Alkohol a zdraví

Člověk, který alkohol vůbec nepřijímá, nevytváří v játrech enzym (alkohol-dehydrogenáza), který dokáže alkohol rozkládat. Tento enzym se objeví jen u člověka, který alkohol pije. Normální je tedy alkohol nepít - a já tra nemusí tvořit žádné „odstraňovače" alkoholu.

Alkohol provází člověka na zemi od doby, kdy se objevily první mikroorganismy. Ovoce, pro obsah cukru v něm, zkyslo a alkohol čekal na svoji první oběť. Přešli roky, staletí a alkohol se stal součástí života člověka. Víno, arak, pivo, ohnivá voda... Pro každého něco. Izraelci, Arabi, Římané, Řekové, Angličané, Španělé, indiáni, Rusové, Eskymáci, Češi... Alkohol nezná hranice, překonává bariéry i stud, odbourává zábrany, ventiluje komplexy, omámí sebevědomím, bere rovnováhu, potlačuje soudnost, pokřivuje vidění, krade budoucnost, rozbíjí vztahy, zabíjí... Kromě toho přispívá ke vzniku rakoviny jícnu, žaludku a jater, je přímou příčinou cirhózy jater, gastritidy, bolesti hlavy. U epileptiků může vyvolávat epileptické záchvaty a též může vyvolat záchvat bolesti při dně. Je významným rizikovým faktorem mozkové mrtvice a příčinou zvyšování pulzu, což je nežádoucí jev u lidí se zvýšeným krevním tlakem anebo srdeční nedostatečností. Alkohol není vhodný při hyperfunkci štítné žlázy ani při vředové chorobě a trávicích těžkostech. I sexuální funkce mohou být alkoholem velmi nepříznivě ovlivněné.

Nejnebezpečnější je však závislost. Malá sklenička na uvolnění, na náladu, na zdraví... A najednou - sebeklam je lehký - člověk nedokáže bez něho žít. Alkohol se stane otrokářem, který nemilosrdně bičuje nervový systém. V této chvíli zaznívá i z řad věřících lidí - jakkoli to zní absurdně - otázka: Alkohol má i příznivé účinky, nerouháme se vlastně, když tyto příznivé účinky odmítáme? Není hříchem odmítat alkohol? Naše tělo jej vlastně potřebuje, protože nás chrání před infarktem.

Ano, v tisku, televizi, rozhlase se občas objeví informace o prospěšnosti konzumace malého množství alkoholu. Takže?

Za prvé: Malé množství alkoholu (zejména červeného vína) sice vykazuje určitý ochranný účinek pro srdce a cévy (např. ve Francii je stejná spotřeba tuku jako v Anglii, ale úmrtnost na srdečně-cévní choroby podstatně nižší a tento stav - tzv. francouzský paradox -se vysvětluje konzumací červeného vína), ale podle veškerých dostupných informací je tento ochranný účinek vyvolaný červeným barvivem hroznového vína, nikoliv samotným alkoholem. Člověk tedy může získat spolehlivou ochranu srdce a cév pitím moštu z červeného vína, ale i konzumací mnoha druhů ovoce a zeleniny. Člověk se už svojí stravou chrání před aterosklerózou.

Za druhé: Existují přímé důkazy, že mezi množstvím přijatého alkoholu a rizikem mozkové mrtvice existuje vztah přímé úměry v závislosti na dávce alkoholu. Již od pravidelné konzumace i toho nejmenšího množství alkoholu toto riziko stoupá.

Za třetí: Problém definice „malého množství" je očividný. Pro někoho je malým množstvím půl deci destilátu, pro jiného šest piv, pro dalšího půl litru vína. Podle amerických psychiatrů je člověk alkoholikem tehdy, když denně konzumuje množství alkoholu, které se nachází v půllitru piva. Hranice mezi sebekontrolou a závislostí je neostrá, a v tom spočívá zákeřnost pití - člověk se ocitá za hranicí o mnoho dříve, než to dokáže sám zjistit.

A proto nás Bible upozorňuje:„Víno je posměvač, opojný nápoj je křikloun; kdo se v něm kochá, ten moudrý není." (Příslovi 20,1) I Ellen Whiteová se o alkoholu zmiňuje ve své knize Cesta ke zdraví a životní harmonii. Argumentuje, že Ježíš sám nepil víno a nabádal učedníky, Jana Křtitele i starozákonní představitele k abstinenci. Upozorňuje, že v Ježíšově učení a jednání nebyl rozpor a proto vodu na svatbě proměnil na čerstvý mošt, a ne skutečné víno. A potom dává návod na ochranu: „Jediný bezpečný postoj vůči černému čaji, kávě, tabáku a alkoholu je nedotýkat se, nezkoušet, nepřipravovat." Pro koho je to těžké, ať si raději najde spolehlivou pomoc v boji proti, nikoliv argumenty pro.

MUDr. Igor Bukovský, Ambulance klinické výživy