Káleb

Než bylo dělení země zahájeno, vystoupil Káleb, doprovázen náčelníky svého kmene, a přednesl zvláštní prosbu. Požádal, aby mu byl do vlastnictví přidělen Chebrón.

Kálebova víra byla nyní právě tak pevná, jako když uvěřil Božímu zaslíbení, že Hospodin dá Kenaan svému lidu. Snášel s vyvoleným lidem dlouhé putování po poušti, sdílel s viníky zklamání a útrapy. Přesto si nestěžoval, ale naopak velebil Boží milosrdenství, že ho zachovalo na poušti při životě, když ostatní hynuli. Při všech nebezpečích, svízelích a trampotách, které prožili při putování pouští, a během válečného tažení po vstupu do Kenaanu ochraňoval Hospodin jeho život a nyní, když mu bylo již přes osmdesát let, byl ještě svěží a plný života. Nepožadoval pro sebe zemi již dobytou, ale chtěl místo, které zvědové pokládali za naprosto nedobytné. S Boží pomocí hodlal vybojovat své dědictví s obry, jejichž síla zviklala víru Izraele. Kálebova žádost nepramenila z touhy po poctách nebo zbohatnutí. Statečný bojovník tím chtěl dát lidu příklad, kterým by uctil Boha, a dodat odvahu kmenům, aby si plně podmanily zemi, jež se jejich otcům zdála nedobytná.

Káleb obdržel dědictví, po němž srdcem dychtil čtyřicet let, a v důvěře, že Bůh mu pomůže, „vyhnal Káleb tři Anákovce“ (Joz 15,14). Každý dostal podle své víry.

Pane Ježíši, prosíme, přidej nám víry, abychom věřili Tvým zaslíbením.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.