Jak se spí a vstává po padesátce

Mladík celou noc ponocuje a ráno to na něm nikdo nepozná. Muž středního věku celou noc ponocuje a ráno to na něm poznáte. Starý pán celou noc spí a ráno vypadá, jako by ponocoval. J

To, že nám přibývají roky, můžeme poznat podle kvality našeho spánku i podle toho, jak se nám ráno vstává. Zajímavé je, že v oblasti našeho spaní věk nepřináší všem stejné problémy a ani nepřináší nějaké dramatické změny. Dokonce by se dalo říci, že ohledně spánku platí: „Jak si v mládí usteleš, tak si na stáří lehneš!“

Jedna skupina lidí (mezi které patřím i já) s léty dokáže spát stále méně. Ať jdu spát v jakoukoli večerní nebo noční hodinu, probouzím se v pět ráno. Ale je fakt, že občas mě po obědě přepadne dřímota a já se musím na pár minut natáhnout. Proto se snažím večer dostat do postele, jak nejdřív to jde.

Do druhé skupiny patří moje žena. Ať jde spát v kteroukoli večerní nebo noční hodinu, ráno se jí nikdy vstávat nechce. Kdyby mohla, dokázala by spát i patnáct hodin v kuse. Zvláště ráno o víkendu, když se vedle ní po páté hodině převaluji a nemohu už znovu usnout, jí závidím.

Ať patříme mezi skřivany, nebo sovy, měli bychom si svého spánku vážit. Ono totiž to, že usneme, není až tak samozřejmé. Náš uspěchaný způsob života, neustálé stresy a špatný životní styl se totiž podepisují na naší schopnosti načerpat během spánku novou energii.

Proti porevoluční generaci máme výhodu v tom, že jsme ještě vyrůstali v době, kdy podle mého bývalého šéfa začínal v televizi o půlnoci program pro ženy, kterému on s oblibou říkal „zrnění“. Internet tehdy ještě neexistoval, a tak se dalo ponocovat jen s partou dobrých přátel u karet. A pokud jste byli sami, tak u dobré knihy nebo rozhlasové hry.

Jsme generace, která nejvíc ponocovala díky třísměnnému provozu. Kamarádka pracovala v nemocnici. Protože byla nejmladší a svobodná, nebránila se, když jí vrchní sestra pravidelně psala noční směny. Pokračovala v tom, i když se vdala a měla děti. Dokonce se ještě radovala, že toho doma díky nočním směnám stihla tolik zvládnout. Dnes je v důchodu. Před půlnocí neusne ani s těmi nejsilnějšími prášky na spaní a s její poruchou spánku si nevědí rady ani lékaři.

To, jak budeme spát zítra, můžeme ovlivnit. už dnes. Jedna stará dobrá rada říká, že ložnice má sloužit jen pro dvě činnosti – k milování a ke spaní. Nemá v ní být televize, počítač ani pracovna nebo knihovna. Protože i na spánek by se člověk měl připravit.

Když přijde večer, měli bychom se věnovat příjemným oblastem našeho života. Není to čas pro řešení manželských nebo rodičovských konfliktů a ani bychom neměli dohánět pracovní záležitosti. Malá procházka před spaním, příjemná voňavá koupel, pak mazlení s partnerem a vzájemné vyznání lásky podbarvené pěknou melodií… To vše nás může naladit na příjemné sny.

Věřící by neměli zapomínat na večerní rozebrání dne se svým Bohem. Přitom s ním mohou lehce načrtnout plán příštího dne a nakonec svěřit do jeho péče nejen sebe, ale i svou rodinu a přátele. Izraelský král David napsal v jedné své písni: „Pokojně uléhám, pokojně spím, neboť ty sám, Hospodine, v bezpečí mi dáváš bydlet“ (Bible, Žalm 4,9).

Přemýšlím o tom, do které kategorie mužů patřím. Mladý už nejsem. Ale starý ještě také ne, protože zatím díky kvalitnímu spánku ráno vstávám odpočatý a s novou chutí do života.

Přeji vám, ať se vám bez ohledu na váš věk dobře spí i dobře vstává.

Z knihy Vlastíka Fürsta Pastorův blog. Vydal Advent-Orion.