Vládci noční oblohy

Sovy se živí hmyzem a/nebo drobnými živočichy, např. hlodavci. U některých druhů, jako je výr velký, je dokonce známo, že zabíjejí srnčí mláďata.

Velikost sov se pohybuje od 13 cm u sovy pálené až po sovu šedou, která měří 82 cm. Na rozdíl od většiny ostatních ptáků jsou samice sov větší a barevnější než samci.

Jak sovy vidí v noci?

Sovy mají charakteristicky velké oči, které mohou tvořit až 5 % jejich tělesné hmotnosti - 100násobek poměru u člověka. Jejich oči jsou mnohem citlivější než naše na světlo a pohyb a obsahují poměrně vysokou hustotu tyčinkových buněk detekujících světlo, které se u všech živočichů používají při nočním vidění. V sovím oku je až milion tyčinkových buněk na čtvereční milimetr zatímco v lidském oku je to asi 200 000.

Na rozdíl od mnoha jiných ptáků mají sovy oči obrácené dopředu, přičemž zorné pole obou očí se překrývá. Jedná se o tzv. binokulární vidění, přítomné u dravých ptáků. Pouze sovy však mají kostěné struktury zvané sklerotické prstence, které drží jejich trubicovité oči na místě. Nemohou tedy koulet očima, ale musí otáčet hlavou, aby viděly své okolí. Sovy však mohou otáčet hlavou o 270 stupňů oběma směry – nebo dokonce vzhůru nohama! K tomu jim slouží čtrnáct krčních obratlů, což je dvakrát více než u lidí.

Mají také třetí, průhledné víčko (neboli blánu). To se dá přetáhnout přes oko, aby ho zvlhčilo nebo ochránilo.

Kromě ostrého nočního vidění se sovy při nočním lovu spoléhají také na zvuk kořisti. Jejich sluch je vysoce sofistikovaný a velmi citlivý; sova šedá dokáže zaslechnout pištění myši na vzdálenost více než ¾ km!

Mnohé sovy mají obličej ve tvaru disku, který odvádí zvuk směrem k uším (ty jsou na tomto disku pokryté peřím). Ten funguje jako satelitní anténa a může být také pohybován speciálními svaly na soví lebce, aby se upravila ohnisková vzdálenost, podobně jako čočka našeho oka mění tvar, aby zaostřila světlo z různých vzdáleností.

Soví uši se nacházejí pod peřím pokrývajícím obličejový štít. U mnoha druhů jsou uši umístěny asymetricky. To sovám pomáhá lokalizovat kořist ve třech rozměrech. Při lovu sova otáčí hlavu doleva nebo doprava, dokud zvukové vlny kořisti nedosáhnou obou uší najednou. Pak sova na základě rozdílu hladin zvuku shora nebo zdola pohne hlavou nahoru nebo dolů, aby našla kořist. Tento mechanismus zaměřování je tak přesný, že sova dokáže lokalizovat kořist s přesností 1,5 stupně ve vertikálním i horizontálním směru.

Při lovu musí sovy létat téměř neslyšně, aby na svůj přílet neupozornily kořist. Velká křídla umožňují pomalý let, který je méně hlučný. Vzdušné turbulence rozkládají hřebenovité struktury na primárních perech náběžné hrany sovích křídel. Zubaté okraje sekundárních per sovy dále snižují turbulence vzduchu. Žebírka většiny sovích per mají chlupům podobné struktury zvané pennuly. Ty dodávají křídlům sametový omak a umožňují, aby po sobě peří bezhlučně klouzalo. Zvyšují také pórovitost křídel, což dále snižuje hlučnost. To inspirovalo inženýry při navrhování tišších lopatek ventilátorů pro počítače.

Druhy sov, jež loví pouze ryby a hmyz, které zvuk letící sovy neslyší, tyto vlastnosti tlumení zvuku nemají.

Co nám o sovách říkají pelety?

Sovy polykají potravu, aniž by ji žvýkaly. Potrava se nejprve dostane do žláznaté části dvoudílného žaludku, kde kyselina a enzymy potravu rozloží pro snadnější trávení. Poté potrava přejde do druhé části, žaludku, kde se nestravitelné části potravy, jako jsou srst, peří a kosti, zhutní do pelet. Peleta se pak vrací zpět do žláznatého žaludku a později je vyvržena. Pelety jsou šedé nebo černé a lze je nalézt v lesních oblastech nebo ve stodolách. Jejich obsah vypovídá o potravě sovy a o druhu kořisti v dané oblasti.

Sovy jsou zajímavá zvířata se složitým zrakovým a sluchovým ústrojím. Vypovídají spíše o Božím záměru než o náhodné evoluci.

Matthew Cserhati, Creation.com