Sluha

Kristův život byl projevem nesobecké služby. Každý jeho čin svědčil o tom, že „nepřišel, aby si dal sloužit, ale aby sloužil“ (Mt 20,28). Učedníci se to ještě nenaučili. Proto jim Ježíš při poslední velikonoční večeři znovu vysvětloval své učení na příkladu, který se jim nesmazatelně vryl do mysli i srdce.

Když se Ježíš chystal smýt prach z jejich nohou, chtěl vlastně obmýt jejich srdce, zbavit je odcizení, žárlivosti a pýchy. To bylo mnohem důležitější než mytí zaprášených nohou. Nikdo z nich tehdy nebyl na společenství s Kristem připraven. Bez pokory a lásky nemohli mít účast na velikonoční večeři. Jejich srdce musela být očištěna.

Člověk nemůže vstoupit do společenství s Ježíšem, pokud je jeho srdce plné pýchy, svárů a touhy po vlastním vyvýšení. Pýcha a sobectví plodí neshody a nenávist. Jestliže se nedáme Kristem očistit, nebudeme na společenství s ním připraveni.

Svým životem i učením Kristus naprosto jasně ukázal, co znamená nesobecká služba, která má svůj původ v Bohu. Bůh nežije sám pro sebe. V jeho království není pro výsadní postavení a nadřazenost místo. Jediná velikost je velikost pokory. Jediným rozdílem je míra odevzdanosti službě druhému.

Pane Ježíši, prosím, umyj i mé srdce. Zbav mě pýchy, sobectví a žárlivosti.

Ze spisů Ellen G. Whiteové vybrala Marcela Bieliková. Knihu Obraz lásky vydalo nakladatelství Advent-Orion.