Blaze těm, kdo působí pokoj

Odpověď je jednoduchá - hřích. Za každým lidským problémem, ať už jde o spor mezi jednotlivci nebo mezi národy, se ukrývá chamtivost, lakomství, sobectví a egoismus. Nezačneme rozumět problémům našeho světa, dokud nepochopíme biblické učení o hříchu. Základní problém našeho světa není politický, ekonomický ani sociální. Ne! Skutečným problémem je postoj národů a jednotlivců, který klade osobní touhy a požadavky nad vše ostatní.

Martin Luther rád vyprávěl příběh o dvou kozách, které se setkaly na úzké lávce vysoko nad údolím. Nemohly se vrátit a neodvážily se bojovat. Nakonec si jedna lehla a dovolila druhé, aby přes ni přešla. Tak nedošlo k žádné potyčce. „Poučení," řekl Luther, „je jednoduché: zachovej pokoj, když na tebe šlapou - v zájmu zachování pokoje." Luther nezapomněl dodat, že mluvil o lidské pýše a samolibosti, ne o svědomí.

Jedním z velkých paradoxů v Kristově životě je, že přestože je nazván „Vládce pokoje" (Izajáš 9,5), přijmout jej znamená vytasit meč, který často seká tak silně, že přetne i nejbližší vztahy. Tento rozpor vyplývá z toho, že principy křesťanského království jsou zcela jiné než principy království na zemi. Proto když členové rodiny nebo společnosti jednají na základě různých principů, nevyhnutelným důsledkem je nepřátelství.

Když člověk miluje pokoj nesprávným způsobem, může se stát, že bude způsobovat spíše problémy než pokoj. Blaze těm, kdo působí pokoj, ne těm, kdo mají pokoj rádi. Může například dovolit, aby vznikla nebezpečná situace, aniž by něco řekl. William Barclay poznamenává, že „pokoj, který Bible nazývá požehnaný, nepochází z úniku od toho, co se děje kolem. Vzniká tehdy, když událostem čelíme, řešíme je a vítězíme nad nimi."

George R. Knight, Na hoře blahoslavenství, vydal Advent-Orion