Záhada zvaná dingo

Dingo totiž vypadá jako pes, chová se jako pes a běhá jako pes. Ale není to pes – alespoň tak to říká Pat Lee Shipman ve zprávě pod názvem „Nepolapitelný dingo“ na titulní straně časopisu American Scientist. Co to tedy je a proč je to jeden z mála placentálních savců na kontinentu plném vačnatců?

Když Charles Darwin navštívil v roce 1836 Austrálii, viděl na vlastní oči nejednoznačnost původu dingů. V roce 1868 napsal následující text, který jasně vyjadřuje jeho momentální zmatek, pokud jde o původ tohoto zvířete:

Dingo je v Austrálii domestikovaný a divoký; i když toto zvíře mohlo být zavlečeno člověkem, je třeba ho považovat za téměř endemickou formu (tj. je rozšířen v místě svého původu, jen na určitém omezeném území a nikde jinde se nevyskytuje – pozn. překl.), protože jeho pozůstatky byly nalezeny v podobném stavu uchování a v přítomnosti vyhynulých savců.

Brady Smith k tomu poznamenal, že „ačkoli dingo přišel do Austrálie relativně nedávno, přesto zůstává jeho původ i předkové v mlze. Je to téma, které vzbudilo velkou pozornost a od chvíle, kdy bylo toto zvíře podobné psům poprvé spatřeno na australském pobřeží, způsobilo vrásky mnoha vědcům a přírodním historikům.“

Fosilní záznam dingů

Odpověď je nasnadě: nedostatek fosilních důkazů totiž umožňuje mnohem větší volnost při vymýšlení báchorek o evoluci toho či onoho zvířete. U dingů však neexistují o jejich přítomnosti mimo Austrálii žádné fosilní důkazy – naopak uvnitř kontinentu se vyskytovalo obrovské množství fosilií dingů, které byly datovány do doby již před 4 000 lety (od současnosti).

Anatom a antolog N. W. G. Macintosh to shrnul tak, že „po desítkách let úmorného studia zůstává situace docela stejná, žádnou definitivní odpověď [o jejich původu] jsem nenašel.“ Jeho závěr platí stejně tak i dnes: „největším problémem ve snaze popsat dinga je to, že nemáme žádný důkaz o identifikaci zvířete, jeho předcích, příbuzných, o místě původu nebo o přesné době prvního výskytu v Austrálii.“

Historie a hypotézy

Někteří vědci poznamenali, že nejstarší datované pozůstatky psa v jihovýchodní Asii pocházejí z Vietnamu a jejich stáří je určeno zhruba na 4000 let. Jenže teoretizovat o tom, že dingo se vyvinul ze psa, který se od dinga velmi liší, vyvolává víc otázek než odpovědí. Z toho, co víme o příchodu předků dingů do Austrálie asi před 4 000 lety, vyplývá, že jedinými placentálními savci na kontinentu byli lidé, dále krysy, které unikly z cestovatelských lodí, a netopýři, kteří tam podle všeho přiletěli. Každý další domorodý australský savec byl vačnatec, který choval svá mláďata ve vaku. Dingové museli být – podobně jako lidé – také přistěhovalci, ale odkud? Žádné důkazy o tom, odkud a kdy neexistují.

Mezi psy a dingy je mnoho rozdílů

Dingové mají mimořádně citlivý čich a sluch, dokonce i nad ostatní psovité šelmy. Díky tomu jsou vysoce úspěšní při hledání vody a kořisti. Na rozdíl od psů snědí dingové všechno poživatelné, i když téměř nejedlé, včetně různých zbytků a odpadu.

Na rozdíl od většiny psů také umí velmi dobře na cokoliv vylézt, od stromů přes skály až po ploty a jiné náročné překážky. Mají větší flexibilitu ramen a tlapek než psi nebo vlci. Díky tomu jsou – k údivu Australanů – velmi úspěšní při otevírání západek, dveří a dalších zařízení, která je mají omezovat. Na rozdíl od většiny psů dingové si vyhrabávají brlohy, často rozšířením opuštěných králičích doupat, a tam se pak rodí jejich štěňata. A stejně jako vlci, i samečci dingů zpravidla pomáhají při péči o mladé.

Pokud jde o rozdíly v chování, pak dingové jen zřídka štěkají, ale za to často vyjí a kňučí. Psi naopak vyjí zřídka, ale štěkají často. Štěňata dinga mohou vypadat jako mimořádně přitažliví domácí mazlíčci, přesto je nesmírně obtížné je ochočit a na rozdíl od psů mají malou vrozenou touhu potěšit lidi. Dingové nemohou být „ponecháni samotní – velmi je to rozruší, a tak ničí nábytek, dveře, okna, zařízení a vůbec všechno, na co dosáhnou. Změna čehokoli v domě – dokonce i zapnutí nebo vypnutí stropního ventilátoru – způsobí dingům obrovský stres.“

I přes všechny tyto rozdíly patří dingové geneticky mezi psovité šelmy. Snadno se kříží s domácími psy, vlky, kojoty, šakaly a liškami. Kromě toho některé kombinace genetických markerů lze použít k odhadu míry hybridizace dinga a psa u jakéhokoli neznámého jedince, nicméně neexistuje žádný jednoznačný rys, který by spolehlivě řekl „toto je dingo“ nebo „toto je pes domácí“, říká Shipman.

Souhrn

Tak nějak přijatelným darwinovským vysvětlením (ale i to je velmi problematické) je předpoklad – bez důkazů – že všichni dingové jsou potomky několika psů, kteří byli přivezeni do Austrálie asi před 4 000 lety. Nicméně fosilní záznam je v souladu s modelem stvoření, totiž že dingové byli stvořeni jako dingové, a protože byli stvořeni přibližně před 6 000 lety, došlo u nich k jisté diverzifikaci.

Jerry Bergman, přetištěno ze serveru kreacionismus.cz