Dar společenství

Samota je dnes jedním z největších problémů současné doby. A přitom nás Bůh stvořil jako bytosti společenské. Ano, není dobré, aby byl člověk sám. A protože tomu tak je, Bůh nám dává ty, kteří jsou nám nejblíž. Ať už se jedná o vztah mezi rodiči a dětmi, mezi partnery v manželství nebo o vztah mezi jinými pokrevními příbuznými. Soužití ve společenství nás ovlivňuje, vzájemně doplňuje a také naplňuje. Představa žití v samotě jako na nějakém opuštěném ostrově je hrůzná.

A tak máme našemu Stvořiteli za co děkovat: Za naše blízké. Za ty, kteří nás mohou povzbudit, vyslechnout, doplnit, kteří nás přivítají a dávají najevo, že jsou s námi rádi. Můžeme děkovat, že někam patříme. Je to dar, který nám Bůh dává. On stvořil k muži ženu, On dává Mojžíšovi jeho bratra Árona, On vysílá učedníky po dvou. Ale On nám také dává společenství církve. Jsou mezi námi i ti, kteří již žádnou pokrevní rodinu nemají.

Ale mají bratry a sestry v Kristu Ježíši. Mají Boží rodinu, protože „křesťanství je náboženství společenské“, jak řekl Billy Graham. John Wesley dodává: „Bible nic neví o sólovém křesťanství.“ A tato Boží rodina nás také doplňuje, ovlivňuje, myslí na nás a přijímá nás.

Děkujme Bohu za jeho dar společenství, ať už v jakékoli formě, protože právě ono zkvalitňuje náš život a dělá ho plnější.

Z knihy Jana Dymáčka Skrytá povzbuzení v Bibli. Vydalo nakladatelství Advent-Orion.