Vynucené výdaje
Podobně jezdíme-li na dovolenou do stále odlehlejších a vzdálenějších míst, potkáváme-li na ulicích stále více stále lépe vyzbrojených příslušníků nejrůznějších druhů ochrany a policie, je-li naše potrava podrobována stále většímu počtu zdravotních testů, nemusí to být vůbec známkou stále vyššího blahobytu.
Toto všechno a mnoho dalších vymožeností moderní doby představuje jen část vynucených výdajů, jen část toho, co bylo nutno vymyslet a zpravidla s velkými náklady zřídit a udržovat, nemá-li se náš život stát příliš ochuzeným, příliš nebezpečným, příliš křehkým. Investujeme-li obrovské sumy do odsiřovacích zařízení, odkalovacích nádrží a čisticích stanic, neděláme to proto, aby byla příroda čistší, voda průzračnější a půda méně jedovatá, než byla původně. To vše děláme jen proto, aby při koupeli v řekách či v rybnících nebylo více plavců ohroženo otravou než utopením.
Vynucené výdaje jsou všechny výdaje, které je nutno investovat ne snad proto, aby kvalita našeho života vzrostla, ale právě jen proto, aby v důsledku našeho nešetrného vztahu ke světu dále neklesala. Velkou ironií a nepochopením je, když vynucené výdaje v oblasti ekologie jsou vydávány za projev chvályhodné péče o přírodu. Tyto výdaje nevydáváme proto, abychom přírodě nezištně pomohli, ale jednoduše proto, abychom ji úplně nedorazili. A proto nás tyto výdaje šlechtí asi jen tolik, jako řidiče, který přivolává sanitku pro chodce, jehož v příliš rychlé jízdě srazil na chráněném přechodu.
Jiným typem vynucených výdajů, jenž je opět zcela mylně ztotožňován s prosperitou, je řada dávek vyplácených sociálním státem. Tyto dávky nejsou, podobně jako čističky na komínech našich elektráren, něčím luxusním, něčím navíc, něčím, co by nevídaně vylepšovalo kvalitu našeho života. Jsou vynuceným výdajem, pomocí něhož má být záplatováno aspoň něco z přirozené sociální sítě, jež byla zpřetrhána pod náporem požadavků moderní ekonomiky a její společnosti.
Dynamická ekonomika vyžaduje nasazení na trhu práce, nikoli na poli sousedských či příbuzenských vztahů, vyžaduje člověka ochotného měnit bydliště podle pracovních příležitostí, nikoli nostalgicky oddaného své rodné vísce či kraji. Dynamický trh však tvoří nejen bohatství, produkuje také tržně slabé a neúspěšné. Po zpřetrhání příliš nemoderních příbuzenských, sousedských a jiných podpůrných sítí, zbývá již jen místo ve frontě přede dveřmi sociálního referátu.
Jakkoli různé mohou být důvody neúspěchu, úřední dávky, jež ho mají kompenzovat a učinit snesitelným, jsou výdajem vynuceným. Nebyl vynucen zdaleka jen neschopností tržně neúspěšného. Byl zároveň vynucen naivní namyšleností moderní společnosti, která se domnívá, že je dost bohatá na to, aby vzorně léčila přírodu, kterou druhou rukou neustále mrzačí, a aby vzorně záplatovala díry v sociálních vztazích, které druhou rukou neustále zpřetrhává.
Z knihy Jana Kellera „Abeceda prosperity". Vydalo nakladatelství Doplněk.