Česká košile bližší než bangladéšský kabát

Červenec 2020. Procházím centrem Brna. Ve výloze oděvního řetězce Camaieu stojí opuštěná torza figurín — lehce postapokalyptický výjev. O kus dál zjišťuji, že kotvy z brněnských vod zvedla i oděvní značka Promod. Camaieu v České republice zkrachovalo — kvůli koronavirové krizi. Dluhy ve výši 400 milionů prý nedokáže splácet. Promod jde do insolvence v Německu a v dalších zemích uzavírá pobočky. Švédská oděvní firma H&M uzavírá po světě 170 kamenných poboček. A tak bychom mohli pokračovat…

Koronavirová krize nejenom přerušila nakupování v kamenných obchodech, čímž zasadila ránu jejich tržbám, mnohým lidem také přehodnotila vztah k oblékání. Uvědomili si, že mají doma oblečení víc než dost na příštích několik let, případně že bez diktátu měnících se trendů cítí větší svobodu. Averze ke konceptu laciné rychlé módy, která žije z vykořisťování šiček v zemích třetího světa a masivního znečišťování planety, se všeobecně prohloubila.

Pozorovatelé oděvního průmyslu předpovídají, že maloobchodní prodej bude i nadále slábnout — zejména proto, že lidé budou muset víc šetřit. Očekává se ovšem i nárůst trhu s oblečením z druhé ruky, a to především online.

Zvrácenost textilního průmyslu odvislého od konceptu rychlé módy v posledních letech kritizuje stále více lidí i přímo ze světa módy. Změnit tuto mašinerii se zdálo dosud skoro nemožné. To by ji totiž nejdřív musel někdo — v duchu teorie tvořivé destrukce — nejdříve zničit. A to se podle všeho nyní povedlo pandemii nemoci COVID-19.

Ovšem těch šiček, které zůstaly v Bangladéši a Indii a všude jinde bez chleba…

Zuzana Vlasatá, Sedmá generace