Jaké je nejúčinnější opatření pro zlepšení zdraví?

Po celém světě existují tisíce a tisíce šetření srovnávajících zdravotní stav lidí, kteří jedí hodně anebo naopak málo živočišných potravin. Systematicky se ukazuje, že čím méně jíme živočišných potravin, tím méně jsme postihováni hlavními civilizačními chorobami, konkrétně sklerózou cév (aterosklerózou), koronární nemocí srdeční - infarktem myokardu, rakovinou apod. Naopak čím více jíme živočišných potravin, tím více jsme těmito chorobami postihováni.

U nás i v naprosté většině hospodářsky vyspělých zemí přitom na nemoci srdce a cév umírá více než polovina veškerého obyvatelstva. Ve všech vyspělých zemích je příčinou naprosté většiny úmrtí na nemoci srdce a cév skleróza cév. Snížení spotřeby živočišných potravin, čili snížení spotřeby masa, vajec, mléka a mléčných výrobků, by umožnilo snížit četnost nemocí srdce a cév, četnost rakoviny a snížit i četnost mnoha dalších chorob.

Údaje o spotřebě potravin byly shromážděny statistickými úřady jednotlivých států a všechny společně jsou uvedeny v oficiálních publikacích FAO. Údaje o úmrtnosti jsou uvedeny ve zdravotních ročenkách jednotlivých států a všechny dohromady jsou v oficiálních publikacích WHO. Zde citovaný soubor údajů uvádí i přední americký odborník Stamler.

Je-li spotřeba živočišných potravin o čtvrtinu nižší, je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční o dvacet pět procent nižší. Je-li spotřeba živočišných potravin poloviční, potom i úmrtnost je poloviční. Je-li spotřeba živočišných potravin snížena na pouhou čtvrtinu, je i úmrtnost snížena na pouhou čtvrtinu. A je-li spotřeba živočišných potravin snížena na pouhou desetinu, je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční snížena na pouhou desetinu.

Platí tedy v podstatě jednoznačná závislost: čím nižší je spotřeba živočišných potravin, tím nižší je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční, na infarkt myokardu.

Na jedné přednášce jsem ukazoval tuto závislost a vystoupil nějaký profesor a řekl mi, že může předložit údaje mnohem novější, údaje z posledních let. S tímto názorem jsem se setkal častokrát. Nad staršími údaji se ohrnuje nos. Ale nové údaje jsou v porovnání s těmi staršími prakticky bezcenné. V posledních letech se spotřeba potravin v jednotlivých zemích velmi vyrovnala. Tím se smazávají rozdíly v úmrtnosti způsobené rozdílným stravováním a může nad nimi převážit vliv jiných faktorů (kouření, úroveň zdravotní péče apod.). Avšak tyto starší údaje nám ukazují, že průmyslové země s podstatně nižší spotřebou živočišných potravin mají i podstatně nižší úmrtnost na nemoci srdce a cév, konkrétně na infarkt myokardu. Porovnáním s novými údaji bychom zjistili, že tak, jak se zmenšují rozdíly ve stravování, zmenšují se i rozdíly v úmrtnosti. Stále však platí, že čím větší je spotřeba živočišných potravin, tím větší je i úmrtnost na koronární nemoc srdeční, na infarkt myokardu.

V předních světových odborných časopisech a knihách vydávaných hlavně v Severní Americe a v Evropě najdeme přes tisíc takovýchto souborů konkrétních pozorování shrnujících příslušná šetření prováděná ve všech pěti kontinentech v posledních desítkách let.

Se spotřebou živočišných potravin vzrůstá také úmrtnost na rakovinu. Kdybychom si zde uveřejnili graf, v němž bychom si zobrazili, jak se v závislosti na spotřebě živočišných potravin mění úmrtnost na rakovinu tlustého střeva, na rakovinu prsu, na rakovinu prostaty a na řadu dalších typů rakoviny, tak bychom zjistili, že závislost je úplně stejného druhu. V zemích, kde je spotřeba živočišných potravin velmi nízká, je velmi nízká i nemocnost a úmrtnost na rakovinu tlustého střeva, prsu, prostaty, atd. Četnost těchto typů rakoviny vzrůstá přibližně lineárně se spotřebou živočišných potravin. V zemích s vysokou spotřebou živočišných potravin je pak úmrtnost na zmíněné typy rakoviny pětkrát i desetkrát vyšší.

Také výskyt řady dalších chorob klesá se snižováním spotřeby živočišných potravin.

Z těchto důvodů doporučují v USA, kde věda o výživě pokročila nejdál, v podstatě již od konce padesátých let snížit spotřebu živočišných potravin, snížit spotřebu masa, mléka a mléčných výrobků, vajec. V západní Evropě doporučují již mnoho let totéž, i když tyto závěry přijali o něco později než v USA. Obojí doporučení jsou většinou vyjadřována ve formě, že je potřeba ve stravě co nejvíce snížit množství cholesterolu a množství saturovaných tuků. 90% saturovaných tuků a veškerý cholesterol v potravě se však nachází v živočišných potravinách. Západoevropská i americká doporučení jsou tedy ve svém důsledku vlastně stejná - snížit spotřebu živočišných potravin.

Kdybychom tedy zcela přestali požívat živočišné potraviny, potom by se v průběhu let infarkt myokardu, tedy nemoc na níž u nás umírá v současné době nejvíce lidí, stal tak vzácným, že by normální lidé ani nevěděli, co to je za nemoc. Úmrtnost na rakovinu by převratně poklesla. Celková úmrtnost by klesla o 40-50 %. (Kdyby lidé vůbec nejedli živočišné potraviny, museli by si ve stravě zajistit dostatek vitaminu B12, k tomu by ovšem například postačilo, kdyby často jedli kvasnice, což je znamenitý zdroj tohoto vitaminu.)

Kdyby se podařilo snížit spotřebu živočišných potravin na pouhou desetinu, tak úmrtnost by se snížila asi o 40%.

Kdyby se, realisticky, podařilo snížit spotřebu živočišných potravin alespoň na polovinu současné výše, tak úmrtnost by klesla o 20-25%. Vzhledem k tomu, že maso je nejdražší složka stravy, tak by se snížily náklady na stravování, spotřeba krmného obilí a pícnin a snížilo by tedy tím i znehodnocování životního prostředí způsobované nadměrnou zemědělskou produkcí.

Prověřenost škodlivých účinků živočišných potravin

V třiceti tisících prostudovaných článcích je několik tisíc článků, v nichž shromážděná fakta ukazují, že s rostoucí spotřebou živočišných potravin stoupá nemocnost a úmrtnost na rakovinu, na nemoci srdce a cév působených sklerózou, například na infarkt myokardu apod. Nebo že nemocnost na zmíněné civilizační choroby stoupá s potřebou živočišných bílkovin, nebo že stoupá se spotřebou živočišných tuků, nebo že stoupá se spotřebou cholesterolu v potravě, nebo že stoupá se spotřebou jednotlivých složek živočišné stravy, tedy se spotřebou masa nebo se spotřebou mléka a mléčných výrobků nebo se spotřebou vajec. Ten součet několika tisíc článků zahrnuje všechny články dokumentující jednotlivé právě uvedené závislosti.

Shromážděné soubory faktů a konkrétních pozorování tedy ukazují, že nemocnost a úmrtnost na hlavní civilizační choroby stoupá:

- se spotřebou živočišných potravin celkem
- se spotřebou živočišných bílkovin
- se spotřebou živočišných tuků
- se spotřebou cholesterolu

Například spotřebu masa můžeme omezovat proto, že to je živočišná potravina, nebo že je důležitým zdroj živočišných bílkovin, nebo že obsahuje hodně živočišných tuků (tuky se na energetickém obsahu masa podílí v průměru ze 70-75%), nebo že je zdrojem cholesterolu (téměř polovina obsahu cholesterolu v naší stravě pochází z masa). Ať se však řídíme kterýmkoliv z těchto čtyř vztahů, děláme jedno stejné stravovací opatření - snižujeme spotřebu masa.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu