Ježíš - odpůrce výkonu
Sděluje jim, že jsou milováni bezpodmínečnou láskou, aniž by museli cokoli vykazovat. Obrací se právě na ty, kteří nejsou v očích společnosti nijak výkonní: na hříšníky a na chudé, na ponižované a bezprávné. To dohání k zuřivosti farizeje, protože ti jsou hrdí na své skutky, jež vykonali.
Ze dvou podobenství vysvítá, jakým způsobem přetíná Ježíš spirálu výkonu. První je o dělnících na vinici (srov. Mt 20,1-16). Jistě rozzlobilo nejednoho zaměstnavatele. „Tak přece nelze zacházet s dělníky a s hodnocením jejich práce," tvrdí. Ježíš vypráví o majiteli vinice, který najímá hned časně zrána dělníky a okamžitě je posílá pracovat do svého vinohradu. Totéž udělá také o třetí, o šesté a o deváté denní hodině - a dokonce ještě o jedenácté, tzn. poslední hodinu před koncem pracovní doby najímá ještě další a také ty posílá pracovat. Když pak začne ve dvanácté hodině vyplácet smluvený plat, tedy denár, napřed těm posledně najatým, očekávají dříve najati, kteří se dřeli celý den, že dostanou větší částku. Jenže také oni dostanou pouze svůj denár, který si ráno smluvili.
Tím je princip výkonu postaven na hlavu. „Tak budou poslední první a první poslední" (Mt 20,16). Nejde tedy o výkon a mzdu, ale o věrnost a spolehlivost v tom, co dělám. Ježíš neospravedlňuje nicnedělání. Práci pokládá za znak zdravého života, ale osvobozuje ji od posuzování její hodnoty druhými. Nejde o to, aby člověk vyhledával v práci sebepotvrzení, aby si dokazoval, že za něco stojí a aby měl být nač hrdý; pravé umění žít znamená pustit se do díla, které se mi nabízí a které je ode mne žádáno.
V proslulém podobenství o marnotratném synu (srov. L 15,11-32) se zatoužil mladší syn vrhnout okamžitě do víru života. Dal si vyplatit dědický podíl a odcestoval do ciziny (v tehdejší době zřejmě do Řecka nebo Itálie). Chtěl si užívat života plnými doušky, ale už po krátkém čase rozházel celý svůj majetek. Aby se nějak protloukl, musel se doslova vnutit místnímu hospodáři a ten ho poslal pást vepře - pro Židy nečistá zvířata. Mladší syn tedy zakusil nejhlubší pokoření a dařilo se mu stále hůř. Rozhodl se tedy konečně, že se vrátí domů k otci.Nádeníci jeho otce na tom totiž byli nesrovnatelně lépe než on v cizině u prasat. Otec ho radostně přivítal s otevřenou náručí a dal na počest jeho návratu uspořádat slavnost, protože se mu jeho mrtvý syn vrátil opět živý, ztracený se nalezl. Starší bratr však, který den po dni plnil své povinnosti, se kvůli zmíněné oslavě zlobil. Jeho hněv prozrazuje, že nekonal svou práci proto, že by mu působila radost, ale protože za ni očekával mzdu a uznání. Začal svému otci vyčítat: „Tolik let už ti sloužím a nikdy jsem neporušil žádný tvůj příkaz; a mně jsi nikdy nedal ani kůzle, abych se poveselil se svými přáteli" (L 15,29). Starší měl se svou prací postranní úmysly, toužil po náklonnosti, snažil se otcovu lásku koupit.
Ježíš dává tímto podobenstvím na srozuměnou, že si Boží lásku nemusíme zasluhovat výkonem: je tady a Bůh nás přijímá vždycky znovu, bez ohledu na to, co se děje. Nezatěžuje svou lásku žádnou podmínkou - výkonem ani přizpůsobivostí. Ten, kdo si uvědomuje své bezpodmínečné přijetí, může mnohé dokázat, a to svobodně. Už netrpí pod tlakem vnitřního příkazu osvědčit se, ale pracuje s chutí, protože ho práce baví a vychází z něho samého.
Ježíš vyzdvihuje tuto vnitřní svobodu vůči jakémukoli tlaku výkonu. Ve své svobodě toho sám dokázal nesmírně mnoho: za pouhé tři roky svého veřejného působení oslovil bezpočet lidí, uzdravil mnoho nemocných a probudil hnutí, které dodnes neztratilo svou sílu a mnohé pohnulo k tomu, aby se zasazovali o lidštější svět. Protože se Ježíš nepotřeboval prosazovat tím, co dokázal, měl svobodu potřebnou k tomu, aby mohl přinášet stonásobný užitek, jak to zaslíbil učedníkům v jednom ze svých podobenství. Důvodem stonásobné úrody tedy není výkon, ale víra, protože osvobozuje od tlaku, který nás ničí. Ta dává vytrysknout vnitřnímu prameni, z nějž může proudit do světa mnoho energie, aniž by to člověka vyčerpalo. Nejsme-li již více odkázáni na vykazování výsledků, začíná v nás proudit život, rozkvétá tvůrčí duch a fantazie - a ta začíná rodit veliké věci.
Z knihy Anselma Grüna „50× Ježíš". Vydalo Karmelitánské nakladatelství.