Cukrovce 2. typu se dá předejít
V současnosti má cukrovku celosvětově asi 9 % dospělé populace. Předpokládá se, že v roce 2030 bude cukrovka sedmou nejčastější příčinou všech úmrtí na světě.
Celkové riziko úmrtí u diabetiků je ve srovnání s lidmi ve stejném věku bez cukrovky více než dvojnásobné. Cukrovka je nejčastější příčinou slepoty v západních zemích, jednou z nejčastějších příčin selhání ledvin a zvyšuje také riziko nemocí srdce a cév a některých druhů rakoviny.
Diagnóza cukrovky je založena na stanovení vysoké hladiny krevního cukru – je diagnostikována tehdy, je-li opakovaně naměřena hladina cukru v krvi nalačno 7,0 mmol/l a výše. Hladina krevního cukru pod 5,6 mmol/l se považuje za normální. Hodnoty mezi 5,6–6,9 mmol/l svědčí pro tzv. prediabetes, který se časem může v cukrovku vyvinout. Již tyto mírně zvýšené hodnoty zrychlují proces aterosklerózy a mohou vést k rozvoji orgánových komplikací.
Rizikové faktory a vyšetření
Mezi rizikové faktory cukrovky 2. typu patří: věk nad 45 let, kouření, hypertenze (tlak vyšší než 140/90 mmHg), nadváha (BMI od 25 kg/m2 výš), rasa (většímu riziku jsou vystaveni např. černoši, američtí indiáni, Hispánci, australští domorodci), příbuzný prvního stupně s cukrovkou, hladina HDL cholesterolu nižší než 1 mmol/l, hladina triglyceridů vyšší než 1,6 mmol/l, prediabetes či cukrovka v těhotenství.
Pravidelný screening by se měl provádět u všech lidí starších 40 let jako součást preventivních prohlídek každé dva roky. U osob se zvýšeným rizikem vzniku cukrovky je třeba screening provádět jednou za rok.
Každý člověk by si měl čas od času spočítat svoji hodnotu BMI (body-mass-indexu), která je pro riziko cukrovky 2. typu klíčová. Tu vypočítáme podle vzorce: váha v kilogramech dělená výškou v metrech na druhou. Normální BMI se pohybuje v rozmezí mezi 18,5 a 24,9. U lidí, jejichž BMI dosáhne hodnoty 25, hovoříme o nadváze a za obézní se považují lidé, u kterých vyjde hodnota BMI 30 a více.
Metabolický syndrom
V průběhu roků až desetiletí před zjištěním cukrovky 2. typu většinou postupně dochází k rozvoji tzv. metabolického syndromu. Jedná se o přítomnost alespoň tří z následujících charakteristických znaků: zvýšený krevní tlak, porucha krevních tuků (zvýšení tzv. triglyceridů a snížení „hodného“ HDL-cholesterolu), zvýšený krevní cukr nalačno a zvýšený obvod pasu.
Základní metabolickou odchylkou, která se uplatňuje v rozvoji metabolického syndromu, je tzv. inzulínová rezistence, tj. snížená citlivost tkání vůči působení inzulínu. Snahou slinivky břišní je tuto poruchu kompenzovat a následná vysoká koncentrace inzulínu v krvi vede k jejímu vyčerpání. Tak dochází k rozvoji cukrovky 2. typu.
Strava a pohyb inzulínovou rezistenci snižují, a tak mají pro snížení rizika cukrovky 2. typu i pro její léčbu klíčový význam. Lidé, kteří jsou fyzicky aktivní, stravují se zdravě, nekouří a – což je nejdůležitější – nemají nadváhu, riziko cukrovky výrazně sníží, až téměř eliminují. Lidé s nadváhou (BMI od 25 kg/m2 výš) mají osmkrát vyšší riziko tohoto onemocnění, obézní (BMI od 30 kg/m2 výš) pak dokonce dvacetkrát vyšší riziko diabetu. Když sníte menší množství kalorií (nezávisle na tom, zda dojde ke ztrátě nadváhy či nikoli), zvyšujete tím citlivost na inzulín a snižujete hladinu krevního cukru. Konzumace celozrnného pečiva a obilovin s vysokým obsahem vlákniny (spíše než sladkostí, brambor či rafinovaných sacharidů) a upřednostňování polynenasycených tuků před nasycenými snižuje riziko cukrovky o polovinu.
Pohyb
Pro prevenci i léčbu cukrovky 2. typu je nesmírně důležitý pohyb. Pravidelná středně intenzivní fyzická aktivita, při které se člověk zpotí a mírně zadýchá, v rozsahu sedm hodin týdně snižuje riziko cukrovky 2. typu o polovinu. Každých dalších 500 kcal spálených pohybem týdně snižuje toto riziko o dalších 6 %. Je známo, že starší lidé mají sníženou citlivost tkání k působení inzulínu, což je částečně důsledek nedostatku pohybu. Efekt na zvýšení inzulínové citlivosti mělo již jedno fyzické zatížení týdně, doporučuje se ovšem minimálně 30 minut denně. Chůze je bezpečná pro každého. Pokud diabetik trpí neuropatií, neměl by posilovat s činkami. Pro diabetiky s postižením sítnice pak nejsou vhodné takové druhy fyzické aktivity, kde dochází k poskokům či trhavým pohybům.
Prevence a léčba stravou
Riziko onemocnění cukrovkou 2. typu zvyšuje zvláště konzumace masa a tučných pokrmů. Důležitou roli hraje také druh konzumovaného tuku, typ sacharidů, celkový příjem ovoce, zeleniny a celozrnných obilovin. Negativní vliv mají potraviny a slazené nápoje s vysokým glykemickým indexem a také konzumace alkoholických nápojů.
Prvním nejdůležitějším opatřením je zvýšit obsah vlákniny ve stravě, omezit tuky (zvláště živočišné) a vyhýbat se jídlům s vysokým obsahem kalorií. Doporučuje se omezit konzumaci tzv. prázdných kalorií a rafinovaných potravin (oleje, cukru, komerčních cereálních směsí) a také potravin obsahujících cholesterol (masa a dalších živočišných výrobků). Druhým důležitým opatřením je plnohodnotně snídat, večeře má být naopak nejskromnějším jídlem za den. Při vysokém příjmu vlákniny ve stravě je možné vynechat přesnídávky a svačinky.
Je třeba soustředit se na konzumaci pokrmů s nízkým glykemickým indexem. Mezi takové potraviny patří zvláště luštěniny, zelená listová zelenina či celozrnné obiloviny. Tyto potraviny mají ochranný vliv a riziko cukrovky 2. typu snižují. Naopak strava s vysokým glykemickým indexem (zvláště bílý chléb a pečivo, bílá rýže, brambory a slazené nápoje) riziko cukrovky 2. typu zvyšuje.
Diabetikům se doporučuje denní příjem vlákniny 35 až 50 gramů (u nás se běžně konzumuje jen 15 gramů vlákniny za den). Pro zajištění tohoto příjmu je mj. třeba jíst celé ovoce (nikoli jen pít ovocné šťávy) a konzumovat místo bílého pečiva celozrnný chléb. Běžné těstoviny a bílá rýže vlákninu prakticky neobsahují, podobně jako živočišné výrobky, cukr či oleje.
Pozitivní účinky v prevenci cukrovky jsou ze všech potravin nejlépe prokázány u celozrnných obilovin, dále u ovoce a zeleniny (nejvíce zelené listové zeleniny) a luštěnin. Tyto potraviny by měly tvořit základ jídelníčku všech, kteří se chtějí preventivně chránit před tímto onemocněním, i diabetiků, kteří chtějí svoji nemoc efektivně léčit.
Cukr a potravinové doplňky
Doporučení ohledně restrikce cukru ve stravě se poněkud uvolnila. Diabetikům se v současnosti doporučuje, aby jejich denní příjem cukru, medu a dalších jednoduchých cukrů nepřevýšil 50 g. Zvláště důležité je vyhýbat se pití slazených nápojů. Vhodným zdrojem sladké chuti může být ovoce (či zelenina) nebo rostlina stevie, kterou je možno doma pěstovat a používat z ní listy.
Četné studie ukázaly, že lidé s nadváhou a obezitou mají nižší koncentrace vitamínů, minerálů a antioxidantů v krvi než lidé s normální hmotností. Nedostatek antioxidantů zhoršuje oxidační stres v organismu, a může proto zvyšovat riziko dalších nemocí spojených s obezitou, jako např. nemocí srdce a cév, některých druhů rakoviny, inzulínové rezistence a diabetu 2. typu. Lidé s nadváhou, obezitou, metabolickým syndromem a diabetici by proto měli konzumovat dostatečné množství vitamínů a minerálů z přirozených potravin, zvláště z ovoce, zeleniny a ořechů. Zvláštní pozornost by měli věnovat konzumaci potravin bohatých na antioxidanty (především na vitamín E, karotenoidy, vitamín C a flavonoidy).
Při diabetické neuropatii pomáhá dobré zásobení inositolem (jehož bohatým zdrojem jsou např. luštěniny, celozrnný chléb nebo žlutý meloun). Diabetici potřebují také dostatečný příjem zinku (který hraje roli při syntéze, skladování a vylučování inzulínu). Vynikajícím zdrojem zinku jsou např. dýňová semínka.
V současnosti není doporučována suplementace (doplňování) multivitamínovými ani minerálovými přípravky, a to ani v prevenci, ani v léčbě obezity, metabolického syndromu a diabetu. Jsou vhodné pouze u vybraných jedinců s vysokým rizikem deficitu, a to po vyšetření lékařem podle jeho konkrétního doporučení. Nebylo prokázáno, že by suplementace preparáty s chromem a vanadem zlepšovala kontrolu glykémií, naopak jsou důkazy, že vysoké dávky mohou být škodlivé. Podobně užívání omega-3 mastných kyselin prostřednictvím kapslí s rybím tukem není doporučováno, protože může zhoršovat kompenzaci diabetu, narušovat tvorbu inzulínu a zvyšovat hladinu LDL cholesterolu.
Kouření, hormony, léky, alkohol
Kouření podstatně zvyšuje riziko cukrovky 2. typu, a to i kouření pasivní. U diabetiků 2. typu vede kouření ke zhoršení inzulínové rezistence (snížené odpovědi tkání na inzulín) a ke zhoršení kompenzace diabetu, a to v přímé úměře k počtu cigaret vykouřených za den a k době trvání kouření.
Užívání hormonální substituční terapie u žen po přechodu riziko cukrovky významně snižuje, u diabetiček vede podávání hormonální substituční terapie po přechodu ke zlepšení metabolismu a kompenzace cukrovky.
Užívá-li diabetik léky, může konzumace alkoholu způsobit hypoglykémii. Diabetici se zánětem slinivky, vysokou hladinou triglyceridů, abnormálními hodnotami cholesterolu, neuropatií anebo systolickou hypertenzí by se měli alkoholu zříct úplně.
Diabetik a srdce
Diabetici jsou významně ohroženi onemocněním a úmrtím na nemoci srdce a cév, zvláště na srdeční infarkt. Pro snížení tohoto rizika je potřebné udržovat nejen co nejlepší hodnoty krevního cukru a kompenzace cukrovky, ale také krevních tuků a krevního tlaku.
V případě zvýšeného krevního tlaku je třeba snížit spotřebu soli na 5 gramů denně, udržovat přiměřenou hmotnost, být v pohybu, vyhýbat se alkoholu, jíst více ovoce a zeleniny a tak zvýšit příjem draslíku při současném vyhýbání se potravinám s vysokým obsahem sodíku (maso, rafinované potraviny). Tlak snižuje také konzumace mléka či vápníku.
Měření a vyšetření
Glykovaný hemoglobin (HbA1c) vypovídá o tom, jaká byla průměrná hladina krevního cukru za poslední měsíc. Cílem diabetika by mělo být dosažení hodnoty HbA1c 5,0-6,3 % (50-63 mmol/mol). Důležité jsou pravidelné kontroly tělesné hmotnosti, obvodu pasu, krevních tuků (cholesterol, triglyceridy) a krevního tlaku. Diabetik by si měl nechat také jednou ročně při očním vyšetření zkontrolovat sítnici a přinést vzorek moče ke stanovení odpadů bílkovin, které jsou ukazatelem funkce ledvin.
Hana Kahleová, John Scharffenberg