Ekologie psychiky
Mnozí asi máte zkušenost s počítačem. A zažili jste, že "program spadne" a nic nefunguje. Také jste asi zažili, že vám hlava třeští nebo je "vygumovaná", že jste nervózní "jako pes"; že nemůžete spát nebo soustředit se, zkrátka, že se "zasekne" váš hlavní "osobní komputer" a musí nastoupit léky a někdy až psychiatr...
Vzpomínáte, jak pejsek a kočička vařili dort? A dali do něj všechno to nejlepší, a ten, který ho potom snědl, měl ukrutné bolení ? Podívejme se , jak vaří svůj "každodenní dort" pro vlastní mozek většina lidí !
Den začínají rozhlasovým nebo televizním programem, pokračují četbou tisku a listováním časopisy, úmyslnými i neúmyslnými vjemy reklam na ulicích a kolem silnic, to prokládají reprodukovanými šlágry v různé intenzitě a končí večerní televizí, kde si zpravidla nenechají ujít to všechno zajímavé, zábavné i napínavé, co se oku a uchu nabízí...
Proč by vlastně měli "vařit" jinak, když jsou přece svobodní a mohou si vybrat z lákavé nabídky a když si konec konců zaplatili za rádio, za přehrávač, za televizor, za časopisy a vůbec : Je toho tolik přitažlivého a poutavého v naší svobodné době, že je přímo škoda o něco přijít !
Jenomže: Kdysi dávno ten Nejgeniálnější Programátor sestavil pro lidský mozkový počítač program, který dodnes vychází z toho, že biologická kapacita člověka má určité meze . Každé nově narozené dítě potřebuje ke strávení potravy v žaludku určitou dobu a v jeho genetickém kódu je také zabudováno, kolik různé informace během dne může jedinec bez poruch zpracovat.
Kolem nás je mnoho přirozených vzruchů z našeho každodenního prostředí.Takové, jaké byly kolem člověka již před mnoha a mnoha staletími.Vidíme kam šlapeme, slyšíme vosu, mluvíme s lidmi a také oni s námi a "náš počítač" o těchto všech podnětech "přemýšlí" a řídí naše jednání pro zdárné žití. Dnešní mladší generace ale již považují za normální součást světa i všechno to, co přinesl a stále přináší bouřlivý rozvoj elektroniky!
Relativní dostupnost přístrojů a jednoduchost jejich obsluhy i pro děti je jedním z důvodů, proč si cpeme do našich očí a uší ve velkém rozsahu i "svět umělý". A výchova je k tomuto jevu prakticky netečná.
Učíme děti opatrnosti při pohybu na ulicích, učíme je zásadám správné výživy, učíme je umývat ruce, - ale neučíme je užívat vypínač na televizoru a jiných přístrojích, neučíme je vzdorovat sugestivitě barevného televizního obrazu a hypnóze vypjatých rytmů a intenzity reprodukovaného zvuku. neučíme je rozlišovat mezi užitečným a neužitečným.
Určitě znáte domácnosti, kde televizor běží po celý den jenom proto, aby domácí něco pozoruhodného nepropásli. Určitě znáte pracoviště zaplněná hlasy a hudbou rozhlasových stanic a potkáváte lidi se sluchátky na uších, jak se při různých činnostech natřásají v rytmu, který neslyšíte.
Příjem zprostředkovaného obrazu a zvuku se pomalu ale jistě stal drogou, kterou si lidé odepírají stejně těžce, jako alkohol, cigarety a další prostředky na ovlivnění své psychiky. Stále více lidí už běžně dělí svou pozornost na to,co dělají a na to,co zároveň poslouchají. Že by na to byl náš "superpočítač" dlouhodobě seřízený?
Sugestivita zprostředkovaného audiovizuálního vjemu, ať to dříve bylo a je dosud v kině a hlavně na obrazovce krmené jak televizními programy, tak video - a DVD konzervami, souvisí s biologickou přirozeností člověka.Hlavním zdrojem jeho informací z okolí je totiž zrak a sluch. Je to přece tak jednoduché - dívat se nebo naslouchat! A nemenší vliv na přitažlivost má zdůrazněná dynamika obrazové prezentace i časová zkratka, která umožňuje "přeskočit nezajímavé".
Kolik času a energie zbude k tomu, aby člověk s takto přesycovanou hlavou fungoval podle původního záměru "Šéfkonstruktéra," aby dokázal získané informace a podněty lidsky správně roztřídit , zanalyzovat a využít pro zdárné pokračování své denní praxe ?
Odborníci nám pro toto století předpovídají velký nárůst psychických onemocnění. Divíte se? Tolik špíny a zbytečností ve svých hlavách nenosila ještě žádná generace.
Nejen žaludek a plíce, ale i naše mozky si zaslouží pozornost ekologie...!
PhDr. Otto Brabec