Boží muž a poutník
"Ten pohár pro mne hodně znamená, protože můj soused, který býval mým nepřítelem, mi jej daroval na znamení přátelství." Příštího jitra poděkovali Boží muž a poutník hostiteli a vyrazili na další cestu. Ušli pouze krátkou vzdálenost, když Boží muž řekl: "Počkej chvíli, na něco jsem zapomněl." Vrátil se k domu a tajně vešel do dveří. Když se vrátil, nesl krásný zlatý pohár. Poutník byl šokován. Proč vzal Boží muž ten pohár?
Té noci se dvojice zastavila ve velkém domě místního statkáře. "Bim, bim, bim," znělo velké mosazná klepadlo. Konečně se dveře otevřely a vysoký opilý muž se rozkřiknul: "Co chcete?" Když tyranský majitel půdy vyslechl prosbu o nocleh, zabručel: "Co si myslíte, že tady provozuji, hotel?" Když se otáčeli k odchodu, vykřikl: "Můžete spát ve stodole, jestli chcete."
Uprostřed noci se majitel připlížil k vaku, který patřil Božímu muži, prohledal jej a tiše vyňal zlatý pohár. Poutník chtěl zloděje zastavit, ale Boží muž zašeptal: "Počkej, všechno bude v pořádku." Poutník byl opět překvapen podivným chováním Božího muže.
Příští noci se nacházeli v hustém lese, o kterém bylo známo, že slouží za domov bandě lupičů. Zaklepali na dveře malé chaty. Otec zaváhal, když si vyslechl žádost o nocleh, ale syn trval na tom, aby zůstali.
Po večeři se syn posadil k nohám Božího muže a pozorně naslouchal příběhům, které vyprávěl. Zdálo se, že je k Božímu muži přitahován. Ráno požádal otce, zda by mohl poutníky doprovodit na křižovatku lesních cest, aby jim ukázal cestu. Když překračovali úzký most, chlapec uklouzl a spadnul do běsnící řeky. Poutník se ponořil do ledové vody, aby hocha zachránil, ale bylo již příliš pozdě. Po celou tu dobu Boží muž nic neudělal.
To už bylo na poutníka moc. V utrpení vzkřiknul na Božího muže: "Co ty jsi vlastně za člověka? Okradeš dobrého člověka, dovolíš tyranovi, aby okradl tebe a pak jenom stojíš opodál, když se topí chlapec! Proč? Řekni mi proč!"
Konečně Boží muž promluvil: "Většině poutníků nepřísluší, aby porozuměli Božím záměrům, já však teď na chvíli otevřu tvé oči. Ten pohár, který nepřítel dal tomu laskavému muži, byl otrávený a já jsem nechtěl, aby se mu něco přihodilo. Dovolil jsem statkáři, aby si jej vzal, protože je možné, že se z něj napije a rolníci se tak zbaví jeho nadvlády. A ten chlapec," slzy mu vstoupily do očí, "ten chlapec mne miloval. Jeho otec byl však náčelníkem bandy lupičů a kdyby chlapec žil, tak by kvůli lásce, kterou choval ke svému otci, následoval jeho příkladu. Dovolil jsem, aby zemřel - abych jej zachránil pro věčnost."
Poutník pomalu pokývnul hlavou. "Rozumím," řekl.
Už si nepamatuji, kdo mi tento příběh poprvé vyprávěl, ale sdílím jej s vámi v naději, že viníte-li Boha za špatné věci, které se vám staly, uvědomíte si, že Boží cesty nemusí být nutně našimi cestami.
Kay Kuzma: Creating Love