Drogy a smrt

Své jedenácté narozeniny jsem strávil v zařízení pro mladistvé delikventy, kradl jsem totiž a dále prodával jízdní kola. Než mi bylo čtrnáct, byl jsem znovu zavřený, utekl jsem z domova a byl vyhozen ze školy. Pravidelně jsem bral drogy.

Než mi bylo osmnáct, třikrát jsem se předávkoval. Lékaři dvakrát zapsali do svých záznamů, že jsem klinicky mrtev. Do svých devatenácti let jsem byl čtrnáctkrát za mřížemi v osmi různých státech. Musel jsem spáchat tisíc nebo více zločinů, které souvisely s drogami, včetně vražd, krádeží, hazardního hráčství. Vedl jsem také nevěstinec. Za tyto zločiny jsem nikdy nebyl potrestán.

Od dětství jsem se cítil být předurčený k zániku. Byl jsem přesvědčen, že ať udělám cokoliv, nic mne nevytáhne ze špatného osudí, ke kterému mne život odsoudil. Život, který jsem vedl, se mi líbil, a nebezpečí, které se sebou nesl či pobyty ve vězení jsem bral jako riziko povolání. Byl jsem obklopen lidmi, kteří se vůbec nezabývali svojí budoucností.

Ve snu, který se mi zdál, když mi bylo dvanáct let, jsem letěl s hejnem orlů a snášel se dolů, abych nakrmil své mladší bratry a sestry. Dokonce i při životě, který jsem si zvolil, jsem toužil po tom, abych se naučil co nejvíce, abych jednoho dne mohl naučit své mladší bratry a sestry lepšímu způsobu, jak žít. V tom čase jsem však jezdil sám napříč Spojenými státy a kontaktoval jsem své příbuzné jen výjimečně.

Nakonec jsem se přihlásil k mariňákům, opustil posádku bez povolení a skončil v Massachusetts, kde jsem řídil hráčská doupata a nevěstince. Jednoho dne, když jsme vykrádali domov důchodců, jsem si poprvé uvědomil, že mám svědomí. Vzpomněl jsem si na svoji pratetu, která mne vychovávala a brala do kostela, kde jsem získal úctu ke starším lidem. Při vykrádání toho domova jsem se poprvé modlil. Moje modlitba zněla takto: „Prosím, Bože, dej se mi poznat. Promluv ke mně v jazyku, kterému mohu rozumět." V tomto bodě svého života jsem si uvědomil, že nejsem stoprocentně zlý, ale byl jsem si vědom i toho, že nejsem žádný anděl!

Brzy jsem z Massachusetts odešel a v ukradeném cadillacu, v jehož kufru byla spousta zbraní, drog i peněz, směřoval do Alabamy. Když jsem projížděl New Yorkem, zavřeli mne a poslali do Rikers Island Correctional Facility. Tam jsem poprvé vzal do rukou Bibli - a četl jsem ji tři týdny v jednom kuse. Pustili mne z Rikers Island, abych strávil osmnáct měsíců v reintegračním programu. V té době už jsem byl vážným studentem Bible. Byl jsem naplněn nadějí a odhodláním změnit svůj život, tak abych mohl odejít a naplnit svůj sen a pomoci sourozencům.

Základ svobody, kterou jsem nalezl, zahrnuje tři jednoduché kroky. Krok 1: Přijetí. Nemohu zvítězit bez moci Slova, které mne vede (Jan 15, 5, poslední část). Krok 2: Víra. Mohu zvítězit nad vším v moci Slova, které mne podpírá (Filipským 4, 13). Když jsem přijal tyto dva principy, už jsem neměl žádnou výmluvu. Když jsem ztratil pevnou půdu pod nohama, aplikoval jsem třetí krok: Přiznání. Bůh je spravedlivý a já jsem špatný, Boží slovo je věrné a očisťuje mne od vši nespravedlnosti (1. Jan 1, 9). A tak jsem už třicet let zachráněný!

V mém životě bylo údobí, kdy jsem nenáviděl Boží zákon i lidi. Dnes je mým oblíbeným textem Jan 14, 15: „Milujete-li mne, budete zachovávat má přikázání." Pán vepsal svá přikázání do mého srdce.

Jsem déle než pětadvacet let ženatý. Mám jednoho syna, tři dcery a pět vnoučat. Dvacet let sloužím jako starší v mém místním sboru, déle než dvacet let jako vězeňský kaplan. Jsem také koordinátorem křesťanských služebností ve věznicích v oblasti, kde bydlím. Prožívám dnes svůj sen - vznáším se svobodně jako orel a pomáhám druhým lidem, aby mohli zakusit totéž.

Tony Hall, z knihy „Být volný". Vydala organizace Lifestyle Matters, české vydání připravuje Advent-Orion.