Filemon (milující)

Myslím, že jen málo křesťanů by si trouflo tvrdit, že otroctví není vážný morální problém. K takovému závěru bychom však dospěli i při čtení dopisu, který napsal Pavel Filemonovi. Pavel se setkal s otrokem Onezimem, který utekl od Filemona. Filemon byl členem křesťanského sboru v Kolosech. Po svém útěku Onezimus konvertoval ke křesťanství. Dnes bychom na to měli jasný názor: Onezimus má zůstat svobodným člověkem a Pavel má Filemona přesvědčit o tom, že křesťan nemá vlastnit otroky a už vůbec ne otroky-křesťany. To však v Pavlově listu adresovaném Filemonovi nečteme. Pavel vyzval Onezima, aby se vrátil ke svému pánovi, a Filemona prosí, aby se od této chvíle choval k Onezimovi bratrsky.

Krátký dopis Filemonovi jasně ukazuje, jak interpretovat události z biblických dob. Otroctví bylo velké zlo. Bylo nedílnou součástí starověké společnosti a nedalo se s ním najednou skoncovat. To však v žádném případě neznamená, že ho máme omlouvat v pozdější době. Bibli je třeba číst vždy v kontextu doby, ve které byla napsána. Když čteme tato poselství dnes, musíme hledat základní principy a co nejsvědomitěji je aplikovat na naši dobu.

Nebeský Otče, pomoz mi při čtení Bible objevit základní principy, které mám dnes uplatňovat ve svém životě.

Z knihy Reindera Bruinsmy Tváří v tvář. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.