Diabetická neuropatie

„Měla jsem to vědět! A taky že jsem to věděla. Ale nebrala jsem své problémy vážně. Vařila jsem si jídla s velkým množstvím vajec, másla a sýra, která jsem měla ráda. Rovněž jsem jedla hodně vepřového a kuřecího a pila pivo. Příští týden to bude lepší, říkala jsem si.

Po celou dobu ke mně přicházely varovné signály. Několik let jsem měla nadváhu. Rozvinula se u mě hypertenze a já začala užívat léky. Pak se objevil diabetes, na který jsem téměř deset let užívala inzulin. Po nějaké době mě začaly mravenčit nohy a částečně znecitlivěly. Následně jsem v nich začala pociťovat úpornou bolest a všechny příznaky se ještě zhoršily.

Nakonec jsem musela začít užívat kodein, abych se vůbec vyspala. Moje chodidla pálila tak, jako kdybych je měla v ohni. Když se objevila dna, v jejímž důsledku mi zčervenal a opuchl kloub palce na noze, moje utrpení se ještě prohloubilo.

Pokračovalo to tak dlouho, až jsem nakonec nemohla vůbec chodit. Bolest při chůzi se nezmírnila, ani když jsem si obula bačkory s tou nejjemnější podrážkou. Neustále jsem měla pocit, jako bych chodila po ostří břitvy. Nakonec jsem dostala strach a přihlásila se do střediska zdravého životního stylu v naději, že mi tam pomohou.

Lékaři mi vysvětlili, že pokud diabetes postihne nervy na nohách a chodidlech, málokdy se stane, že by se je podařilo vyléčit. Byla to velmi vážná situace. Pokud by totiž moje nohy ještě více znecitlivěly, zvýšilo by se riziko vzniku poranění a infekce. A protože diabetes postupně poškozuje krevní oběh, poranění či infekce se často nezahojí, vytvoří se gangréna a pak je většinou nutné končetinu amputovat.

To všechno jsem věděla. Měla jsem přijít dřív. Nyní mi nezbylo než prosit, aby udělali, co bude v jejich silách. Třeba se poškození nervů podaří zastavit. Slíbila jsem jim, že s nimi budu v maximální možné míře spolupracovat.“

Kate svému slovu opravdu dostála. Okamžitě přešla na nízkotučnou rostlinnou stravu s vysokým obsahem vlákniny. Přestala jíst rafinované a průmyslově upravované potraviny a vyřadila všechny živočišné produkty. Tato změna jí nedělala velké potíže a zanedlouho jí upravený jídelníček začal vyhovovat.

V prvních dnech léčby Kate nebyla schopná udělat ani několik kroků podél zábradlí. Postupem času se ale začala zlepšovat. Její tělesná hmotnost se snížila, krevní tlak se upravil natolik, že mohla výrazně snížit dávky léků, a nakonec je přestala užívat úplně. Rovněž se naučila s malými dávkami inzulinu udržovat hladinu cukru na normálních hodnotách.

Nejlepších výsledků se ale podařilo dosáhnout ve spojitosti s její diabetickou neuropatií, kterou trpěla téměř pět let. Citlivost jejích nohou a chodidel se postupně začala zvyšovat. Lékaři tím byli ohromeni. Kate se stala ukázkovou pacientkou, na kterou se chodili dívat lékaři a zdravotníci z jiných nemocnic.

Kate nedělalo potíže ukázat druhým, jakého zlepšení dosáhla. „Vím, že není obvyklé, aby se průběh diabetické neuropatie podařilo zvrátit tak, jak tomu bylo v mém případě. Je to zázrak, za který děkuji Bohu.“

Poznámka: Dr. Milton Crane, vědec spolupracující s Weimarským institutem preventivního lékařství v Kalifornii, léčil několik pacientů s diabetickou neuropatií s uspokojivými výsledky. V průběhu léčby pečlivě sledoval, po jakou dobu se jejich zdravotní stav zlepšoval a nakolik to souviselo s jejich schopností kontrolovat stav nemoci po propuštění do domácího ošetřování.

Z knihy Hanse Diehla a Aileen Ludingtonové Umění žít zdravě. Vydal Advent-Orion.