Diagnóza: zdraví

Když jste utahaní, trpíte únavovým syndromem, když se přejíte, máte dyspepsii: když je vám smutno, onemocněli jste depresí. Ke každému pří- znaku dokáží lékaři vymyslet nějakou diagnózu. Každému návštěvníkovi ordinace se při troše dobré vůle něco najde. Z pohledu vědecké medicíny je zdraví bezcenné. Zajímavá je hlavně nemoc. Kam se ale podělo zdraví? Netrpí také nějakým syndromem? Jakou má asi diagnózu?

„Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, ne pouze absence choroby nebo tělesné vady,“ říká definice Světové zdravotnické organizace (WHO). Nejsem si jistý. Úplná tělesná, duševní a sociální pohoda je zbožné přání. Zdraví v žádném případě není stav. Je to nepřetržitý proces, schopnost reagovat, zvládat složité životní situace, být vyrovnaný sám se sebou a s okolním prostředím. Pokud má člověk k řešení problémů dost vůle a sil, je zdravý. Když začne vůli ztrácet, je mu ne-volno. Když už problémy zvládat nemůže, je ne-mocný. Nemoc je to, co člověk cítí, když se necítí dobře. To, co cítí pacient, ale necítí lékař. Ten se řídí výsledky objektivních vyšetření. Kdo je má v normě, do ordinace nepatří. Člověk přitom může být nemocný, i když mu lékaři žádnou chorobu, tedy objektivní odchylku ve stavbě nebo funkci orgánu, nenajdou. Choroba zase je, když vám najdou něco, o čem jste do té doby nevěděli a třeba vám to ani ne- vadilo. Vůbec nejhůř na tom ale člověk je, když mu doktoři najdou nějakou chorobu a ještě ke všemu je i nemocný.

Co ale vlastně člověk potřebuje k tomu, aby byl vyrovnaný, spokojený a zdravý? Kromě stravy, pohybu a tělesné kondice to jsou také láska, přátelé, kultura, dobré vztahy a zdravé životní prostředí. V konkurenčních tržních podmínkách na ně moc prostoru nezbývá. Dříve na to upozorňovali jen filozofové, teď už jsou slyšet i hlasy ekonomů. Luisa Corradová z ekonomické fakulty univerzity v Cambridge zkoumala, jak souvisí hospodářský růst a spokojenost občanů.

Dvacet tisíc lidí ze sto osmdesáti oblastí Evropy zaznamenávalo do dotazníku míru svého štěstí. Očekávalo se, že nejlépe na tom budou lidé v prosperujících ekonomikách slunné jižní Evropy. Překvapivě zvítězili Dánové před Finy, Iry a Švédy. „Mezi nejšťastnější národy patřily ty, které jsou zároveň nejspokojenější se způsobem výkonu veřejné správy ve svém státě. Vlády jednotlivých zemí by se měly oprostit od představy, že jejich občané budou automaticky šťastní, když dosáhnou většího bohatství. Stejně tak důležité, ne-li důležitější, je vytvořit občanskou společnost, jejíž členové se vzájemně podporují a věří si,“ shrnula výsledky Corradová.

Pan prezident Klaus před lety ve svém inauguračním projevu oznámil, že „tak dobře jako nyní jsme se ještě nikdy neměli“, Určitě měl na mysli hospodářský růst. Jaký je rozdíl mezi „mít“ se dobře a „být“ zdravý nám nevysvětlil. Možná to ani neví. Víra, že štěstí je přímo úměrné růstu HDP, je totiž hluboko zažraná v myslích všech skalních stoupenců neviditelné ruky trhu.

Z knihy Jana Hnízdila Mým marodům. Vydalo Nakladatelství Lidové noviny.