Je představa, že zdravá strava je drahá, pravdivá?

Existují totiž potraviny, které by dokázaly s minimálními náklady pokrýt veškerou naši energetickou potřebu. V první řadě jsou to obiloviny. V určitých částech světa a v určitých obdobích bychom ještě levněji zajistili stravování pomocí brambor. A zvláště na jihu, tam, kde se pěstuje cukrová třtina, se jako nejlevnější zdroj energie, kterou v potravě samozřejmě potřebujeme, jeví cukr.

Na druhou stranu, chceme-li se živit masem, musíme napřed na polích vypěstovat ohromné množství rostlinných potravin, např. krmného obilí, krmných brambor a třeba cukrové třtiny (kdybychom ji použili ke zkrmování), které dáváme dobytku, který naprostou většinu výživné hodnoty a energie v krmivech obsažené spotřebuje sám ve svém metabolismu. Z toho vyplývá, že maso představuje asi desetkrát dražší způsob stravování než obiloviny, brambory nebo cukr. Mléko a vejce jsou samozřejmě také podstatně dražší.

Velmi drahé jsou ale již ze své podstaty i ovoce a zelenina. Ty totiž mají na jednotku váhy velmi malou energetickou hodnotu. Představme si, že bychom se chtěli živit jablky či okurkami, které jsou tvořeny skoro samou vodou. Kolik kilogramů bychom museli sníst, abychom nezahynuli hladem.

Živíme-li se tedy masem, mlékem a mléčnými výrobky, vejci, ovocem a neškrobnatou zeleninou, potřebujeme desetkrát více peněz anebo, jinak vyjádřeno, potřebujeme desetkrát větší plochu půdy, než když se žívíme obilovinami, bramborami a cukrem.

V zájmu lidí je, aby své potřeby pokryli co nejlépe a s co nejmenšími náklady. V zájmu výrobních a obchodních organizací je, aby co nejvíce vydělaly. Výrobní a obchodní organizace nejsou tedy ve své podstatě zainteresovány na tom, aby lidem daly zdravou potravu, pro obchodní účely naprosto postačí, aby jim daly potravu, o níž se lidé domnívají, že je zdravá. Naproti tomu jsou jednoznačně zainteresovány na tom, aby na lidech co nejvíce vydělaly, čili aby jim daly výrobky, jejichž úhrnná cena je co nejvyšší, a tedy i zainteresovány na tom, aby se vytvořila představa, že nejdražší složky stravy jsou nejzdravější.

V ekonomickém zájmu výroby a obchodu tedy bylo a je přesvědčit lidi, že nejzdravější jsou ty nejdražší potraviny - maso, mléko a mléčné výrobky, vejce, zelenina (s výjimkou brambor), ovoce. Skutečné zdůvodnění přitom není zapotřebí. Stačí použít formulku, že to prokázala lékařská věda a současně všechny levné potraviny označit za málo zdravé nebo dokonce nezdravé.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu