Čím více léků, tím více nemocí
Podle Mezinárodní asociace pro studium bolesti trpí v současné době chronickou kloubní bolestí asi 39 milionů Evropanů. Do roku 2020 se má jejich počet zdvojnásobit. Náklady na léčení činí každoročně 34 miliard euro. Evropané z důvodů chronické bolesti zmeškají půl miliardy pracovních dní. Léky proti bolesti přitom kralují ve statistikách těch nejprodávanějších. Jen v České republice jich je každoročně distribuováno skoro 50 miliónů balení, v ceně 4,5 miliardy korun. Pět balení na jednoho občana, včetně dětí.
Čím víc analgetik, tím víc bolesti. Kde udělali soudruzi chybu? Podle biologické medicíny je bolest nemoc. Jestliže ji označíme za nemoc, je třeba proti ní bojovat léky proti ní: analgetiky, bolest potlačit. Fatální omyl. Bolest není vůbec nemoc. Je to obranný mechanizmus. Tělo nemá jinou možnost, jak nám povědět, že jsme si naložili víc, než uneseme, že žijeme sobě na úkor. Zdaleka přitom nejde jen o námahu fyzickou. Hlavním motorem bolesti se stal stres. Tíží nás problémy v rodině, rozčilují politici, děsí propuštění z práce, ekonomická krize, ekologické katastrofy, válečné konflikty… Už to není k unesení. Negativní emoce vyvolávají napětí svalů, to vede k únavě a zdánlivě nevelký podnět spustí bolest. Ta zase zvyšuje napětí. Jestliže ji potlačíme prostřednictvím léků, můžeme ještě nějaký čas pokračovat v nesnesitelném způsobu života. Než se úplně zničíme.
Podle údajů Psychiatrické společnosti ČLS JEP se u nás v současné době soustavně léčí antidepresivy 650 000 pacientů. Stovky tisíc dalších je berou nahodile. Aktuální studie Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) uvádí, že v Česku lidé zkonzumují pětkrát víc antidepresiv než v roce 2000. Zatímco tehdy bylo do lékáren distribuováno 36,58 milionu definovaných dávek, v roce 2014 to už bylo milionů 184,46. Počet návštěv psychiatra stoupl za stejné období o 66 %.
Čím víc antidepresiv, tím víc depresí. Kde udělali soudruzi chybu? Podle biologické medicíny je deprese nemoc, způsobená biochemickými poruchami činnosti mozku. Jestliže ji označíme za nemoc, je třeba proti ní bojovat léky: antidepresivy, depresi potlačit. Fatální omyl. Podle antipsychiatrů, reprezentovaných filosofem M. Foucaltem, prof. Szaszem nebo R. D. Laingem, nejsou ani ty nejtěžší psychické potíže pouhými biologickými projevy špatného fungování mozku, nýbrž „životní strategií člověka na podmínky, které nejsou k životu“. Tedy reflexí vnímavosti jedince a způsobem, jakým zpracovává, či spíše nezpracovává, psychosociální stres.
Psycholog Erich Fromm uvádí, že současný společenský systém, založený na dravosti, bezohlednosti, bezcitnosti a sebestřednosti, je systém patologický. Pokud se na něj člověk adaptuje, stává se součástí patologie – mentálně onemocní – otupí. Lidé, kteří dnes trpí depresemi a úzkostmi, tedy ještě něco cítí, ještě vzdorují, ještě nebyli úplně zlomení. Psychopati, kteří patologický společenský systém budují a rozvíjejí, současně těmto lidem organizují zdravotní péči. Posílají je k lékařům se slovy: „Vy už nemůžete, máte úzkosti, deprese, běžte k psychiatrovi, užívejte prášky.“ Ty ale lidem jen umožní, aby šíleným způsobem v šílené společnosti ještě nějaký čas přežívali. Než se úplně zhroutí…
Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) prudce roste počet lidí nemocných rakovinou. Ročně je diagnostikováno 14 milionů nových pacientů, do dvaceti let jich má být milionů pětadvacet. Nárůst se čeká i v Česku. Čtyři sta šedesát tisíc Čechů už rakovinu má nebo mělo. V nádorech tlustého střeva a konečníku jsme pátí na světě. „Se stále vyššími náklady na léčbu a péči o onkologické pacienty budou zápasit i ty nejbohatší země, pro ty chudší se jedná o prakticky neřešitelný problém,“ píše se ve zprávě WHO z roku 2014. Moderní medicína nasazuje do boje proti rakovině operační techniku, radioterapii, chemoterapii, biologickou léčbu. Všechno marné.
Čím víc léků, tím víc rakoviny. Kde udělali soudruzi chybu? Buněčné studie potvrzují, že rakovinné buňky nejsou tak agresivní, jak se dříve myslelo. Lidské tělo i za normálních okolností, čas od času, vyprodukuje buňku, která je nějakým způsobem atypická nebo poškozená. Pokud má člověk dobrou imunitu, tělo si s ní poradí. Pokud je ale imunita oslabená, nejčastěji životním stylem, buňka nemá protiváhu, nekontrolovatelně roste, až člověka zahubí.
Rakovina tedy není jen útokem zvenčí, ale současně zborcením organizmu zevnitř. Je hluboce pravdivým a nemilosrdným zrcadlem stavu a způsobu života naší společnosti. Oznamuje nám: „Otrávil jsi vzduch, teď ho dýcháš. Otrávil jsi půdu, teď jíš potraviny, které z ní vzešly. Otrávil jsi vodu, teď ji piješ. Otrávil jsi mezilidské vztahy, teď v nich žiješ. Tak už se zastav, nebo tady končíš!“
Je skvělé, že můžeme využívat špičkovou diagnostiku a moderní léky. Ani bolest, ani depresi, ani rakovinu ale nelze porazit jen medicínským bojem. Ruku v ruce s ním musí jít uvědomění a porozumění. Změna chování od dravosti, bezohlednosti a iluze nekonečného růstu, ke spolupráci, vnitřnímu kulturnímu a sociálnímu rozvoji, k nápravě mezilidských vztahů, k ochraně životního prostředí. Bolest, deprese i rakovina jsou totiž naše nemoci, pramenící z našeho způsobu života, jsme to my samotní.
Z blogu Jana Hnízdila na Aktualne.cz.