Élí

Břemeno, kterým Chana nechtěla zatížit nikoho z lidí, svěřila Bohu. Upřímně a úpěnlivě se modlila, aby jí Hospodin daroval syna. Slíbila, že bude-li její prosba vyslyšena, zasvětí svého syna hned od jeho narození Bohu.

Když si nejvyšší kněz Élí Chany všiml, domníval se, že se opila vínem. Pokládal za nutné udělit jí zaslouženou výtku, a tak přísně řekl: „Jak dlouho budeš opilá? Zanech už vína!“ S bolestí a překvapením Chana mírně odpověděla: „Nikoli, můj pane; jsem žena hluboce zarmoucená… vylévala jsem před Hospodinem svou duši.“ Velekněz jako muž Boží byl tím hluboce dojat. Místo napomenutí vyslovil požehnání: „Jdi v pokoji. Bůh Izraele ti dá, zač jsi ho tak naléhavě prosila“ (1S 1,14–17).

Když Élí po čase viděl úžasnou oběť této matky, která byla ochotna se rozloučit se svým jediným dítětem, aby ho zasvětila službě Bohu, byl naplněn úctou a zahanben. V pokoře a úctě se poklonil před Hospodinem a uctíval ho.

Málokterý otec miloval své dítě něžněji než Élí tohoto chlapce. V přítomnosti svého svěřence nacházel klid a požehnání. Když Hospodin obešel svého vyvoleného služebníka a rozmlouval s dítětem, Élího srdce nenaplnila závist a žárlivost.

Náš Pane, prosíme o pokorné srdce zbavené jakékoli závisti a žárlivosti.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.