Jak se dochází k mylným závěrům o vztahu výživy a zdraví?

Toto by mělo být stejně přirozené, jako to, že rozhodnutí o tom, který ze dvou běžců je lepší, nenecháme na nějaká dlouhá teoretická zdůvodnění, nýbrž na prosté srovnání časů, kterých tito běžci na stejné trati dosáhli. A toto konkrétní pozorování nám řekne nejen, kdo z nich je rychlejší, ale i o kolik je rychlejší.

Každé konkrétní pozorování nám tedy řekne nejen, který typ stravování je lepší, ale také o kolik je lepší. Pokud nemáme oba dva tyto výsledky k dispozici - co je lepší a o kolik to je lepší, tak se tedy asi o žádné konkrétní pozorování, o žádná fakta neopíráme, a jedná se pouze o bezcenné, prázdné řeči. Nikdy bychom neměli zapomínat, že jakákoliv „zdůvodnění“, že něco je zdravější jsou bezcenná, pokud se neopírají o konkrétní, jasně definovaná, jasně kontrolovatelná a „měřitelná“ fakta, údaje, pozorování, výsledky.

Největším neštěstím pro skutečné poznání jsou různá slovní zdůvodnění. Uvedu to opět na příkladu. Je jasné, že pro skok do výšky je výhodou velká tělesná výška. Přesto však by bylo směšné srovnávat dva skokany předem tak, že je pouze změříme a řekneme, že ten vyšší je lepší. Dobře trénovaný skokan může překonat mnohem vyššího soupeře. Pořadí na olympiádě se nezíská tím způsobem, že všechny závodníky změříme a podle toho stanovíme výsledky. Musíme se opírat pouze o výsledky.

Málokoho však zarazí, když se např. dočte, že při jídle se nemají kombinovat bílkoviny a uhlohydráty, a na základě toho je mu dán celý soupis potravin, které má jíst dohromady, které nemá jíst dohromady atd. Podkladem této teorie by měla být konkrétní pozorování toho, zda zdravější byli lidé, kteří jedli současně bílkoviny a uhlohydráty anebo ti lidé, kteří je ve stravě oddělovali. Tato pozorování však chybí.

A nyní přejděme k tomu slovnímu zdůvodnění. Prakticky vše, co slovy zdůvodňujeme, můžeme obdobnými slovy popírat. Co se stane, když jíme současně bílkoviny a uhlohydráty anebo když je jíme odděleně? Snad v jednom případě se ze stravy vstřebá větší procento v ní obsažených živin. To se může hodnotit jako klad. Ale vzhledem k tomu, že většina lidí trpí obezitou, se stejně tak může tento výsledek hodnotit jako zápor. Pro obézní lidí by přece bylo optimální, kdyby z požité stravy vstřebali co nejméně. Potom by mohli jíst do sytosti a nebyli by tlustí. Neexistují žádné studie, které by prokazovaly, zda skutečně oddělené požívání bílkovin a uhlohydrátů umožňuje zvýšit využití stravy, jak zastánci oddělování stravy tvrdí. A i kdyby to byla pravda, nevíme, zda je to dobře či špatně.

V desítkách tisíc článků, které jsem pročetl, jsem nenašel jediný případ toho, že by některé z údajných efektů dělené či „nedělené“ stravy byly kdekoliv pozorovány. Při tisících pokusech se zvířaty se ukázalo, že pokud byla denní dávka živin stanovena, potom bylo úplně jedno, v jakých kombinacích byla tato potravina konzumována.

Tomáš Husák, matematik a biolog, přední evropský odborník na zdravou výživu