Všechny články
Recepty
Strava
Vztahy
Zdraví
Životospráva
Další...
Nemoci

Záhada zvaná dingo

Dingové vypadají jako psi, ale evolucionisté tvrdí, že to psi nejsou. Pat Shipman píše: „Pokud většina lidí mimo Austrálii uvidí poprvé dinga, pomyslí si stejně jako já: To je pes.“
|
Typ článku: Články

Dingo totiž vypadá jako pes, chová se jako pes a běhá jako pes. Ale není to pes – alespoň tak to říká Pat Lee Shipman ve zprávě pod názvem „Nepolapitelný dingo“ na titulní straně časopisu American Scientist. Co to tedy je a proč je to jeden z mála placentálních savců na kontinentu plném vačnatců?

Když Charles Darwin navštívil v roce 1836 Austrálii, viděl na vlastní oči nejednoznačnost původu dingů. V roce 1868 napsal následující text, který jasně vyjadřuje jeho momentální zmatek, pokud jde o původ tohoto zvířete:

Dingo je v Austrálii domestikovaný a divoký; i když toto zvíře mohlo být zavlečeno člověkem, je třeba ho považovat za téměř endemickou formu (tj. je rozšířen v místě svého původu, jen na určitém omezeném území a nikde jinde se nevyskytuje – pozn. překl.), protože jeho pozůstatky byly nalezeny v podobném stavu uchování a v přítomnosti vyhynulých savců.

Brady Smith k tomu poznamenal, že „ačkoli dingo přišel do Austrálie relativně nedávno, přesto zůstává jeho původ i předkové v mlze. Je to téma, které vzbudilo velkou pozornost a od chvíle, kdy bylo toto zvíře podobné psům poprvé spatřeno na australském pobřeží, způsobilo vrásky mnoha vědcům a přírodním historikům.“

Fosilní záznam dingů

Nicméně vědci mají o jeho pobytu v domovské zemi, Austrálii, dobrý fosilní záznam. Je s podivem, proč to i dnes zůstává záhadou, pokud byl původ tohoto tvora podobného psu dobře zdokumentován fosiliemi, datovanými zpětně až k jeho prvnímu výskytu? Proč potom na druhé straně káže tolik evolucionistů o evoluci ptáků, velryb, opic a téměř všech ostatních tvorů s takovou jistotou?

Odpověď je nasnadě: nedostatek fosilních důkazů totiž umožňuje mnohem větší volnost při vymýšlení báchorek o evoluci toho či onoho zvířete. U dingů však neexistují o jejich přítomnosti mimo Austrálii žádné fosilní důkazy – naopak uvnitř kontinentu se vyskytovalo obrovské množství fosilií dingů, které byly datovány do doby již před 4 000 lety (od současnosti).

Anatom a antolog N. W. G. Macintosh to shrnul tak, že „po desítkách let úmorného studia zůstává situace docela stejná, žádnou definitivní odpověď [o jejich původu] jsem nenašel.“ Jeho závěr platí stejně tak i dnes: „největším problémem ve snaze popsat dinga je to, že nemáme žádný důkaz o identifikaci zvířete, jeho předcích, příbuzných, o místě původu nebo o přesné době prvního výskytu v Austrálii.“

Historie a hypotézy

První dingové byli objeveni v Austrálii a ve fosilním záznamu nevykazují žádný důkaz evoluce. Díky tomu jsou vědci omezeni jen na fosilními důkazy. Taková situace však také omezuje teoretizování o jejich evoluci z nějakého primitivního tvora před dingem. Jedna diskutovaná teorie tvrdí, že dingové pocházejí z nějaké smečky psů přivezených do Austrálie jejími prvními návštěvníky. Pokud by však nebylo současně přivezeno velké množství psů, došlo by ke genetickému zúžení. A to by byl velký problém pro genetické zdraví dinga. Navíc tato teorie nevysvětluje mnoho dalších jedinečných fyzických rysů a znaků chování, kterými se dnes dingové vyznačují.

Někteří vědci poznamenali, že nejstarší datované pozůstatky psa v jihovýchodní Asii pocházejí z Vietnamu a jejich stáří je určeno zhruba na 4000 let. Jenže teoretizovat o tom, že dingo se vyvinul ze psa, který se od dinga velmi liší, vyvolává víc otázek než odpovědí. Z toho, co víme o příchodu předků dingů do Austrálie asi před 4 000 lety, vyplývá, že jedinými placentálními savci na kontinentu byli lidé, dále krysy, které unikly z cestovatelských lodí, a netopýři, kteří tam podle všeho přiletěli. Každý další domorodý australský savec byl vačnatec, který choval svá mláďata ve vaku. Dingové museli být – podobně jako lidé – také přistěhovalci, ale odkud? Žádné důkazy o tom, odkud a kdy neexistují.

Mezi psy a dingy je mnoho rozdílů

Dingové a psi se liší jak ve fyziologii, tak i v chování. Shipman je ve svém článku porovnává. Tyto rozdíly nejsou absolutní, zejména z důvodu křížení se psy, přesto jsou některé velmi patrné. Fyzické rozdíly zahrnují fakt, že – na rozdíl od většiny psích plemen dingové mají širokou, zploštělou lebku; dlouhý špičatý čenich; vztyčené uši a velmi huňatý ocas. Tělo dinga je pokryto krátkou, písčitě žlutou nebo červenohnědou srstí s bílými skvrnami. Každoroční reprodukční statistika dingů ukazuje, že mají mláďata méně často než domácí psi, kteří mají štěňata většinou dvakrát nebo třikrát ročně.

Dingové mají mimořádně citlivý čich a sluch, dokonce i nad ostatní psovité šelmy. Díky tomu jsou vysoce úspěšní při hledání vody a kořisti. Na rozdíl od psů snědí dingové všechno poživatelné, i když téměř nejedlé, včetně různých zbytků a odpadu.

Na rozdíl od většiny psů také umí velmi dobře na cokoliv vylézt, od stromů přes skály až po ploty a jiné náročné překážky. Mají větší flexibilitu ramen a tlapek než psi nebo vlci. Díky tomu jsou – k údivu Australanů – velmi úspěšní při otevírání západek, dveří a dalších zařízení, která je mají omezovat. Na rozdíl od většiny psů dingové si vyhrabávají brlohy, často rozšířením opuštěných králičích doupat, a tam se pak rodí jejich štěňata. A stejně jako vlci, i samečci dingů zpravidla pomáhají při péči o mladé.

Pokud jde o rozdíly v chování, pak dingové jen zřídka štěkají, ale za to často vyjí a kňučí. Psi naopak vyjí zřídka, ale štěkají často. Štěňata dinga mohou vypadat jako mimořádně přitažliví domácí mazlíčci, přesto je nesmírně obtížné je ochočit a na rozdíl od psů mají malou vrozenou touhu potěšit lidi. Dingové nemohou být „ponecháni samotní – velmi je to rozruší, a tak ničí nábytek, dveře, okna, zařízení a vůbec všechno, na co dosáhnou. Změna čehokoli v domě – dokonce i zapnutí nebo vypnutí stropního ventilátoru – způsobí dingům obrovský stres.“

I přes všechny tyto rozdíly patří dingové geneticky mezi psovité šelmy. Snadno se kříží s domácími psy, vlky, kojoty, šakaly a liškami. Kromě toho některé kombinace genetických markerů lze použít k odhadu míry hybridizace dinga a psa u jakéhokoli neznámého jedince, nicméně neexistuje žádný jednoznačný rys, který by spolehlivě řekl „toto je dingo“ nebo „toto je pes domácí“, říká Shipman.

Souhrn

Dingové jsou pro evolucionisty dosud záhadou. Tato anamnéza ilustruje některé problémy, kterým musí evolucionisté čelit, jestliže důkazy nepodporují darwinovský světonázor zrovna přesvědčivě.

Tak nějak přijatelným darwinovským vysvětlením (ale i to je velmi problematické) je předpoklad – bez důkazů – že všichni dingové jsou potomky několika psů, kteří byli přivezeni do Austrálie asi před 4 000 lety. Nicméně fosilní záznam je v souladu s modelem stvoření, totiž že dingové byli stvořeni jako dingové, a protože byli stvořeni přibližně před 6 000 lety, došlo u nich k jisté diverzifikaci.

Jerry Bergman, přetištěno ze serveru kreacionismus.cz

Počet přečtení: 191
Datum: 14. 8. 2023