Apokalypsa dle postmana

Nicméně odhad, podle něhož se v posledních třech letech počet lidí připojených ke světové síti každoročně zdvojnásoboval, považují za odpovídající realitě.

Podle střízlivých odhadů tak dnes na celém světě internet využívá něco kolem půl miliardy lidí, tedy zhruba každý dvanáctý člověk. Není přitom bez zajímavosti, že ruku u ruce s ciframi, které dokládají rostoucí oblibu internetu, přicházejí i čísla upozorňující na pomalé, ale přesto patrné slábnutí pozic rozhlasu, tisku i dosud nejpopulárnějšího média - televize. Z pohledu vědců zabývajících se teorií komunikace se tak možná stáváme svědky důležitého přelomu.

Hybrid telegrafu a fotografie

"Média mají rozhodující vliv na to, co si představujeme pod pojmem pravda," tvrdí přední teoretik komunikace, newyorský profesor Neil Postman. Vychází přitom z přesvědčení, že média svými vlastnostmi určují nejen svůj obsah, ale ovlivňují i chování a myšlení celé společnosti. Největší vliv přitom Postman logicky přisuzuje médiím nejrozšířenějším a snaží se doložit, že na charakteru jednotlivých historických epoch se vždy významně podepsaly rysy příznačné pro jejich nejvlivnější médium.

Ve svém stěžejním díle "Ubavit se k smrti" tak například popsal svět po nástupu televize jako prostor bez paměti, kterému vládne povrchnost, pasivita a kde není důležitá myšlenka, nýbrž vnější projev, a kde jsou rozhodující nikoli intelektuální schopnosti, nýbrž fotogeničnost a image. Televize, tvrdí Postman, tak vtiskla svůj charakter celé jedné éře, jejímž se stala rozhodujícím médiem. Nikoho také nenechává na pochybách, co si o výsledcích jejího působení myslí: společnost se podle jeho soudu poté, co před tištěným slovem dala přednost "hybridu zrozenému ze smilstva telegrafu a fotografie", stala hloupou a iracionální, a pokud to tak půjde dál, hrozí prý, že časem přijde i o základy své moderní vzdělanosti.

Uinformovaní k smrti

Mají-li ovšem pravdu prognózy, podle nichž se internet v blízké době stane převládajícím médiem, a má-li pravdu Postman, když tvrdí, že charakter nejvlivnějšího média zásadním způsobem ovlivňuje chování společnosti, znamená to, že nás čeká zásadní změna? Vždyť přece atributy internetu jsou na první pohled přímým protipólem charakteru televize. Internet vyžaduje aktivitu uživatele, umožňuje archivaci informací, zajišťuje jejich kategorizaci a vzájemnou prostupnost, je decentralizovaný, nevtíravý, podporuje studium a umožňuje soustavnou dlouhodobou práci. Podle předpokladu o determinismu převládajícího média by tudíž společnost uvedené vlastnosti měla absorbovat také.

Co na to Neil Postman? Kupodivu to vidí jinak. Kromě toho, že se prý ubavíme k smrti, se k ní navíc ještě uinformujeme, tvrdí ve své přednášce věnované informačním technologiím. Takzvaná informační společnost podle něj totiž prý není ničím jiným než jen symbolem zahlcení informacemi, které nejsou relevantní. Newyorský profesor sice uznává, že internet je svým charakterem od televize opravdu odlišný, přesto v něm ale stále vidí jen prodlouženou ruku televizní mašinérie.

Řešení výuka k hlubšímu pochopení?

Co tedy navrhuje? Na rozdíl od někdejšího významného reklamního agenta a nynějšího výstředního radikála Jerryho Mandera, který volá rovnou po zrušení televize, vidí Postman řešení ve vzdělávání. Abychom novým technologiím nepodlehli, nýbrž nad nimi získali kontrolu, je prý zapotřebí změnit výuku. Jak napsal v jedné z on-line diskusí, ještě před tím, než se žáci a studenti naučí obsluhovat nové technologie, měli by být vedeni k hlubšímu pochopení technologického vývoje a jeho sociálních i psychologických souvislostí.

Bez ohledu na rozporuplnost některých Postmanových výroků a bez ohledu na to, že řada jeho apokalyptických varování se nevyplnila a nejspíš ani nikdy nevyplní, je taková myšlenka v době, kdy se u nás na plné obrátky rozbíhá projekt Internet do škol, hodná zaznamenání.

Radek Stavěl, Autor je poradcem v oboru komunikace. Přetištěno z týdeníku Respekt, číslo 32 z 5.-11.8.2002