Jak se dá prokázat, který typ stravování je zdravější než jiný? Mohou mít lékaři v tomto poslední slovo?

Mnohé lidi také ani sebelépe propracované argumenty o zdravotní vhodnosti či nevhodnosti jednotlivých potravin nepřesvědčí. Když jim však totéž doporučí lékař, tak mu věří bez nejmenších pochybností a jakékoliv jiné mínění odmítají.

Při svých přednáškách v nemocnicích či kdekoliv jinde, kde bylo velké zastoupení lékařů z praxe, jsem se vesměs setkával s lékaři, kteří měli hluboký zájem obdržet a přijmout co nejlepší nové informace a chtěli tyto poznatky co nejlépe uplatnit v léčení svých pacientů. Pokud tedy lékaři budou dostávat správné informace, tak nesmírně významně v dobrém směru ovlivní životosprávu a konkrétně stravování obyvatel. Nesetkal jsem se snad s jediným praktickým lékařem, který by nebyl nakloněn získávání nových poznatků a znalostí.

Lékaři, kteří neléčí konkrétní pacienty a kteří získali určité byrokratické pravomoci a funkce, na jejichž základě z moci úřední rozhodují, co je zdravé a co nezdravé, případně vydávají příslušná nařízení, tito lékaři - úředníci jsou ve zcela jiné situaci. Pro svou kariéru nepotřebují znalosti, ale známosti. Nepotřebují spolupracovat s nejlepšími odborníky, nýbrž potřebují spolupracovat s těmi, kteří mají nejlepší přístup k přidělování funkcí, moci a peněz.

Takoví kariéristé měli u nás v minulosti bezvýhradnou kontrolu nad prostředky šíření informací o výživě a mohli tak desetitisicícům našich lékařů poskytovat nesprávné údaje o vztahu výživy a zdraví. Tragédií je, že mnozí z těchto úředníků dodnes zůstávají ve vedoucích funkcích a používají stejný způsob klamání odborné i laické veřejnosti jako dříve. Každé nepravdivé tvrzení, které mají nějaký zájem prezentovat, jednoduše zdůvodní slovy: „Lékařská věda prokázala“ anebo „Lékaři doporučují“. Osvojují si tak právo mluvit hlásat jménem nejen všech českých lékařů ale dokonce lékařů na celém světě názory, které jsou dnes vlastní už pouze jejich úzké skupince.

Kromě toho sám obrat „lékařská věda prokázala“ je nesmyslný. Věda o výživě je samostatný obor, který není součástí lékařství. Je to interdisciplinární obor, který stojí na pomezí matematiky-statistiky, informatiky a počítačů na straně jedné a lékařství, biologie, biochemie a dalších oborů na straně druhé.

O tom, zda je jeden typ stravování zdravější než druhý, se můžeme přesvědčit pouze tím, když srovnáme zdravotní stav lidí, kteří se stravují prvním a druhým způsobem. Ten způsob vyhodnocení, to je ovšem matematika-statistika.

Na základě lékařských znalostí můžeme vytvořit stovky a tisíce zdůvodnění toho, který typ stravování je zdravější, proč je zdravější a o jak mnoho je zdravější. Jenže prostředky lékařské vědy nemůžeme rozhodnout, které z těch stovek a tisíců lékařsky zdůvodněných tvrzení je správné.

Pokud však vezmeme výsledky a matematicko-statistickými metodami je vyhodnotíme, potom je výsledek jediný a jednoznačný. Přesto by žádný, alespoň trochu kritický matematik, neřekl: matematická věda doporučuje tu a tu stravu, matematici doporučují tu a tu stravu.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu