Abígajil

Když Nábal propustil Davidovy mládence, spěchal jeden z jeho sluhů k Nábalově manželce Abígajil a řekl jí, co se stalo. Abígajil přichystala velké množství potravy, dala je naložit na osly a se služebníky je poslala napřed; sama se pak vypravila na cestu, aby se sešla s Davidem a jeho skupinou.

Vlídnými slovy se snažila uklidnit roztrpčení Davida a ospravedlnit u něho svého manžela. Bez okázalosti nebo pýchy, zato však moudře a láskyplně vylíčila Abígajil Davidovi, jak velmi miluje svou rodinu, a vysvětlila mu, že nevlídnost jejího manžela si nesmí vykládat jako osobní urážku namířenou proti němu, ale jen jako projev nešťastné a sobecké povahy.

Abígajil se snažila odvrátit Davida od ukvapeného jednání. Neviděla v tom svoji zásluhu, ale vzdala za to čest a chválu Bohu. Pak nabídla Davidovým mužům bohaté zásoby potravin jako dar na usmířenou a znovu prohlásila, že náčelníkův hněv vyvolala ona sama.

Tato slova mohla vyjít jen z úst toho, kdo je obdařený moudrostí shůry. Jako květina vydechuje svou vůni, tak z Abígajil vyzařovala zbožnost, která se zcela mimovolně zračila v její tváři a projevovala se v jejích slovech a skutcích. V její duši přebýval Duch Božího Syna.

Všemohoucí Pane, prosíme, aby v našem srdci přebýval Tvůj Duch, abychom mohli šířit mír a klid.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.