Jak se dá vyhnout nemocem srdce a cév?

Chceme-li se těmto nemocem ubránit, potom nejvíce nám pomůže odstranit ze stravy živočišné potraviny. Tedy maso (i sádlo), mléko a mléčné výrobky (i máslo), vejce. Lidé, kteří se takto začnou stravovat, budou okamžitě méně postihováni těmito chorobami. Okamžitě začne klesat nebezpečí jejich náhlého úmrtí na infarkt myokardu. I lidé, jejichž cévy jsou již výrazně postiženy, mohou, dík změně stravování, dosáhnout zlepšení stavu svých cév.

Dlouho se o tom pochybovalo. Avšak rozsáhlá šetření v USA s použitím nejmodernější techniky ukázala, že změna stravy skutečně organismu umožní, že se stav cév začne zlepšovat. Bezvadně to prokázala Ornishova studie již v roce 1990. Budeme-li se takto stravovat celoživotně, pak nebezpečí infarktu myokardu klesne jenom na 10%, nebo na 5%, možná i jen na 1% současné četnosti. I když ale změnu uskutečníme jen částečně, snížíme riziko dostatečně. Snížíme-li spotřebu živočišných potravin na čtvrtinu, na čtvrtinu snížíme i riziko infarktu myokardu.

Vyloučíme-li ze stravy sůl, tak zabráníme růstu krevního tlaku a u osob vysokým krevním tlakem (hypertenzí) postižených dosáhneme snížení krevního tlaku. Tímto způsobem můžeme zabránit naprosté většině případů cévních příhod mozkových (mozkové mrtvice).

Opět je těžké tohoto cíle dosáhnout. Potravinářský průmysl nám štědře všude do jídla sůl přidává. Totéž činí v podnicích veřejného stravování. Naše chuť si bohužel na slané uvykla. Avšak máme přesto dost možností příjem soli omezit. Přinejmenším bychom si nemuseli nikdy přisolovat hotové pokrmy, které jsou totiž vždycky z hlediska zdravé výživy i z hlediska nezdeformované chuti přesolené.

Pokusy ukázaly, že když se dobrovolníci na dobu šesti měsíců zřekli soli, tak se změnil i práh chuti na slané. Tito lidé již nepotřebovali si potravu přisolovat. A když dostali jídla osolená tak, jak byli dříve zvyklí, tak je vnímali jako jídla naprosto přesolená. Čili budeme-li se snažit, tak za nějakou dobu se již nebudeme muset přemáhat. Málo slaná potrava se nám stane přirozeností. To je obrovský rozdíl oproti situaci, kdy lidé bojují s obezitou. Ti mohou být desítky let pronásledováni hladem. Avšak přestaneme-li solit, tak nás touha po slaném velmi rychle a navždy opustí.

Třetím klíčovým opatřením pro zabránění kardiovaskulárním nemocem je nekuřáctví. To by měla být ovšem samozřejmá součást životosprávy moderního člověka. Tedy člověka, který si nechce ničit své zdraví a ještě za to platit.

Kombinací těchto tří opatření bychom mohli odstranit naprostou většinu nemocí srdce a cév. Toto jsou tři jasně nejdůležitější opatření k dosažení tohoto cíle.

Samozřejmě jsou i další, i když méně důležité kroky k ochraně našich cév. Z nich na prvním místě stojí pohyb. Může to být rekreační sport, pravidelné cvičení v tělocvičně, turistika, cyklistika, plavání, lyžování, bruslení atd.

Četnost a úmrtnost na nemoci srdce a cév u nás nepřetržitě stoupala od druhé světové války až do roku 1987. Po celou tu dobu totiž u nás ministerstvo zdravotnictví suverénně hlásalo, že v zájmu zdraví máme jíst co nejvíce živočišných potravin. Teprve v roce 1988 padla cenzura a od té doby stále větší část obyvatel ví, že v zájmu zdraví je naopak spotřebu živočišných potravin snížit. Přesto na tyto nemoci dosud umírá u nás přes polovinu obyvatel.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu