Lekce v zoufalství

O takovém hladu a žízni však Ježíš v evangeliu Matouše nemluvil. Měl na mysli hladovění, které nemůže uspokojit noční návštěva ledničky, mluvil o obrovské žízni těch, kteří vědí, že pokud se nenapijí, zemřou.

E. M. Baiklock vyprávěl příběh o velké skupině spojeneckých vojáků z první světové války. Pronásledovali unikajícího nepřítele arabskou pouští a vzdálili se od velbloudů nesoucích vodu. Když jim došly zásoby v lahvích, začaly je nesnesitelně bolet hlavy, ústa jim vyschla, zeslábli a ztratili orientaci. Viděli faty morgány. Když začali umírat první z nich, všichni mysleli už jen na jediné slovo: voda.

Šlo jim doslova o život, když dorazili do tureckého tábora a k jeho životodárným studním. Při rozdělováni vody měli dát ti, kteří na tom byli lépe, přednost nemocným a zraněným. Poslední muž dostal svůj příděl až za čtyři hodiny. Celou dobu byli jen několik metrů vzdáleni od tisíců litrů vody, která byla během vysilujícího pochodu pouští jejich jedinou myšlenkou.

Jeden z velitelů údajně řekl: „Až během tohoto pochodu jsme pochopili, o čem je těch několik biblických veršů. Kdyby byla naše žízeň po Bohu, po spravedlnosti a po jeho vůl v našich životech tak stravující, neodbytná a všudypřítomná a kdyby tolik ovládala naše tužby jako žízeň, kterou jsme pocítili, kolik ovoce Ducha bychom mohli přinést!"

Čtvrté blahoslavenství je jedním z nejúžasnějších zaslíbení v Bibli. Ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, budou nasyceni. Zaslíbení je jisté. Není v něm uvedeno, že „mohou být" nasyceni, ale že „budou" nasyceni. Tato dobrá zpráva je jádrem Nového zákona.

George R. Knight, Na hoře blahoslavenství, vydal Advent-Orion