Bezcitná společnost

Když vejdou, děvče vytáhne gumové rukavice a punčochy, které si navléknou na hlavu. O několik minut později vejdou do ložnice a ubijí muže i jeho ženu k smrti. Děvče jen klidně přihlíží. Po smrti páru se ona a jeden z mladíků vydají do motelu oslavovat.

O třetí ráno přijde do domu zavražděných rodičů starší dcera. Byla s přáteli a před návratem domů se ještě zastavila vyzvednout svého bratra v počítačové herně. Když přijdou domů, uvidí hororovou scénu plnou krve. Dcera se přestane ovládat a prokleje lidi, kteří byli schopni něco takového udělat. Při pohřbu na hřbitově hystericky pláče a někdo ji zachytí právě ve chvíli, kdy ji opustí síly.

O několik dní později policie zatkne vrahy. Při výslechu z nich dostanou přiznání, že všechno naplánovala dcera zavražděného páru. Ano, přesně to děvče, které tak srdceryvně plakalo v den, kdy pochovávali jeho rodiče!

Co se dělo v mysli osmnáctiletého děvčete, jež se propůjčilo k tak strašnému činu? Dokáže to vůbec někdo vysvětlit? Bible mluví o tom, že v posledních dnech lidé: „nebudou poslouchat rodiče, budou nevděční, bezbožní..." (2. List Timoteovi 3,2)

Druhá scéna. Když se svět probouzel z noční můry a společně obrátil pozornost na lidi zasáhnuté zničující tsunami v roce 2004, policie odhalila organizovanou skupinu, která v této oblasti vyhledávala sirotky a používala je buď na prostituci, nebo jim vyoperovali orgány na nelegální transplantaci. Co za netvora využije utrpení jiných na vlastní obohacení? Tento příběh se však skutečně stal.

Jednoho dne jsem obědval s přítelem a mluvili jsme o této události. Do očí mu vstoupily slzy a téměř instinktivně z něj vyšlo: „Nechal bych zabít ty bestie. Jsou to zvířata, která si nezaslouží žít." O chvíli později, když se uklidnil, řekl: „Promiň, nechal jsem se unést. Jsem křesťan - neměl bych takto uvažovat." Bez toho, že by o tom věděl, naplnil svými slovy další proroctví o posledních dnech. Ježíš řekl: „A protože se rozmůže nepravost, vychladne láskamnohých." (Matouš 24,12)

Třetí scéna. Zdánlivě pokojné a bezpečné místo. Noc je temnější než obvykle. Lije jako z konve. Joaquin a jeho manželkou se vracejí ze svatby. Mají na sobě ještě oblečené svatební šaty jako družba a družička ženichovi. Vesele vzpomínají na svoji vlastní svatbu. Přešly roky a milují se více než kdykoliv předtím. Bůh jim daroval dvě krásné a nadané děti. Na kraji silnice uvidí pár, který má zjevně problémy. Zdá se, že se jim pokazilo auto. Navzdory dešti se Joaquin a jeho žena rozhodnou pomoci. Osudová chyba. O několik minut později je muž mrtvý a jeho tvář znetvořená stopou po kulce. Ženu znásilnili s revolverem přiloženým k hlavě. Bude jí trvat celé roky, než se s touto událostí jakžtakž vypořádá. Jejich dvě malé děti nikdy nepochopí, jak mohla být ochota pomoci „odměněná" smrtí jejich otce. Budeš mít ještě odvahu zastavit při krajnici a někomu pomoci, když sis vyslechl takový příběh?

Žijeme v nebezpečných časech. Apoštol Pavel řekl, že v posledních dnech budou lidé: „bez lásky, nesmiřitelní... lhostejní k dobrému." Každý se bude bát každého. Nikdo nebude nikomu věřit. Gangy na každém rohu zaplní malá i velká města. Silný si podmaní slabého. Velká města se změní na džungli, kde divokými zvířaty budou lidé, kteří v nich žijí. To udusí lásku mnohých. Možná už jsi viděl, jak na rohu ulice žebrá zmrzačené dítě a nedaleko čeká na svůj denní výdělek ten, který sem dítě přivedl. Cítíš se oklamaný a zraněný v srdci, proto se rozhodneš, že ze sebe už nikdy nenecháš udělat blázna.

Kdosi zazvoní u dveří. Když otevřeš, stojí tam žena s dítětem na rukách a prosí o sklenici vody. Rozhodneš se pomoci a jdeš do kuchyně pro vodu. Při návratu však zjistíš, že žena zmizela a s ní i DVD přehrávač z obývacího pokoje.

Po tom všem máš ještě chuť pomáhat? Křesťanský duch sice vede k pomoci druhým i navzdory zklamání a zneužívání, ale většina lidí si dnes dobře rozmyslí, jestli někomu podá pomocnou ruku. Láska mnohých ochladla. Ježíš předpověděl, že se to stane. Zlo se bude rozmáhat víc a víc a lidé budou stále méně citliví na to, co se děje okolo nich.

Proč si lidé způsobují bolest? Ani oni sami nevědí proč. Vědí jen, že něco hledají. Na své dlouhé cestě za poznáním však zraňují druhé. Až příliš často ubližují lidem, které nejvíce milují.

Právě v těchto dnech jsem se dozvěděl zprávu o policejním zásahu v jedné z bohatších částí našeho města. Na základě anonymního telefonátu vstoupilo do vily zásahové komando. Naskytl se jim pohled, který by zasáhli nejtvrdší srdce. V části domu pro služebnictvo bylo uvězněné dvanáctileté děvče. Přivázané za ruce viselo z kovového schodiště a nohama se téměř nedotýkalo podlahy. Přes ústa měla uvázaný kus obvazu namočený v štiplavé paprice a osm prstů mělo polámaných. Většinu nehtů mu kdosi strhnul. „Začal jsem se tak třást, že jsem je skoro nebyl schopen rozvázat," řekl policista, který byl přímým účastníkem hororové scény. Celý příběh vyznívá ještě barbarštěji, když se člověk dozví, že toto všechno měla na svědomí adoptivní matka dítěte.

Každý den se po celém světě můžeme setkat s násilím a zneužíváním - a to dokonce i ve vlastních domácnostech.

Alan Weisman si ve své nové knize Svět bez nás (The World Without Us) představuje, jak by asi vypadala planeta bez lidí. Někdo si možná pomyslí, že by to bylo lepší, ale já o tom nejsem přesvědčený. Skutečným problémem je, že se lidstvo vzdálilo od Boha, a proto bloudí v temnotě. Jiné vysvětlení není.

Sirlei, chudá uklízečka pracující za pár drobných, čekala to chladné červnové ráno na autobus. Byla objednaná na lékařské vyšetření. Věděla, že musí přijít včas, proto se netrpělivě dívala na hodinky. Autobus měl zpoždění. O několik metru dále mohutné vlny zuřivě zalévaly pláž. Sirlei myslela na svého tříletého synečka. Žila jen pro něj.

Náhle ji zasáhl úder do krku a ona spadla na zem. Pocítila kopanec do tváře. Podvědomě se snažila chránit si hlavu, ale bylo to zbytečné. Sprška úderů a kopanců se na ni valila ze všech stran. Její mateřský instinkt ji nutil myslet na své dítě. Vůbec nechápala, co se děje. Dodnes tomu nikdo nerozumí. Neexistuje vysvětlení, proč pět vysokoškoláků ze střední společenské vrstvy zažívalo uspokojení a vyžití v mrzačení bezbranné ženy.
Později je policie zatkla. Rodiče svoje děti bránily tvrzením, že se jenom bavily. Sirlei unikla smrti díky prostitutce, která se octla to ráno v blízkosti zastávky a začala křičet o pomoc.

Co to lidé tak zoufale a přitom neúspěšně hledají? Jakoby se celý svět topil v beznaději a zoufalství. Možná se tomu lidé brání a hádají se, že to není pravda, ale jejich nespokojenost se tím nezmenšuje. Nezáleží na tom, co dosáhnou nebo získají, nikdy nemají dost. Snaží se vymanit ze sítí vlastních tužeb, ale upadají do chaosu, který neničí jen je, ale i všechny kolem.

Každoročně utratí lidé závislí na drogách 150 miliard dolarů. Po ropě je to druhý nejvýnosnější obchod. A když k tomu přidáme 104 miliardy dolarů, které se utratí za cigarety a 525 miliard na nákup alkoholu, zjistíme, že hodnoty naší společnosti jsou dnes úplně převrácené.

Někteří si myslí, že bychom měli zvážit legalizaci drog. Údajně bychom tím odstranili korumpování policie a další zločiny spojené s jejich přepravou a konzumací.

Když Ježíš mluvil o zlobě lidí v posledních časech, nešlo z jeho strany o předurčení osudu světa. On jen prostě popsal situaci, kterou viděl prorockým pohledem. Mladí lidé, kteří napadli matku ve vzpomínaném příběhu, se k tomu rozhodli dobrovolně. Z vlastní vůle se rozhodli použít násilí a ke druhé lidské bytosti se chovali hůře než zvířata. Pro jejich skutek neexistuje omluva. Nesnažili se ji oloupit - peníze měli. Jeden z nich se právě vrátil ze šestiměsíčního surfování v Austrálii, kde byl pod záminkou studia angličtiny.

Sociologové se snažili vysvětlit jejich chování jako výsledek současné kultury beztrestnosti. Ale pravda je kdesi jinde. Prorok Jeremiáš napsal: „Nejúskočnější ze všeho je srdce a nevyléčitelné. Kdopak je zná?" (Jeremiáš 17,9)

Problém lidstva je jeho prolhané a zrádné srdce. Násilí je ve své podstatě zlo, lež, nedůvěryhodnost, zvrácenost a krutost. Vzdělání může naučit člověka, jak v sobě potlačovat zlé pohnutky, ale nemá moc změnit jeho srdce. I kdyby dosáhnul akademický titul, nadále zůstane ve svém nitru nečestný a sobecký. Ti, kteří jsou považování za mírotvorce, mohou současně horlivě obhajovat válku. Pět zemí, které mají největší zisky z prodeje zbraní, jsou členy bezpečnostní rady OSN.

Jen Ježíš může změnit srdce člověka. Nepracuje totiž na povrchu. Proměna, kterou koná, začíná hluboko v nitru a zasahuje samotné kořeny lidského chování. „A dám jim jedno srdce a vložím do jejich nitra nového ducha, odstraním z jejich těla srdce kamenné a dám jim srdce z masa." (Ezechiel 11,19)

Na vlastní oči jsem viděl změnu, kterou přináší Ježíš do životů lidí, když jej přijmou jako osobního Spasitele. Pro Ježíše není nic nemožné. Je připravený podat pomocnou ruku každému, od nikoho se neodvrátí.

S Andresem jsem se setkal ve městě s největší kriminalitou ve státě. Roky strávil ve vězení, kde pykal za svoje zločiny. Ale Ježíš jej tam našel. Jedné studené zimní noci Andres umíral. Celé jeho téměř zmrzlé tělo se prudce třáslo zimou - věděl, že mu nezůstává moc času. Tehdy uslyšel z rádia spoluvězně moje poselství. Té noci se Boží Duch dotknul jeho srdce. I když už mnohokrát předtím slyšel o Ježíši, měl pocit, že náboženství je jej pro slabochy. On si o sobě myslel, že „tvrďas". Bezcitně a krutě si už v mládí zvolil cestu zločinu, a přitom obviňoval společnost, že mu nedala jinou možnost.

Té noci jej pocit blížící se smrti velmi vyděsil. A tak v tmavých stínech ustupující noci začal pomalu chápat, že Bůh ho miluje a touží do něj vložit nové srdce. Vylil před Ježíšem všechnu bolest svého nitra a prosil jej o novou šanci. Pak usnul.

Ráno jej probudily paprsky slunce, které se prodíraly temnými mraky a hustou mlhou. Ležel na posteli ve vězeňské ošetřovně.
„Přežil jsem," řekl mi a jen s námahou skrýval dojetí. „Nezemřel jsem. Bůh mi dal druhou šanci."

Od té chladné noci ve vymrzlé cele věznice uplynulo třicet let. Andres je živým důkazem proměňující Kristovy moci. Dnes už na svobodě koná výjimečnou práci pro nevládní organizace a jeho zaměřením je pomoc delikventním dětem a mládeži.

Úžasný Ježíš, který se dotknul Adresova života ve chvíli, kdy umíral, může vstoupit i do tvého života - pokud mu to dovolíš. Ježíš řekl: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout." (Matouš 11,28)

Život bez Ježíše je těžkým břemenem. Únava ducha, kterou někteří nazývají depresí, je chorobou. Ničí životy lidí bez toho, aby zabila jejich těla. Lékaři hledají na tyto příznaky nové odborné názvy, ale vždy je to stejná ztráta chuti do života. Ježíšovo pozvání platí i pro tebe: „Pojď ke mně, chci ti přinést pokoj a úlevu." Není právě toto touhou tvého srdce?

Jak odpovíš?

Z knihy Alejandra Bullóna Znamenia nádeje. Vydalo nakladatelství Advent-Orión.