Aspirin, brát či nebrat?

Jedním z důvodů, proč je aspirin nadále tak populární – navzdory faktu, že dnes již existují lepší protizánětlivé léky – je ten, že ho ve světě dennodenně používají miliony lidí jako prostředek k ředění krve, aby tak snížili riziko infarktu. K infarktu často dojde tehdy, když se v reakci na poškozený aterosklerotický plát v koronární tepně vytvoří krevní sraženina. Aspirin může vzniku této sraženiny zabránit.

Aspirin může rovněž snížit riziko rakoviny. Funguje to tak, že tento lék potlačuje enzym v našem těle, který podporuje faktory příznivé pro vznik sraženin, a tím ředí vaši krev. Aspirin zároveň potlačuje sloučeniny podporující zánětlivost, zvané prostaglandiny, což na druhé straně snižuje bolest, otoky a horečku. Prostaglandiny mohou ale rovněž rozšiřovat lymfatické cévy uvnitř nádorů, které mohou umožnit rakovinovým buňkám, aby se šířily do svého okolí. Vědci jsou přesvědčeni, že aspirin pomáhá při prevenci úmrtí na rakovinu tím, že brání nádoru prorazit lymfatickou uzávěru na svém pouzdře a šířit se dál v těle.

Měl by proto každý brát denně „dětskou“ dávku aspirinu? (Upozorňuji, že tento lék by neměl být podáván dětem, malým ani těm větším.) Ne. Problémem je totiž to, že aspirin má vedlejší účinky. Sice může zabránit infarktu, na druhou stranu je však schopen zapříčinit krvácení do mozku. Dokáže také poškodit výstelku trávicího traktu. U těch, kteří již utrpěli infarkt a dál mají stejnou stravu, která k němu vedla (a tudíž zvyšují riziko dalšího infarktu), se analýza výhod a nevýhod zdá být jasná: když budete užívat aspirin, zabráníte pravděpodobně šestkrát vážnějším problémům, než kolik si jím způsobíte. Avšak pro většinu populace, která svůj první infarkt má teprve před sebou, jsou rizika a výhody více vyvážené. Proto se všeobecně nedoporučuje, aby člověk automaticky bral jeden aspirin denně. Když ale vezmeme v úvahu desetiprocentní snížení nebezpečí úmrtí na rakovinu, pak se rovnováha mezi riziky a výhodami přikloní na stranu aspirinu. Vzhledem k tomu, že pravidelná, nízká dávka tohoto léku může snížit riziko úmrtí na rakovinu o jednu třetinu, vzniká pokušení doporučit jeho užívání takřka každému. Kdyby tak jen člověk mohl těžit z výhod a nečelil zároveň i rizikům.

Možná ale, že by toho dosáhnout šlo.

Vrba není jediný stromem obsahujícím kyselinu salicylovou. Tu lze nalézt v rostlinné říši v mnoha druzích ovoce a zeleniny. Z tohoto důvodu také aktivní složku aspirinu často naleznete v krevním oběhu lidí, kteří tento lék neberou. Čím více ovoce a zeleniny jíte, tím vyšší obsah kyseliny salicylové v krvi máte. Úroveň její hladiny u lidí, kteří konzumují rostlinnou stravu, se ve skutečnosti kryje s hodnotami těch, kdo berou nízké dávky aspirinu.

Kyselina salicylová v rostlinách

Možná si pomyslíte, že osoby, které konzumují rostlinnou stravu obsahující kyselinou salicylovou, budou mít více žaludečních vředů, protože o aspirinu je známo, že narušuje stěnu střev. Tyto osoby však vykazují naopak nižší riziko vzniku žaludečních vředů. Jak je to možné? Protože kyselina salicylová pocházející z rostlin je v přirozeném stavu „zabalena“ do nutrientů chránících střeva. Kupříkladu oxid dusnatý, obsažený v nitrátech z rostlinné stravy, vykazuje ochranné účinky vůči žaludku tím, že podporuje krevní oběh a produkci ochranného hlenu v žaludeční sliznici, což jsou účinky, jež očividně působí proti dopadům aspirinu, podporujícího vznik vředů. Pro celou populaci tak platí, že pokud bude konzumovat rostlinnou stravu namísto užívání aspirinu, získají výhody plynoucí z tohoto léku, ovšem bez vedlejších rizik, nemluvě o dalším pozitivním vlivu rostlinné stravy na jejich zdraví.

Ti, kdo prodělali infarkt, by měli dbát rad svého lékaře a v případě jeho doporučení pravidelně užívat určenou dávku aspirinu. Jak je to ale u ostatních lidí? Myslím si, že by aspirin měl užívat každý – avšak ve formě rostlinného produktu, ne léku.

Obsah kyseliny salicylové v rostlinách nám také možná objasňuje, proč má tradiční strava v některých východních zemích takové ochranné účinky. Kupříkladu ještě předtím, než se japonská strava začala přizpůsobovat Západu, tvořily produkty ze zvířat pouze 5 % jídelníčku průměrného Japonce. Během tohoto období, ještě v padesátých letech minulého století, byl v Japonsku počet úmrtí způsobených rakovinou tlustého střeva, prostaty, prsu a vaječníků pětkrát až desetkrát nižší než ve Spojených státech a výskyt rakoviny slinivky, leukémie a rakoviny lymfatických žláz byl třikrát až čtyřikrát nižší. Tento fenomén nebyl omezen pouze na Japonce. I západní míra rakovinných onemocnění a srdečních chorob byla dramaticky nižší mezi populací, jejíž strava byla založena na rostlinných produktech.

Pokud část takto získané ochrany vyplývá z aspirinu ve fytonutrientech, které rostliny jsou na tuto látku obzvláště bohaté? Kyselina salicylová je všudypřítomná v ovoci a zelenině. Ovšem v nejvyšších koncentracích se objevuje v bylinkách a koření. Na tuto látku je bohatá směs mletého čili, papriky a kurkumy. Nejvíce (měřeno jednou porcí) jí ale má kmín římský. Jedna čajová lžička římského kmínu představuje ekvivalent jedné dávky dětského aspirinu. To může objasnit, proč Indie se svou stravou bohatou na koření vykazuje jeden z nejnižších výskytů karcinomů tlustého střeva a konečníku – což jsou právě ty druhy rakoviny, jež se zdají být nejcitlivější vůči účinkům aspirinu.

A čím je jídlo více okořeněné, tím lépe. Vědci spočetli, že silně kořeněné zeleninové vindaloo obsahuje čtyřikrát více kyseliny salicylové, než nalezneme v lehkém madrasovém vegetariánském jídle. Snězte jednu porci a do krevního oběhu dostanete stejný objem této kyseliny, jako byste si vzali aspirin.

Biopotraviny a celozrnné pečivo

Výhody způsobované kyselinou salicylovou jsou dalším důvodem pro to, abyste se snažili jíst především bioprodukty. Jelikož rostliny používají tuto sloučeninu coby ochranný hormon, její koncentrace se může zvýšit, pokud je rostlina napadena hmyzem. Plodiny ošetřené pesticidy nejsou tolik ožírány hmyzem, a proto zřejmě produkují méně kyseliny salicylové. V rámci jedné studie se kupříkladu zjistilo, že polévka uvařená z biozeleniny obsahuje téměř šestkrát více kyseliny salicylové ve srovnání s polévkou z tradičních, neorganicky pěstovaných ingrediencí.

Dalším způsobem, jak pro své tělo získat více kyseliny salicylové, je zvolit celozrnné potraviny. Celozrnný chléb kupříkladu nabízí nejen více kyseliny salicylové, ale také může obsahovat až stokrát více fytochemikálií než bílý chléb. Jak se zjistilo, je jich konkrétně osm set, ve srovnání s pouhými osmi v případě bílého chleba.

Kyselině salicylové začala být věnována taková pozornost kvůli obrovskému množství dat k aspirinu, zjistilo se však, že stovky dalších fytonutrientů mají stejně tak protizánětlivé a antioxidační účinky. Ačkoliv je aspirin všeobecně hojně užíván, v odborné veřejnosti se najdou takoví, kteří hovoří o rozsáhlém „nedostatku kyseliny salicylové“ a navrhují, aby tato sloučenina byla zařazena mezi základní vitaminy jako „vitamin S“. Ať už za výhodami celozrnných potravin stojí kyselina salicylová nebo kombinace jiných fytonutrientů, řešení je vždy stejné: jezte jich více.

Z knihy Michaela Gregera Jak nezemřít. Vydalo nakladatelství Noxi.