Evoluční teorie

Biologické druhy pro něj nejsou uzavřené a neproměnné jednotky, nevidí mezi nimi nepřekonatelnou bariéru. Přírodní výběr je založen na tom, že dochází k drobným modifikacím v rámci druhu, ty se přenášejí na potomstvo a vznikají individua lépe vybavená v boji o život. Nahromaděním těchto příznivých vlastností dochází k přeměně druhů. Tato koncepce je sympatická tím, že vše jde i bez nějakého plánu, koncepce, našeho přičinění stále vzhůru. Vše bude krásnější a radostnější a my se nemusíme o nic snažit. Pohodlnost a příjemnost evoluční teorie je dále v tom, že už nejsme nikomu odpovědni. Stvořily nás přírodní zákony, čirá náhoda a přírodní výběr, to vylučuje pojmy jako je láska, odpovědnost, o tom, co je dobré, rozhodujeme my. Morálka je daná výchovou a prostředím, neexistují žádné principy, o kterých hovoří bible. Neexistuje ani bůh lásky, ani bůh mravnosti. Existuje pouze čirá náhoda. Proti této koncepci vystupují nejen teologové, jak tomu bylo v minulosti, ale dnes především biologové, kteří ukazují na zásadní nedostatky Darwinových představ. Současně ovšem najdeme mnoho takových, kteří evoluci vášnivě obhajují.

Slovo evoluce se používá ve dvou významech:
a) Mikroevoluce - míní se tím malé proměny v rámci jednoho druhu, jež vznikají mutacemi a pak se mohou dědit.

b) Makroevoluce - míní se tím přeměna jednoho druhu v jiný tím, že se nahromadí mutace. Je zaveden pojem skokových mutací, které tento jev mají vysvětlit.

K prvnímu druhu, mikroevoluci, zřejmě dochází. Dokazují to pěstitelské pokusy u různých druhů rýže, pšenice, ale také krav a psů. Naproti tomu přeměna jednoho druhu v jiný je docela jiný problém. Mnoho biologů jako hlavní argument proti teorii evoluce uvádí právě fakt, že v lidských dějinách nikdy nebyla zaznamenána přeměna jednoho druhu v jiný. Oponenti namítají, že mikroevoluce vyžaduje pouhou úpravu již existující informace, zatímco makroevoluce vyžaduje zcela novou informaci, a to náhodnou. Nejedná se tedy o uvolnění již existující informace pod vlivem životního prostředí, ale o zcela novou. Kritériem vědeckosti a pravdivosti teorie je její ověřitelnost. Posuďme tedy přehledem dnešních poznatků základní postuláty vývojové teorie:
- přechodné články,
- mechanismus přeměn - mutace,
- evoluci podporující fosilie - vývoj člověka.

Řada lidí pokládá evoluci za ověřenou skutečnost, hotovou věc. Při troše serióznosti se mluví o teorii, která je možná těžko ověřitelná. V cestě konečnému vítězství neodarwinismu stojí dvě obrovské vědecké námitky:

- Nemáme žádné ověřené svědectví vývoje jednoho druhu v další vyšší. Chybí přechodné články mezi rybami a suchozemskými savci. Kdyby existovaly, geologové by je museli dávno objevit. I známý archeopterix (mezistupeň plaz-pták) je dnes uváděn v pochybnost. Druhy jsou zřejmě ostrovy bez mostů.
- Termodynamické zákony, především zákon entropie, svědčí proti evoluci. Hmota ponechána sama o sobě se neorganizuje, spiše naopak, máme své zkušenosti s opakem vývoje - degenerací. Kde hledat programy pro chod buňky, pro přesnou konstrukci enzymů, odkud pochází ono "know how". Dokáže skutečně náhoda, kterou můžeme definovat jako nekonečně slabou inteligenci, totéž, co postup podle rozumného projektu, má-li dost času? Je pro nekonečný čas pravděpodobnost vzniku tak složité struktury jako je život jedna? Při všech samovolných dějích vzrůstá entropie, čím delší čas, tím to bude naopak horší, tím větší bude chaos. Náhoda zničí i to předtím vytvořené. To, že to vše funguje, že je tady život - to je na dluh. Je to na dluh příčiny vší organizace.

Pozorovaná stálost všech druhů ukazuje, že dojde-li k mutaci, pak přírodní výběr bude brzdit přeměnu jednoho druhu v jiný a působit proti němu. Mezidruhovým křížením vznikají sterilní jedinci, kteří nejsou schopni reprodukce. Včely, i jiné druhy hmyzu, zůstaly nezměněné po dlouhá období. Nálezy mumifikovaných psů a koček v egyptských pyramidách ukazují na to, že jsou nezměněné několik tisíc let. Jak vysvětlit tuto pozoruhodnou rodovou stálost? Příčinou je to, že přírodní výběr působí v rámci ekologického prostředí jako stabilizátor. Ve všech oblastech schází spojovací články, ne jeden ale miliony. Kolik spojovacích článků by muselo být nalezeno mezi dnes popsanými 2 100 000 druhy? Paleontologické nálezy ukazují na stvoření hotových druhů, nikoliv přechodných, nebo primitivních forem. Na druhé straně nikdo nepopírá, že vše živé má ohromnou schopnost adaptace, často pro nás velice nevýhodnou, když se viry a bakterie stanou resistentní na naše léky. Pro všechno živé byl nalezen universální genetický kód, to sotva může být dílem náhody. Jen inteligence dokáže vytvořit tak dokonalý systém.

Člověk - to zní hrdě
napsal klasik. Podle evolučního pohledu to však tak hrdě nezní. Jsme pouze perfektními zvířaty, která budou v budoucnosti nahrazena něčím lepším. A jsme vůbec perfektní, stojíme na vrcholu evoluční pyramidy? Asi nikoliv, tak soudí B. Russell. V evoluci jde přece o přežívání nejschopnějších, a kdo je nejschopnější: člověk, nebo brouk, krysa či bakterie? Vždyť přežijí mnohem víc a rychleji se rozmnožují. Jestliže v přirozeném výběru vyhrává nejschopnější, tak proč to nevyhrál pýr, proč zde nechodí malí zelení mužíčkové schopní fotosyntézy? Životaschopnost se dokazuje plodností, pak bychom ovšem na vrchol evoluční pyramidy museli dát bakterie. Život by nemohl vzniknout ani existovat bez autoreprodukce. Její vysvětlení je jeden z klíčových problémů evoluce, stejně tak jako vysvětlení pravidel hry zvané život, kterými jsou syntéza, souhra, harmonie všech procesů, jejich vzájemná podmíněnost a vázanost. Úžasný design. Za příklad vrcholu složitosti a účelnosti funkce mohou posloužit třeba enzymy. Zopakujme si známou úlohu ze středoškolské matematiky: Za jak dlouho množící se bakterie zaplní celou naší Zemi, pokud budou mít dost surovin a prostoru? Budeme-li počítat, že se bakterie bude dělit za 30 minut, pak jich bude po 5 hodinách 1024, po 20 hodinách 292 miliard, za 24 hodin triliony. A to se ještě pořád jedná o malou hmotnost. Za 30 hodin to ale již bude 90 kg, za 40 hodin bude hmotnost bakterií 19 tun a po 50 hodinách by shluk bakterii překonal 49x hmotnost naší planety. Ohromná životní vitalita, že? Naštěstí nás zpětné vazby při množení a také nedostatek výchozích látek chrání před touto katastrofou. Lidský rod představuje naopak krásný důkaz nesmyslnosti Darwinových postulátů, nemusíme mluvit jen o malé reprodukční rychlosti. Zásadní otázka spočívá v tom, proč by měl vývoj vést k člověku, kterého ostatní tvorstvo prakticky nepotřebuje? Křesťané se brání zařazení člověka do živočišné říše a různému vypočítávání jeho ceny. Je nesmyslné mluvit o ceně člověka za 16, či 25 Kč, pokud počítáme cenu prvků, které tvoří naše tělo. Jaká je ale cena enzymů, nukleových kyselin membrán, které nám zajišťují život? I zde se ukazuje nekonečná cena projektu, který z několika prvků tvořících naše tělo vytvořil něco tak úžasného. Ostatně žádná firma by si nevzala zakázku na syntézu dobře fungujícího Golema, a také ani nejbohatší člověk by ji nedokázal zaplatit. Člověk, to skutečně může znít hrdě, pokud se neoddělíme od svého Tvůrce a sledujeme původní Boží plán. Bible mluví o tom, že je závažný rozdíl mezi člověkem a ostatním stvořením, člověk byl zformován zvláštním způsobem. Gen 1, 26.27: I řekl Bůh: "Učiňme člověka, aby byl naším obrazem, podle naší podoby..." Člověk si klade otázku proč a otázky po smyslu života. To žádné zvíře nedělá. Evoluce naopak strká člověka do jednoho pytle s ostatními zvířaty, a to má řadu závažných společenských důsledků, o kterých pojednáme později. Akt stvoření je pro mne přijatelným vysvětlením původu života. Je pro mne absurdní věřit, že člověk je produkt slepé náhody patřící do živočišné říše.

Shrňme si ještě současné poznatky o nejčastěji v minulosti uváděném důkazu evoluce.

Homologie

Je považována za klíčový důkaz evoluce. Byla zjištěna vzájemná podobnost anatomicky si odpovídajících orgánů. Ruka je srovnávána se spárem krtka, nohou koně. To je považováno za důkaz společného předka. Nebo ukazují na jednotný plán stvoření? Nestačí však najít vnější podobnost, je nutné najít homologii v genech a vývoji embryí.

Co říkají poznatky moderní genetiky a embryologie k Haeckelově biogenetické teorii rekapitulace, podle níž je embryonální vývoj stručným a zhuštěným zopakováním vývoje druhu v minulosti?
Všechna embrya samozřejmě začínají z mikroskopické zárodečné buňky. Asi po měsíci jeví každé embryo viditelné znaky druhové příbuznosti, na které buněčná struktura ukazuje od samého začátku. Bylo zjištěno, že každé stadium je naprosto nezbytné pro nejefektivnější vývoj. Ve skutečnosti každý krok růstu zárodku svědčí o přesném projektu. Vývoj plodu, jak zjistili genetici, je u všech druhů naprosto odlišný, jak formálním vzhledem, tak vnitřní strukturou. Tzv. homologické orgány jsou u jednotlivých druhů určovány zcela odlišnými geny, ty ovlivňují celý soubor orgánů, různě u různých druhů. Vzájemná odlišnost na úrovni různých orgánů, např. dýchacího systému, srdečního systému, i rozdílnost na molekulární úrovni např. základních bílkovin a nukleových kyselin je u jednotlivých druhů tak velká, že popírá teorii společných předků.

 Z knihy Vladimíra Krále "Život, náhoda nebo záměr".