měli nejvíce civilizačních onemocnění. I relativně nízký příjem potravin živočišného původu souvisel s nepříznivými účinky. Lidé, kteří jedli nejvíce rostlinných potravin, byli nejzdravější a obvykle se jim civilizační choroby vyhýbaly.

Kdo tahá za nitky?

Mnoho lidí je však stále zmateno - a já vám řeknu proč. Má to co dělat s tím, jakým způsobem jsou generovány informace o zdraví, jak jsou předávány a pod čí kontrolou tyto procesy jsou. Tak dlouhá léta jsem působil v zákulisí, kde tyto informace vznikají, že jsem nemohl nevidět, co se ve skutečnosti děje - a jsem připraven povědět světu, co je shnilého na našem systému.

Hranice mezi státními orgány, průmyslovými odvětvími, vědou a medicínou jsou rozmazané. Rozmazané jsou i hranice mezi vytvářením zisku a napomáháním zdraví. Tyto systémové problémy nepřicházejí ve formě korupce ve stylu Hollywoodu. Jedná se o mnohem subtilnější - ale také mnohem nebezpečnější - záležitost.

Výsledkem je obrovské množství dezinformací, za které každý z nás platí dvakrát. Z peněz daňových poplatníků se financuje výzkum a z týchž peněz se platí zdravotní péče, která slouží k léčení nemocí, jejichž vzniku se dalo do značné míry předejít.

Dr. T. Colin Campbell, z knihy „The China Study".